Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jde nová generace A4 ve šlépějích svých menších sester a nabízí více vzrušení řidičům? Nejen o tom vám můžeme povědět po prvním testu.

3.0 TDI je rychlá, s výhradami

Již v úvodu jsem zmínil, že testovaná konfigurace byla z nouze ctnost. Jenže chcete-li dnes auto s charakterem plynoucím z víceválcového motoru, nic jiného než diesel u A4 zvolit nemůžete. Nepochybuji o kvalitách 250 koňového benzínu, jenže stále jde o přeplňovaný čtyřválec a v případě A4 už se bavím o autě, při jehož využívání nejde jen dopravu, ale také o pocit jisté noblesy, výjimečnosti. A ten vám sebesilnější čtyřválec v této třídě nedodá.

Dostupný diesel ho naštěstí plně nahradí. Jeho zvuk je příjemný od volnoběhu až po dostupné maximum, současně není v žádném režimu obtěžující. Mohu-li věřit vlastním uším, není jeho projev podpořen žádnou umělou berličkou. Ostatně po zvukové stránce je pobyt na palubě A4 opravu příjemný a krátký výlet do vyšších rychlostí potvrdil, že tomu tak bude nejen při courání se devadesátkou.

Již na začátku jsem zmínil, že jsme zkoušeli tu nejvýkonnější variantu. Papírově je rychlá, na 100 km/h jí to zabere 5,4 s a velmi rychle působí i v provozu. Jen by byl velký omyl považovat ji za sportovní ve smyslu akčního ježdění pro zábavu. Prvním limitem je podvozek, druhým samotný motor. To nejlepší ze sebe dostává po překročení hranice 3 000 ot./min, o dalších 1 000 otáček výše ale rychle zvadne. Velmi brzy zjistíte, že sice máte k dispozici osm rychlostí, které skáčou nahoru a dolů, jenže úzké pásmo „rychlých otáček” a neschopnost převodovky rychlého a současně hladkého vícenásobného podřazování před zatáčkami nastavují limity tak nízko, že se o to snad příště ani nebudete snažit.

Snadné bytí s asistenty

Pro novou A4 je k dispozici celá řada asistenčních systémů. Lze u nich vidět pokračující tendenci k integraci jednotlivých funkcí do vyšších celků. Adaptivní tempomat, radarové hlídaní okolí, systém udržování jízdního pruhu, navigační systém, to vše už se dnes stává běžnou součástí výbavy aut i nižších tříd, zde je z těchto prvků vybudován systém pro do velké míry autonomní jízdu v kolonách a na dálnici. Vůz svými senzory sleduje nejen dění před sebou, ale také vedle sebe, na základě digitálních mapových podkladů předvídá profil cesty a dopravní značení a na základě těchto informací upravuje rychlost vozu. Jízda v provozu na dálnici tak vyžaduje méně pozornosti, s nadsázkou lze říci, že stačí na navigaci navolit cíl, rozjet se a pak už jen držet ruce na volantu, o zbytek se postará sám vůz. Posuďte sami, nakolik je ale v pořádku, že se řidič nemusí plně věnovat řízení.

Poskakování v kolonách, kde by se uplatnil adaptivní tempomat se schopností plného zastavení a rozjetí jsem naštěstí zkusit nemohl, ovšem „autonomní” jízdu po dálnici ano. Auto při ní nejen udržovalo a upravovalo rychlost podle okolního provozu, snižovalo a zvyšovalo ji podle dopravního značení. Stejně tak se snažilo držet zvolený pruh, párkrát se ale stalo, že se systém uprostřed oblouku rozhodl, že už ho to nebaví a poslal auto přímo ven ze zatáčky. Snad proto také je řidič neustále upozorňován, že musí držet volant. Na plně autonomní jízdu s kávou v jedné a mobilem ve druhé ruce tedy musíte zapomenout, „poloautonomní potah” alespoň s oním mobilem vám ale při možnostech vozu bude někdo rozmlouvat těžko...