Autoforum

/

Foto: Subaru

Motor působí od počátku trochu jako pevnost, neboť se do něj skoro nedá dostat, uvnitř pak vypadá na svůj nájezd až neuvěřitelně zachovale. Co ho tedy nakonec odpravilo?

Pro Subaru je to už po léta typické technické řešení. Řeč v tomto případě není o stálém pohonu všech kol, ale o plochých motorech zvaných také boxery. Nejčastěji se jedná o čtyřválce, mimo ně však japonská automobilka přišla také s šestiválci. Vůbec poprvé je nabídla v roce 1988, kdy se jednotky ER27 dočkalo kupé XT. O tři léta později pak dorazil agregát EG33, který se nastěhoval pod kapotu modelu Alcyone SVX. Zásadní zlom však přišel až v roce 2000, kdy tehdy nový šestiválec EZ30 začalo Subaru používat v modelu Legacy a spřízněném Outbacku. O sedm let později se pak z třílitru stala tři-šestka, která v nabídce značky vydržela až do roku 2019.

Bez šestiválců se tedy Subaru musí obejít již šestým rokem, což shodou okolností koresponduje s počtem hvězd, které má automobilka ve znaku. Není tak vhodnější chvíle, než si na plochý boxer s označením H6 posvítit. Nápomocen nám u toho bude mechanik Eric Berg, který stojí za kanálem I Do Cars na Youtube. Ten připomíná, že motory Subaru za držáky obecně neplatí, ploché šestiválce EZ30 ale platí za jedny z nejtrvanlivějších pohonných jednotek vůbec. O to víc kroutí hlavou nad jednotkou, která se mu dostala do rukou, neboť navzdory úctyhodnému nájezdu nevykazuje téměř žádné opotřebení, ač na první pohled nevypadá oslnivě. O to větší záhadou je, že v tomto případě nefunguje, jak má.

Pohled pod pokličku je tentokrát trochu složitější, neboť čelní kryt rozvodů drží na svém místě neskutečných 39 šroubů. Většina z nich je navíc po čase zarezlá, což jejich vymontování protahuje. Podobně je tomu u víka ventilů, které se dokonce rozpadne. Přesto všechno vše uvnitř motor vypadá ukázkově a u takových rozvodů Eric poukazuje na to, že motor je i přes nájezd asi 350 tisíc kilometrů v lepším stavu, než jednotky ostatních výrobců s poloviční porcí na kontě. Proto je také tak těžké určit, proč se tento exemplář H6 dostal do Ericovy dílny.

Pohonná jednotka v každém případě selhala při testu těsnosti. V jednom z válců tak mělo dojít na ztrátu kompresí, něco takového je ale obvykle doprovázeno poškozením vnitřních dílů. Nic takového zde ovšem není k vidění. Obecně však ploché šestiválce Subaru trochu dojíždí na větší objem, než jaký je spojen se čtyřválci. Agregát H6 je totiž o zhruba 8 centimetrů delší, což zmenšuje prostor pro chlazení. Šest válců přitom produkuje větší teplo než čtyři, i proto majitelé často doporučují koupi mimotovárního mezichladiče.

Krom toho je třeba poukázat na otevřený design válců, což často vede k selhání jejich těsnění, stejně jako k poškození stěn, případně k poškození těsnění pod hlavou. Čím více pak motor stárne, tím běžnější je únik oleje skrze zmiňovaný kryt rozvodů. Na nic z toho ale u pitvaného motoru taktéž nedošlo, stejně jako bychom ani netipovali zanedbanou péči - majitelé Subaru jsou povětšinou nadšenci, kteří si klidně vymontované kusy auta berou do ložnice, aby na nich mohli po večerech pracovat a zároveň se jimi kochat... Přeháníme, ale jen trochu.

Je totiž nakonec možné, že osud tohoto šestiválce byl podobný - původní majitel u něj chtěl vyměnit rozvody či třeba vodní pumpu skrývající se taktéž za čelním víkem, ovšem přes korozi se k nim nedostal. A rozborku odkládal tak dlouho, až ji nakonec vzdal a motoru se zbavil. S ohledem na ukončení výroby něco takového působí poněkud smutně, zvláště když agregát po přidání turbodmychadla snadno může produkovat 400 koní a zůstávat nadmíru spolehlivý. Třeba ale Eric ještě zjistí něco, co mu zatím uteklo - ostatně v případě tohoto motoru je skoro každá těžká závada záhadou, kterou není od věci zkusit rozluštit.

Zdroj: I Do Cars@Youtube

Petr Prokopec