Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hyundai v poslední době dokázalo, že umí dělat skvělá auta, občas ale vyrobí i něco velmi průměrného. Kam se řadí nové Santa Fe?

Příjemné ovladatelnosti odporuje jen spojka

Co považuji za velmi důležité - řídit tohle SUV je příjemné. Nemyslím tím, že by to byla nějaká radost a že byste se za jeho volant těšili, to asi ne. Ale rozhodně to není auto za trest, což se mi zdá být pro řadu esúvéček typické. Pořád se perete se vší tou hmotou, vysokým těžištěm, tvrdým naftovým motorem pracujícím s hloupě dlouhými převody, nebrzdícími brzdami... Nic z toho u Santa Fe není.

Při práci s volantem nezačínáte proklínat sami sebe za odfláknuté hodiny v posilovně, o relativně jemném motoru už byla řeč a ruku v ruce s tím jde i práce s plynem. Sypat si v tomto autě meziplyny je i radost, motor opravdu poslouchá, a to i pod ostrými brzdami, které jsou mimochodem docela vhodně naposilované a odolné. Řazení šestistupňové manuální převodovky je bezproblémové - kulisa se mi zprvu zdála být trochu vyosená, ale buď tomu tak nebylo a nebo jsem si zvykl, za chvíli převody zapadaly přesně a lehce v krátkých a čistých drahách. No problemo.

Trochu problematická ale byla práce se spojkou. Chod měla jemný a moment záběru docela čitelný, jenže spínala až těsně u podlahy. Chvíli jsem pomýšlel na špatný kus, jenže chovalo se tak i druhé auto, které jsem vyzkoušel. Zvyknout se dá samozřejmě na všechno, ale že bych si chtěl zvykat zrovna na nutnost zašlapávat spojku jak červa při každém přeřazení, to nemohu říci. Možná to bude řešitelné v servisu, možná jsem měl smůlu na dvě taková auta. Ale pokud to tak nebude, neříkejte, že jsem vás nevaroval...

Samozřejmě, spojku mít nemusíte, za příplatek je k dispozici automat. Po zkušenosti jej řadím jej do kategorie „snesitelný” a pokud nemáte rádi slečnu Spojku a tu druhou holku jménem Řadička, volbou automatu mnoho nezkazíte. Na můj vkus sice dává příliš mnoho prostoru hydrodynamickému měniči, a tak si všude trochu klouže, je ale jinak komfortní, jeho odezvy na vaše požadavky (ať už vydané plynem nebo voličem převodovky) docela rychlé a práce celkově příjemná. Motoru pochopitelně bere jeho švih a ostrost, část výkonu se chtě nechtě v oněch prokluzech ztrácí a také v náročnějších situacích vás nechá na reakci čekat déle než vaše ruce a nohy. Sám bych jej stejně jako kterýkoli jiný automat nebral ani zadarmo, natož pak za zatím neznámý příplatek, ale pokud ho z jakéhokoli důvodu prostě musíte mít, pak říkám: voilà, žádná ostuda to není.

Nikde skvělý, všude dobrý

A jak se Santa Fe chová na cestách? V tomto ohledu mě vůbec nezklamalo, podle mě dokonce nabízí maximum toho, co vůbec nějaké SUV může svést. Však si to řekněme otevřeně - je vůbec možné, aby takové auto bylo v nějakém režimu lepší než dobré?

Těžký a vysoký cvalík těžko zazáří na okreskách a stejně obtížně bude bodovat ve vysokých rychlostech na dálnici. Aby tohle zvládl, nemůže být úplně měkký, a tak stěží bude představovat cokoli blízkého žehličce silničních nerovností. A protože jde o SUV, které má ambice nezklamat hlavně na té okresce a dálnici, v terénu také nemůže zářit. Je to kompromis kompromisů, všechno v jednom a nic a kdybych chtěl dát znovu najevo svůj odpor k SUV, řeknu, že takové auto může zaujmout maximálně tím, jak je v tom či onom ohledu málo špatné. Skutečně oslnit už kvůli svým proporcím a širokému zaměření prostě nemůže.

Ani Santa Fe proto nezáří - na okresce, dálnici i ve městě jej stabilitou i komfortem rozstřílí na kusy i40, tady není co řešit. V terénu jsem vůz nezkusil, ale nedělám si iluze, proč se žádná z testovacích tras ani zdaleka neblížila jakékoli terénní vložce - auto jistě zvládne kdejakou polňačku, ale tím jeho možnosti víceméně hasnou.

Smířen (či spíše snažíc se smířit) s tím, že SUV je záležitost stylu a zákazníci váhající mezi SUV a sedanem či kombi asi neexistují, ale konstatuji, že korejští konstruktéři odešli z boje s plechem s vítězným úsměvem. Santa Fe je vážně všude dobré a ať už jsem s ním zkusil jet na maximum na dálnici (na 190 km/h vás tedy zastaví omezovač), ostře vracečkami alpského typu nebo bez bázně a hany se prohnat rozšmelcovanými silnicemi chudnoucího německého venkova, nemohl jsem si stěžovat. Jistě jsou zde vyhraněnější SUV s lepšími jízdními vlastnostmi na silnici (třeba od BMW), ale obětují tomu komfort. A mě dává mnohem větší smysl přístup Hyundai, které vsadilo na kompromis a nechává Santa Fe být dobré prakticky všude, třebaže za cenu, že nikde není skvělé.

Vodit auto ve 190 km/h (mimochodem za minimálního aerodynamického hluku) je snadné a nenáročné, jakkoli citlivost na boční vítr je kapku větší, než budou majitelé menších a nižších aut zvyklí. Také posílat jej do vraceček absurdními a v běžné praxi neopakovatelnými rychlostmi nepřipomíná snahu osedlat divoké prase a ačkoli vám auto pro takové zacházení vhodné nepřijde, prostě to s ním jde a dokonce projevuje i znaky mírné přetáčivosti, která „vejítí se” do šikan značně pomáhá. A ačkoli filtrování nerovností také není bůhvíjaké, většinu špatností silnic vám vůz nedá okusit ani nadměrným hlukem, ani velkými vibracemi. A že zrovna to dělají SUV tuze ráda.

Pokud cítíte z předchozích řádků jistý rozpor, přiznávám se znovu, je ve mně. Je pro mě na jednu stranu směšné, že se Santa Fe nedokáže kvalitou jízdy v žádném směru rovnat sestřičce jménem i30 - ta je komfortnější, jistější i ovladatelnější, přitom Santa Fe bude stát dvakrát až třikrát více. To je pro mě ostatně důvod, proč nemám rád SUV, ten příplatek za velikost, která je z funkčního hlediska prakticky k ničemu, mě psychicky ničí. Na druhou stranu musím být schopen se od tohoto pohledu oprostit a srovnávat srovnatelné - a mezi SUV je Santa Fe hodně vysoko. Přesedl jsem do něj pro srovnání z jednoho japonsko-francouzského vozu stejného ražení a Santa Fe jej z hlediska kvality jízdy i ovladatelnosti neskutečně převyšuje. A to vás patrně bude zajímat více než můj psychický problém s autem tohoto typu...