Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(video) Definuje-li soukromé letadlo rychlý a komfortní přesun na střední vzdálenosti, pak nové S 63 AMG je prvním, které to zvládá bez křídel.

Luxus tak trochu čínský

Zevnějšek nové třídy S mě vážně zaujal, pojetí interiéru už mi ale tak úplně neučarovalo. Jeho globální architektura je tedy přes některé kudrlinky víceméně tradiční a zpracování i použité materiály bez diskuze prvotřídní. Tohle je luxus a kvalita od pohledu, bezesporu pěkný „kus nábytku”, jenže jsme v autě a jen tohle tu nestačí.

Najde se tedy i pár detailů, které mi pod vousy příliš nešly. Například výsledek koncentrace většiny výdechů ventilace do její spodní části není příliš půvabný a především není optimálně funkční - pokud máte, tak jako já, ve zvyku nechat si ovívat přímo hlavu a navíc nejste nejmenší, má to k místu určení takto fungující ventilace docela daleko, navíc pod špatným úhlem. Přesné nastavení pak není zrovna snadné, pokud je vůbec možné.

Láskou jsem nezahořel ani k volantu, který vypadá, jako by jej odlévali ze skla a před polední pauzou s ním přestali točit. Trochu moc materiálu pak steklo dolů, kde při náročnějších manévrech kupříkladu ve městě pravidelně narážíte na značně nepřirozené „bago”. K čemu je to dobré? Aby se tam lépe vešla plaketka AMG?

Neadoroval jsem ani způsob ovládání většiny nadstandardních funkcí. Konstruktéři, jako by dostali tlačítkovou fóbii a snažili se jich uvnitř použít co nejméně. Výsledkem tak je, že přímé ovladače máte jen pro ty nejobvyklejší funkce, pro cokoli dalšího se musí „někam do menu” a to se za jízdy vždy nehodí. Polohu sedáku či opěradla, ventilaci nebo hlasitost audiosystému a navigace si nastavíte přímo, ale to je pomalu vše. Že pro vypnutí ESP musíte do menu, u Mercedesu nepřekvapí a snad to ani většině zákazníků vadit nebude, ale co třeba nastavení bederní opěrky sedadel nebo jejich masážních funkcí? I to lze měnit pouze přes palubní systém a zřejmě nejlépe to ilustruje, jak moc se Mercedes chtěl u eSka všemožných ovladačů zbavit. U Éčka je na to pár tlačítek na samotném sedadle a nikomu snad nepřekáží, nepřekážely by ani tady...

To je jen pár drobných odchylek od dokonalosti, jak bych jí vnímal já, Mercedes ale zkrátka zvolil nějaké řešení, které některým bude bližší a jiným méně. Co bych ovšem hodnotil méně smířlivě, je vybavení vnitřku několika prvky, které dle mého soudu těžce voní po Velké čínské zdi. Znám pár lidí, kteří si eSko, někdy i ve verzi AMG, v minulosti koupili a nedovedu si představit, že by jediný z nich ocenil přepínání barev ambientního osvětlení, které se se svými diodami propracovalo prakticky do všech koutů interiéru. Svítí tak na několika místech výplně dveří, palubní deska, prostor pro nohy, dokonce i obroučky některých reproduktorů audiosystému. Svítí tak skoro všechno a vy si můžete přepínat mezi sedmi barvami od modré až po červenou. Nevím, tohle mi nic neříká a mám obavu, že až vám sousedé po příjezdu domů budou z okna pouštět „Přijela pouť” od Karla Gotta, budete se moci směrem k nim jen hořce pousmát...

Berte to jako symbol řady podobných, funkčně nepřínosných, lacině líbivých drobností, kterých v poslední S-Klasse najdete vícero. Nebudu dráždit dalšími, jednu věc ale ještě jednu věc zmínit musím - přístrojový panel řešený jedním velkým LCD. Je to zkrátka televize schopná (podobně, jako výstup palubního systému vedle) zobrazovat prakticky cokoli. Je to moderní, může to být funkční, příjemné, v těchto směrech proč ne. Ale říkám si: má to vůbec úroveň? Je to vůbec hodné třídy S? Je něco mimořádného na displeji, který časem může být beze změn použit ve všech modelech od A do V (třída Z snad přijde časem...)? A jak to zapadá mezi ty všechny superkůže, superdřeva a superkovy kolem? Jak to vypadá vedle analogových hodinek od IWC? Mně se to nakonec zdá docela laciné...

Proti LCD-přístrojovkám nic nemám, je to opravdu dobré řešení, jak řidiči sdělit co nejvíce údajů v té nejpřehlednější možné podobě korespondující s aktuálním jízdním stylem. Ale když už se Mercedes snažil udělat vnitřek eSka tak extra, neměl by zapomínat ani na to, jak tohle řešení působí vizuálně. Uprostřed všeho kolem byste čekali nádherně vyvedené tubusy „budíků” s daty svítícími v barvě duhy a rafičkami posetými diamantovými prachem nebo něčím takovým. Místo toho ale dostanete obdelníkový displej jak z drahé mikrovlnné trouby. Zde bych radil zkusit trochu kompromisu, ono takovou LCD-přístrojovku umí nakonec udělat každý, ale BMW ji třeba pořád nechává obrysy té klasické a myslím, že dobře ví, proč. Podle mě zkusili použít jen displej a dopadlo to... jako v nové třídě S.

Ti vzadu volají: „Long, Long”

V případě tohoto auta bychom neměli zapomínat ani na řešení prostoru pro cestující vzadu, kteří budou nezřídka těmi, kdo to všechno kolem bude platit. I tady se můžete spolehnout na enormní péči o kvalitu materiálů, nepatřičně tady nepůsobí lautr nic. Zadní sedadla jsou také adekvátně nastavitelná, prakticky ve stejných směrech, jako bývají ta přední a když nouzové (skutečně) sedadlo pro cestujícího uprostřed eliminujete sklopením jeho opěradla vpřed, získáte docela sympatický pokojíček pro dvojici náročných cestujících. Jenže... ti musí být z Číny.

Dobře, žertuji, z Číny může být i řidič, pokud se ale do standardního S chcete dozadu pohodlně vejít s jen trochu nadprůměrnými tělesnými proporcemi Evropana, nesmí nikdo takový sedět vepředu. Místa vzadu není málo, ale není jej ani na rozdávání a sám za sebe (200 cm) jsem se do auta sotva vešel, nic mimořádně pohodlného to nebylo. Jestliže chcete auto řídit a dozadu maximálně tu a tam někoho přibrat, je standardní provedení naprosto v pořádku, bude to komfortní limuzína pro čtveřici dospělých. Pokud ale chcete mít všechno na povel zezadu, potřebujete verzi L alias Long. Teprve v té zažijete vzadu ten pravý komfort.

Nejde ani tak o to, čím vším si v této verzi můžete zadní prostor dovybavit, i když třeba možnost kompletního ovládání sedadla spolujezdce vpředu z místa cestujícího vzadu je příjemná - můžete si tak vytvořit bez nadsázky královský prostor a spolu spolu s dalšími prvky předního sedadla (jako třeba odkládací ploška na nohy) si vzadu opravdu hovět. Jde tu hlavně opravdu o místo navíc, které rázem dělá z eSka to, co od něj tak nějak přirozeně čekáte - velké auto. Až v tomto provedení jsem se vzadu uvolněně „rozvalil” a strávil jsem zde pár desítek kilometrů i za jízdy. Řeknu předem, že jsem se zde cítil lépe, než vpředu, ale to ještě probereme.

V dosud zmíněných pasážích o interiéru jste si jistě všimli především výtek. Kde kdo by mohl řečené shrnout tak, že nová třída S je uvnitř sice kvalitní, ale jinak vlastně prostorově malé auto s komplikovanou ergonomií, některými pouťovými prvky a laciné vyhlížející přístrojovkou. Tak to ale prosím nechápejte. Všechny kritické poznámky jsem pochopitelně mínil vážně, ale je třeba si uvědomit, co je hodnoceným materiálem - jedno z nejprestižnějších aut planety. Od toho očekáváte dokonalost, všechny dobré věci považujete za samozřejmost a všímáte si spíše těch, které vám nesednou.

Mohu odpovědně říci, že vnitřek nové třídy S je jedním z nejkouzelnějších míst, kde můžete trávit čas na čtyřech kolech, cítil jsem se v něm lépe než třeba v Bentley Flying Spur Speed, které jistě chce být eSkovému AMG přímým konkurentem. Určitě se později dostaneme ještě k dalším pozitivním aspektům, které se projeví za jízdy, jen chci jasně říci, že i na něčem takovém se najdou chyby. Některé vyplývají z toho, že se nelze zavděčit všem, některé bych ale označil za zbytečné, třebaže drobné přehmaty. Nikdo a nic holt není dokonalé...