Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Z Pelíšků víme, že kodiak měří tři sedmdesát. Ten z Boleslavi a „q“ na konci má ještě metr navíc. Stačí to na post alfa samce mezi SUV?

Diesel zatím jako vrchol

Jak už jsme psali minule, automobilka ještě před uvedením novinky na trh a tudíž i možností vyzkoušet ji eviduje na domácím trhu 1 000 zákaznických objednávek. Přestože detailní informace o zastoupení jednotlivých motorizací nespecifikuje, mimo záznam nám bylo sděleno a ví se to i tak nějak obecně, že je u nejdražších modelů Škody největší zájem o nejvýkonnější motorizace. Tohle jsme logicky předpokládali, což byl důvod, proč jsme si pro testovací jízdy zarezervovali momentálně vrcholnou variantu s naftovým dvoulitrem o výkonu 190 koní, který je spárován výlučně se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a pohonem všech kol. Právě tato verze je nyní nejžádanější.

Samozřejmě i mě by se mezi předními koly Kodiaqu více líbil velký a kultivovaný benzínový šestiválec, jako je tomu u odvozeného sesterského modelu VW Volkswagen Atlas, buďme ale realisté, tohle síta emisních limitů a koncernové politiky nepropustí, a tak se musíme uspokojit s tím, co máme. Zase tak těžké to není.

Dieselový čtyřválec pod kapotou Kodiaqu je nepatrně hlučnější než ten v Seatu Ateca, anebo se to alespoň subjektivně zdá, zahřátím ale stejně jako u svého španělského protějšku ztichne. Při běžném užívání ho tak většinu času prakticky neregistrujete a není otravný, ani když budete pospíchat po dálnici. Když už jsme u akustiky a rušivých tónů, ve středních rychlostech při ustáleném tempu zaslechnete spíše hvízdání vzduchu kolem předních sloupků a velkých zpětných zrcátek, což je jeden z důsledků dodatečně namontované (a účinné) izolace na motorové přepážce vznětových modelů.

Jak jste si mohli všimnout, případně rovnou změřit u zveřejněného videa, s hmotností téměř 1,8 tuny motor nemá větší problémy. Dynamika není oslnivá, ostatně stovka jen těsně pod devět vteřin a maximální rychlost jen lehce překračující hranici 200 kilometrů v hodině nedává důvod myslet si cokoli jiného, přesto se auto pohybuje docela nenuceně a díky dobrému odstupňování automatu citelně zrychluje kdykoli do 150 km/h.

Poněkud méně přesvědčivý je samotný software převodovky a Haldexu zajišťujícího roztáčení kol zadní nápravy. Jak už bylo řečeno, tohle byla předsériová auta, takže třeba v tomto směru k jistým změnám ještě dojít může, každopádně nové sedmistupňové DSG zvládající točivý moment až 600 Nm a umožňující Kodiaqu táhnout přívěs o hmotnosti až dvě a půl tuny, občas na manuální impulz pádlem pod volantem reagovalo s malým opožděním a nezřídka sebou auto při změně převodu znatelně zacukalo.

Vědu z toho prozatím neděláme, tohle všechno může být u finálního auta trochu jinak a lépe, navíc Škoda se rozhodla předvést svou novinku nikoli v terénu ale na docela náročných serpentinách, kde se ke slovu nezřídka dostala i jednička a více než trojka nebyla vůbec zapotřebí. Právě v nejvíce utažených obloucích se při částečném vypnutí stabilizace projevilo váhání pohonu 4x4 a XDS+ prokluzem vnitřního předního kola, ačkoli se dostáváme k tomu, že tímto způsobem nebude s velkým mladoboleslavským SUV jezdit téměř nikdo.

Jestli by v kombinaci s tímto motorem dávala obchodní smysl manuální převodovka, se dá pouze spekulovat. Proti říká obecně malý zájem o spojku v takto velkých autech, pro zase větší než zanedbatelné snížení ceny a možnost mít auto lépe pod kontrolou, každopádně navzdory představě, která je mi sympatická, klasickou řadicí páku ve 190koňovém dieselu nedostanete, ačkoli to u Superbu není problém.

Tabulky každopádně říkají, že by automat v cestě za vysokou provozní efektivitou stát neměl. Podle normovaného testu NEDC má být nejsilnější Kodiaq schopen pohybovat se s průměrnou spotřebou jen 5,7 litru nafty na 100 kilometrů. Jak moc se ale auto umí této hodnotě přiblížit, vám s dovolením pro tuto chvíli neřeknu. Jízda v kopcích a svižné přesuny po okreskách a dálnicích snahám o úsporu moc nefandí a neměl jsem ani tolik času, abych auto zkoušel vodit v různých režimech, alespoň orientačně by vám ale mohlo stačit zjištění, že velká Škoda bere za těchto podmínek devět až patnáct litrů na stovku.

To může vypadat jako mnoho, ve skutečnosti je to ale naopak signálem, že by Kodiaq mohl být schopen jezdit v civilních podmínkách a bez větších obtíží výrazně pod deset litrů. Snahu o lehkou pravou nohu téměř stoprocentně odmění ještě hezčími čísly, nemá ale smysl spekulovat a raději si to příště vyzkoušíme v praxi.

Lepší než průměr, zázraky ale neumí

Od crossoveru navíc tak velkého mrštnost lasičky nebo alespoň schopnost vykouzlit na náročných silnicích spokojený úsměv na tváři neočekáváte, nejsou to zrovna vlastnosti, které by byly u aut tohoto ražení typické. Na druhou stranu Škoda už nejednou ukázala, že umí dát i svým obyčejným modelům výtečný podvozek a jako bonus přidat kromě vysoké kvality jízdy také skvělou ovladatelnost.

Pochopitelně očekávání v případě SUV musí být jiné, lhal bych si do kapsy, kdybych si to předem maloval jakkoli jinak, ale právě proto Kodiaq není zklamáním. Jeho nejméně zajímavým rysem (a tím nemám na mysli nic špatného) je určitá otupělost anebo spíše vytvoření účinného filtru mezi silnicí a sedadlem řidiče. Na jedné straně je správné, že se Škoda nesnažila udělat z něj něco jiného než je ve skutečnosti, ona izolace přijde na dlouhých cestách asi vhod, na té druhé však lehké řízení a odtažitost od toho, co se děje pod předními koly, znamená bezpečnou ale poněkud nudnou jízdu.

Přeháňky smíchané s prachem na zatočených silnicích Mallorcy znamenaly téměř nevyhnutelně občasné lehké uklouznutí přední anebo obou náprav, ale spíše než na cokoli jiného bylo nutné spoléhat se především na zrak a vnitřní ucho přepnuté do nejcitlivějšího soustředěného módu. Nechápejte to špatně, už tím, že Kodiaq nakonec umí dostat k vašemu pozadí alespoň oslabené signály, znamená více, než může nabídnout většina konkurence. Pokud jste ale čekali Rapid či Superb mezi crossovery, doufali jste ve více, než vám může tohle auto dát.

Přesto si Kodiaq jako hloupého a svéhlavého medvěda nepředstavujte. Dostal více než dobré příplatkové adaptivní tlumiče, které (s výjimkou nejtvrdšího sportovního módu, kdy už nestíhají společně s pružinami odfiltrovat série ostrých nerovností) fungují nadmíru uspokojivě. V kombinaci s mírnými náklony karoserie a dobrou přilnavostí pneumatik na suchu umožnují pochybovat se zatáčkami způsobem, který běžné uživatele SUV překvapí a mě osobně nedává nejmenší důvod pochybovat o tom, že také Kodiaq dostal v rámci konstrukčních možností, fyzikálních mantinelů svého segmentu výborný podvozek.

I v oněch horských vracečkách, kam se při své velikosti tak tak vůbec vejde, se pohybuje vcelku nenuceně nedává vám příliš pocítit ani svou výšku, ani svou hmotnost. Jistě, není to hatchback, sedan či kombík, že sedíte v SUV bezpečné poznáte, obával jsem se ale citelně otylejšího projevu, než jaký Kodiaq ve výsledku nabízí. A podíváme-li se na opačný extrém, ani na silnicích dálničního typu, kde není problém dosáhnout rychlostí blízkých té maximální, tedy okolo 200 km/h, není tento přerostlý „medvídeq” nepříjemný společník. I do nejostřejších zatáček, které si na dálnicích či rychlostních silnicích dokážete představit, se ve dvoustovce pokládá s až překvapivým nadhledem.

Dobrý dojem pak nepokazí ani brzdy. Ani v těch nejnáročnějších sekcích se nestalo nic horšího, než že občas zasmrádly a maličko povolil prostřední pedál, pokud ale nemáte s tímto vozem v plánu jezdit na Stelvio anebo ho zkusmo trápit na Nordschleife, mám za to, že vydrží bez ztráty kytičky všechny nástrahy, které je na veřejných silnicích můžou potkat.