Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

BMW tomuto autu říká gran turismo, měl by to tedy být velký cesťák. Jde ale spíše o velký kompromis mezi několika vozy rozličných tříd.

Jako 335i s M paketem nedává 3 GT smysl

Tohle je aktuální vrchol nabídky BMW řady 3 GT a zřejmě jím i na dlouho zůstane. Podle rozhovorů s lidmi od automobilky nepřipadá provedení M v úvahu a i otázky na verzi M Performance se postaraly spíše o úsměvy na tváři tázaných. Jistě, nikdy neříkejme nikdy, pokud ale nechcete - jak se začalo 3 GT hanlivě říkat - jen kufr s logem BMW nebo bavorskou Octavii, pak musíte sáhnout po šestiválcovém motoru a paketu M. Jediná možnost? Testovaná verze.

Asi čekáte, že mě tento vůz dokázal vzít za srdce, ale nedokázal. Vzbudil ve mně řadu rozpaků, neboť už po prvních kilometrech zcela pohřbil mé teorie o předpokládaném charakteru vozu. Sedan s větším kufrem to z jízdního hlediska není ani omylem, tím je paradoxně více nový trojkový kombík. Že by to tedy bylo skutečné GT, trojka přiblížená pětkové řadě? Mmm, kdepak, ani podle tohoto receptu v mnichovské apatyce lék na ještě vyšší prodeje nemíchali.

Musím říci, že po smyslu této verze jsem pátral marně. Ano, dosud zmíněné hodnoty zůstávají vlastní i provedení s M-paketem, ten parádní vnitřní prostor a promyšlený kufr táhnete i za spřežením 306 koní a žábrami s písmenem M nad nimi (to je u BMW novinka), ale po jízdní stránce si auto nedokáže na silnici najít vlastní prostor. Má očekávání přitom nebyla velká, doufal jsem v prosté GT, nenáročné auto zrozené na Autobahnu pro Autobahn, ale i v těchto podmínkách se bavorský sumec plácal na suchu.

Jeho problémem jsou bezrámová okna - do nějakých 160 km/h si užíváte vcelku komfortní jízdy, od 180 km/h už začíná být poněkud větrno a za hranicí 200 km/h přemýšlíte nejvíce o tom, jak navázat na asi nejslavnější knihu Emily Brontë. Jestli GT něco musí umět, pak zajistit rychlý a komfortní přesun. Ten ovšem s takovým fičákem na palubě dohromady nejde (a to ani nevytahuji, co se stane, když si o okno třeba opřete loket...) a není to jediný projev, kterému bych přiřadil označení antiGT.

Auto totiž není ve vysokých rychlostech ani bůhvíjak jisté. Své k tomu řeklo v tomto jízdním režimu tradičně podivně se chovající aktivní řízení s měnitelným převodem, které vyšší vůz posílalo do poněkud vrtkavějších póz, zvláště pokud bylo nutné reagovat na neustálé větrné projevy na pobřežních dálnicích. A nakonec komfortní nebyl nebyl ani podvozek s 19" koly a pneumatikami typu runflat. Takhle kombinace bude možná v Německu nebo v Rakousku fungovat, první testy ale probíhaly na Sicílii, kde je na silnicích stejný „bordel” jako v hlavách tamních obyvatel. O nějakém jízdním komfortu nemohla být řeč, jak z hlediska odhlučnění kol, tak z hlediska vibrací od nich přenášených do kabiny.

Uskákaný podvozek (a on se na českých silnicích lépe chovat nebude, jakkoli odstranění pneumatik typu RFT a menší kola mu jistě pomohou) pochopitelně hatil i snahu o akční jízdu v nízkých rychlostech v tamních vracečkách všeho druhu. Dobře se mu to „dařilo” i díky vyšší stavbě a spoustě výkonu na zadní ose. Těžší záď měla s nedostatkem trakce na špatném povrchu tendenci překvapivým způsobem „přepadávat” dopředu při brzdění, vůz se pak až pozoruhodně snadno pouštěl do větších přetáčivých eskapád při akceleraci. Znovu z týchž důvodů.

Už jsem pomalu na 335i GT lámal hůl v půl, pár světlých momentů se ale přece jen našlo. Na jedné silnici se sesunula půda, řekl bych, že tak tři týdny zpátky, ale lopatu se nikomu ze Sicilanů do rukou brát nechtělo. Kolega se pro změnu nechtěl vracet po stejné cestě, a tak jsme místo objeli po několik kilometrů dlouhé, totálně zbořené polňačce plné výmolů, „skrytých proláklin” a podobných nástrah. Normální řada 3 by tady lehla na břicho na první pokus, GT, ač jsem se o něj bál, nikde ani neškrtlo ani náznakem. Jak se mu nedaří na silnici, tak se mu daří mimo ni, tohle už je opravdu vůz s trochou genů SUV.

A protože jsem ke každému autu maximálně vstřícný, hledal jsem i silnici, na které by tohle auto fungovalo. A našla se - kvalitnější, středně rychlá horská cesta ježděná rychlostmi řekněme mezi 80 a 160 km/h (tedy spíše plná táhlejších zatáček než vraceček). V takovém případě pozbyla 3 GT svých vrtošivých tendencí ve velmi nízkých i velmi vysokých rychlostech, zachovala si svůj komfort a také aktivní řízení ukázalo svou lepší tvář. Kvalitnější (ale ne zcela kvalitní) povrch odstranil problémy s trakcí a rázem bylo možné jet s tímto autem i jako s BMW. Podvozek, brzdy a pochopitelně i stále stejně kvalitní motor spojený se stále stejně dobře fungující osmistupňovým automatem od ZF fungovat na výbornou.

Jenže je to dost? Pole a rychlá horská? Po mém soudu nikoli. Tedy potenciál polního přesunu nechci podceňovat, třeba bude pro určitou skupinu zákazníků podstatný, ale ona podle mě jediná parádní jízda po středně rychlých technických cestách zaujme spíše tradiční příznivce BMW, ne potenciální klientelu 3 GT. Ta by více ocenila komfort a poddajnost a tu 335i s M-paketem prostě nenabízí. Je to takové ostré, tvrdé auto, které přitom řidiče toužícího po sportovní jízdě neosloví.

Mám takový pocit, že s touhle verzí prostě BMW překročilo limity koncepce. 3 GT není auto pro M-paket a 306 koní a pokud by jím mělo být, rozloučí s jinak relevantně očekávaným komfortem zcela. A tím by se stalo podobným nesmyslem jako X6 M, třebaže podobně pozoruhodně funkčním.

Vizuálnímu M paketu říkám pro 3 GT ano, jeho funkčním prvkům ale vystavuji jasné ne. A to samé říkám i na adresu jednotky 35i - sám o sobě je to skvělý motor, v 3 GT ale není využitelný, a proto mi v tomto modelu nedává smysl. Spíše ukazuje jeho limity než aby vyzdvihoval jeho přednosti.