Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Není bez chyb, přesto je ráznou odpovědí na otázku, co si u Kie koupit, když vám její dosavadní nabídka přišla být příliš obyčejná.

Pljuščenko na kolech

Možná znáte standardní Cee'd. Jeho podvozek je spíše tužší, zároveň ale dovede výtečně filtrovat nerovnosti - fakticky, zvukově i jinak. Že byste něco takového čekali i u GT, akorát ještě tužší, s 18" koly o hodně tužší? Chyba lávky, řešení podvozku vozu je naprosto odlišné.

Když do něj sednete a ujedete prvních pár metrů, máte pocit, že vám omylem půjčili pojízdné babiččiny bačkory. Podvozek je je mimořádně jemný a poddajný, snad jen na extrémně velkých příčných nerovnostech připomene, že pracuje s velkými koly a nízkoprofilovými pneumatikami. Je to ale jen náznak, žádná tragédie. Auto se přitom nikterak zvlášť nenaklání, když si prohlédnete vzdálenost pneumatik od podběhů, vlastně ani nemůže.

To samo o sobě je zajímavé, mnohem zajímavější je ale to, jak se celé řešení dokáže chovat v zatáčkách. Elastokinematika zadní nápravy je naladěná velmi, velmi agresivně tak, aby auto tíhlo k přetáčivosti a pokud zadní osu odlehčíte brzděním, budete si chvíli připadat jako kokos na sněhu.

Musím říci, že mě to zprvu hodně překvapilo. Auto si to při prvním ostrém zabrzdění z rychlosti přes 200 km/h začalo v podstatě neznatelné zatáčce okamžitě šněrovat kamsi do příkopu a já jsem si při nezbytném ostrém kontra začal mumlat něco o korejském omylu. Jenže to je jen první překvapení z neznalosti naladění vozu. S dalšími kilometry začnete rychle rozeznávat, že tohle není žádný omyl, ale setsakra promyšlený úmysl, který vám dovolí dělat s autem až neskutečné věci.

Důležitou součástí této hry je plně vypínatelné ESP, které po krátkém stisku tlačítka opravdu zcela ustoupí do pozadí. Pokud někdo testoval Cee'd GT a ESP si nevypnul, neměl vůbec šanci poznat šíři jeho talentu, neboť pro to, co podvozek dovede, je elektronická stabilizace výrazným limitem. Jakmile auto dostanete do ruky, zjistíte, že zatáčkami už není nutné projíždět, jde jimi bruslit. To zdánlivě, no vlastně i fakticky divoké naladění zadní osy vám dovolí už při brzdění z rychlosti blízké té maximální stavět si auto do pozice, kterou nemohu přirovnat k ničemu jinému než najíždění do zatáček ve stylu Valentina Rossiho a dalších profíků motocyklových závodů.

Přední osu máte postavenou nějak a řídíte ji volantem, zadní v náznacích smyku vlaje za autem v jiné a řídíte ji brzdami. Stejně jako v motocyklovém mistrovství světa to není jen zajímavé či zábavné, je to i efektivní. Dříve či později si dovolíte v podstatě chodit na brzdy později, než byste při volbě čisté stopy měli, neboť tímto stylem přenesete část brzdění i do zatáčení. Našel jsem jeden krásný úsek, kdy se do pravé vracečky brzdilo táhlou levou zatáčkou z cca 160 km/h na čtyřku. U drtivé většiny jiných aut byste před první táhlou zabrzdili a projeli ji v podstatě příliš nízkou rychlostí, protože hned za ní musíte na krátkém úseku zpomalit až do vracečky na dvojku. U Cee'du GT? Vlétnete do levé pod brzdami, zadek za sebou necháte vláčet v lehké přetáčivosti, v jejím průběhu takto dobrzdíte a do pravé na dvojku jen přesměrujete zadek do opačné rotace a vykroužíte vracečku. Za apexem už si jen užíváte velmi slušné trakce přední osy, která nemá se zpracováním pozvolna nastupujícího výkonu větší potíže.

Je to svérázné, zábavné, efektivní a hlavně: je to přesné. Tohle není žádná hospodská zábava, výhra v kulečníku dodatečnou penetrací stolu, zmíněnou zatáčku jsem projel snad desetkrát a pokaždé jsem byl schopen v ní udělat totéž. A není to věc jedné zatáčky, prakticky v jakýchkoli rychlejších zatáčkách od trojky výš si můžete se Cee'dem GT takhle hrát a nepotřebujete k tomu ani ony brzdy. Stačí odlehčit záď ubráním plynu a auto se začne do zatáčky skládat i tak.

Častěji než Valentino Rossi se mi nakonec na mysli vytanul Jevgenij Pljuščenko, protože tohle je opravdu silniční krasobruslení. Dosud jsem neřekl, že vodit vůz tímto způsobem nevyžaduje žádné drsné ani křečovité zacházení, auto se vašim povelům oddává naprosto samozřejmě, lehce, chce se mi říci i elegantně. Prosmýknete se sérií rychlých zatáček nehoráznou rychlostí a máte pocit, že jste jimi prolétli na obláčku. Hravost a lehkost tohoto auta v zatáčkách je naprosto mimořádná a nenapadá mně jediný jiný vůz na dnešním trhu k němuž bych jej mohl přirovnat.

Jedním dechem je třeba k A dodat i B. I když jsem mluvil o tom, že vodit auto v Pljuščenkovských piruetách je přesné, absolutní přesnosti jízdy takové naladění pochopitelně nesvědčí. Pokud chcete precizního bijce zatáček, kterému zavelíte volantem, zaseknete plyn v X procentech jeho dráhy a očekáváte dokonalý průjezd perfektně vyměřeným kruhem, pusťte Cee'd GT z hlavy. Tohle auto je především hravé a zábavné, o „seriozní sporťák”, či jak protiklad nazvat, jednoduše nejde. Musíte akceptovat styl Cee'du GT, musíte se mazlit s jeho hravostí a pouštět se do odvážných piruet, pak ho budete milovat a velebit. Pokud se s ním pokusíte jet přesně čistou stopou, zjistíte, že mu to tak dobře prostě nejde a podobná jízda bude vyžadovat spoustu drobných korekcí, které k ní zkrátka nepatří.

Leccos ze zmíněného vám bude jasnější po shlédnutí přiloženého videa reprezentující uvolněnější jízdu po neznámé trati. Styl je tak rozevlátější, než bývá zvykem, ale i když mám blíže k čisté stopě, naladění CGT mě vzalo u srdce. Je to taková óda na radost z jízdy. I když si kladu otázku, kolik lidí dokáže takové naladění ocenit a využít, já za něj autorům skládám poklonu. Tohle si za posledních 10, možná 15 let nikdo u sériového auta netroufl a a fascinuje mě domyšlenost celého řešení. Stačilo by volkswagenovsky hyperaktivní ESP, které se i z vypnutého stavu zapne, když si auto podobným způsobem rozhodíte a celé kouzlo by bylo pryč. Se Cee'dem ale můžete absolvovat stometrová brzdění s vyosenou zadní nápravou a elektronika si u toho jen pokuřuje svůj doutník. A má proč. Musím říci, že mě krom prvního brzdění, což byl jen a pouze můj limit, auto jedinkrát nepřekvapilo nějakým šíleným, nekontrolovatelným manévrem.

Excelentní GT

Takže je Cee'd GT ztělesněním vlhkých snů zastydlých puberťáků? No právě že vůbec není a jestli mě na něm něco fascinuje, tak je to právě spojení mimořádné hravosti při aktivní jízdě s poslušným a neobtěžujícím projevem při jakékoli jiné.

Cee'd GT je především vynikající gran turismo, však se podle toho i jmenuje. Už jsem zmínil poddajný a výborně odhlučněný podvozek podvozek, který bude velmi pravděpodobně skvěle fungovat i na českých cestách (je těžké si je v Rakousku pod koly představit...). Ten při svižné jízdě bez větších ambicí prostě nechává silnici kdesi pod vámi a přitom je jistý až do dálničních 230 km/h, které jsou také jeho oficiální maximálkou. Ale to je jeden z mnoha prvků, které z vozu dělají výborný cesťák, jež vás ani při vysokých rychlostech ničím neobtěžuje a nic podstatného po vás nežádá.

Skvěle odstíněný je i aerodynamický hluk a též motor se projevuje vcelku decentně. Jakkoli se ve vysokých otáčkách ozve, dává svůj potenciál najevo spíše okolí skrze výfuky než vám dovnitř kabiny. Co tu máme dále... Sedačky? Ty vás sice v Alpách přikovají k autu, na normální silnici vás ale v podstatě jen hýčkají. Ovládání? To je sice vesměs přesné, je ale také velmi snadné. Řazení se lehounce pohybuje ve svých drahách, spojka neklade žádný velký odpor, posilovač řízení je opravdu dobrým kompromisem mezi citelným odporem a přitom nenutností zaměstnávat kvůli němu svaly svých rukou...

Najel jsem s tímto autem stovky kilometrů jen po německých dálnicích a nevidím opravdu nic, co by vás při rychlém cestování mělo obtěžovat či zatěžovat. Když nad tím tak přemýšlím, možná jsem to vzal za špatný konec - že bude Cee'd GT schopné GT se tak nějak dalo čekat, i když tak dobré jako je, být nemuselo. Ale že k tomu bez náznaku rezignace na skvělé zvládnutí těchto potřeb předvede takový tanec při aktivní jízdě na technické trati mě překvapilo a velmi příjemně. Naladění auta je svým způsobem geniální.

Musím zároveň říci, že vůz je vůči podobnému zacházení velmi odolný. Na „normální” alpské silnici nemáte šanci jej přivézt do úzkých a musel jsem s ním absolvovat jedno z nejnáročnějších klesání vůbec, kdy v krátkých sledech na široké a často rovné silnici opakovaně brzdíte z rychlostí přes 200 km/h do vraceček projížděných na dvojku, abych jej dostal do úzkých. Auto mělo dole skutečně dost, brzdy už vysílaly kouřové signály a ani motoru se nedýchalo nejvolněji, ale tohle je extrém extrémů, který nejste při jakékoli rozumné jízdě schopni zopakovat. V České republice zřejmě ani při nerozumné, neboť sjezdy, kdy na pár kilometrech překonáte tisícímetrové převýšení, tu prostě nemáme. Navíc musím dodat, že autu stačilo dopřát chvilku klidu a ani tento záhul na něm nenechal žádné následky. Brzdy byly po chvíli zcela fit, zbytek techniky ještě rychleji.

Nic z toho nemůže být náhoda, pod techniku tohoto auta se podepsal někdo, kdo věděl co dělá (u Kie na to jistě nepřišel, ale podívejte se, koho všeho Korejci přetáhli hlavně z německých automobilek...) a dostal evidentně více volnosti než ve svém předchozím působišti. Charakter Cee'du GT je opravdu jedinečný a z mého pohledu velmi zajímavý.