Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+video) Některé facelifty mění auta od základu, jiných si sotva všimnete. Škoda šla u Superbu střední cestou a chybu po mém soudu neudělala.

Mazel s chůzí gazel

Dobře, s tímhle nadpisem jsem to trochu přehnal, ale jen trochu. Superb 1,8 TSI 4x4 z hlediska ovladatelnosti mazel docela je a po silnici se pohybuje, zvlášť s ohledem na svou velikost a vnitřní prostor, s neobyčejnou lehkostí.

Musím v tomto kontextu vzpomenout na minulost a první test dnes stále aktuální generace Volkswagenu Passat. Když automobilka vyrukovala s tím, že je auto postavené na modifikované platformě, která obvykle podepírá kompakty koncernu VW, zdálo se mi to jako dost špatný nápad. Svůj pohled jsem ale musel poupravit po prvních zkušenostech, které tehdy nový Passat vykreslily jako překvapivě mrštný vůz. Liší se to v závislosti na verzi, čtyřválcové benziny, ale nakonec i diesely jsou v tomto směru pozoruhodně schopné a Superb profituje ze stejného řešení. Nemám přitom pocit, že by to bylo na úkor něčeho jiného.

Superb je nadále především komfortní a jisté auto, které na jednu stranu s nadhledem zvládá silniční nerovnosti (v našem případě stanul na 17" kolech, díky bohu) a přitom nedává znát nejistotu v rychlostech kolem 200 km/h. Když jej ale dostanete na technickou silnici a zapráskáte bičem, jen zařehtá a pálí vpřed - tyhle podmínky mu potíže nedělají.

Musím říci, že mě to znovu překvapilo, i proto jsme stvořili přiložené video, které dokumentuje schopnost vozu vypořádat se skutečně náročnou, řekl bych středně rychlou až pomalejší silnicí s velkou bravurou. Navzdory svému rozvoru se ochotně pokládá do zatáček, v nichž je možné jeho chování korigovat pouze plynem. Zřejmě i díky pohonu 4x4 je naladění elastokinematiky zadní nápravy plavnější, auto tíhne přetáčivosti, ze které se nechá vyvést leda při neurvalém zacházení s plynem v rychlejších zatáčkách. V těch pomalejší, a na videu uvidíte i pár šikan projížděných na jedničku, můžete jít na plyn velmi brzy a vůz zatáčku přesto ochotně vykrouží.

Dejte si tohle dohromady s velmi dobrou ovladatelností a máte před sebou auto, které je i docela hravé. Pokud je mu nakonec něco limitem, pak v prvé řadě měkčí naladění podvozku, které na rozhoupanější silnici (horizontálně) vystaví některým manévrům stop, a ne zcela vypínatelné ESP, i když zrovna u čtyřkolky vám do práce moc nezasahuje ani tak. Může vám připadat jako děsný nesmysl Superb takto trápit, ale po mém soudu to o něm mnohé říká - šíře talentu vozu je mnohem větší, než si řada lidí myslí. Tohle není žádný vyměklý potah pro důchodce - tedy, tím umí být též, je to ale způsob zacházení, který jej z něj udělá, ne limity samotného auta. To dokáže být lecčíms a ačkoli to většina zákazníků při svém běžném používání neocení, na škodu jiným vlastnostem vozu to není. Konec konců, schopnost auta vypořádat se s nějakou nečekanou situací na silnici rozhodně nebude k zahození pro nikoho.

O samotnou čtyřkolku jsem se otřel již několikrát a mohu dodat jen - funguje dobře a autu více prospívá než naopak. Kila navíc a požírání části výkonu fajn nejsou, ale není to něco, o čem byste při jízdě příliš dobře věděli. O prakticky nekonečné trakci (160 koní dostane Haldex snad i na teflon...), kratších převodech a „akčněji” naladěném podvozku ale víte pořád. Mně se auto zamlouvalo, jak je - tohle ladil někdo, kdo věděl, co dělá.

Komfortem stále na úrovni

Superb si ale více než na sportování bude někdo kupovat spíše pro komfortní přesuny a je třeba říci, že v tomhle zůstává na výši. Zatímco v některých ohledech mi vedle Octavie nedává velký smysl (prostor, dostupná výbava, palubní elektronika), z hlediska samotného jízdního komfortu je navzdory staršímu datu vzniku dále.

Octavie si za to trochu může sama, když ve většině verzí bazíruje na ne zrovna ideální konstrukci zadní nápravy, která navzdory velmi dobrému naladění u nového kombíku prostě nikdy nebude odvádět tak dobrou práci jako víceprvkové zavěšení. Bylo by ale omylem tvrdit, že z hlediska jízdního komfortu odlišuje projev Octavie a Superbu jen chování části podvozku, kde si Superb může (z vícero důvodů od konstrukce podvozku až po rozvor) dovolit jemnější naladění a přesto zůstat jistý. Rozdíly jsou prakticky ve všech směrech.

Verze 1,8 TSI není z těch, které by se hladově pouštěly do rychlostí daleko za hranicí 200 km/h a vzhledem k omezeným možnostem prvních testů nevím, jak na tom auto bude v krajnosti, ale i ve dvoustovce je v něm z hlediska akustického komfortu hodně velká pohoda. Aerodynamický hluk je minimální, ten od kol rovněž, o motoru nevíte, pokud o něm sami vědět nechcete a nepošlete jej do vysokých otáček.

Celkově na mě auto působilo stále poněkud fortelnějším dojmem než špičkové kompakty. Zkrátka když jste uvnitř, svět je od vás trochu dál a jakkoli tohle není ve třídách, kam Superb míří, nic mimořádného, samozřejmé to také není. Je navíc třeba dodat, že Superb nepředstavuje úplně špatnou nabídku ani cenově - 1,8 TSI začíná dnes jako předokolka pod 600 tisíci Kč, což jej dostává spíše na úroveň aut střední třídy, kterým je tedy nakonec i on sám. Nelze ale pominout, že místa v autě je alespoň v podélném ohledu podstatně více než třeba v BMW řady 5 nebo Audi A6. V tomhle je Superb, bez ohledu na to, jak moc je po faceliftu stejný, pořád „jiný”. Na rozdíl od první generace tomu navíc tak není jen v případě místa pro cestující vzadu, ale i vpředu - ani já se dvěma metry nevyužijí plně dostupný prostor na předních sedadlech a posouvám si je o něco vpřed.

Nedokáži přesně posoudit, jak moc se Superb s faceliftem z hlediska „palubního komfortu” změnil, patrně ne příliš. Dokáži ale říci, že v rámci nabídky střední třídy i o něco výše mířících aut nepředstavuje ani dnes nějaký pojízdný skanzen. Tohle je zkrátka stále v pořádku - nedostane vás to do kolen, uspokojit ne zcela skromné nároky to ale svede.