Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Auta od Mercedesu mají někteří ve zvyku označovat jako medvědy. Takto to dopadne, když se z jednoho z největších stane šelma.

A vítězem se stává... 525 koní

Mercedes snad nikdy ani nechtěl zastírat, že jeho modely s písmeny AMG v názvu stojí okolo motoru. Pominu-li pár ex tempore jako byl naftový C 300 CDI AMG nebo někdejší C 32 AMG s „pouhými” přeplňovanými šestiválci pod kapotou, pak mělo snad každé AMG posledních dekád k dispozici nějaký monstrózní motor s alespoň osmi válci. Tím nechci říci, že by v Afalterbachu namontovali do jinak sériového modelu supervýkonný agregát a šli na párek, faktem ale je, že i ML 63 AMG okouzluje hlavně tím, co má mezi předními koly.

Po nastartování vás přitom do kolen nepošle. Už ze zvuku startéru sice tušíte, že tady se nepřivádí k životu motor Velorexu, jinak si ale osmiválec s trochu přetvařujícím se jménem (63 dnes značí jednotku 5,5 V8 se dvěma turby) jen tak jemně přede a pokud se sám zháší a startuje na křižovatce (ano, tato vymoženost už si našla cestu i do 2,5tunového AMG), sotva si toho všimnete. Jenže stačí párkrát polaskat plyn a zažijete, co je hladit rukou nenažraného tygra. Motor okamžitě vyletí do otáček, zavrčí a pokud to párkrát zopakujete, výfuky si uleví, jako by osm válců právě pozřelo menší kanystr z benzinem. A to jsme se ještě nerozjeli.

Dobře, pokud jedete jemně, je i motor jemný, snadno posune auto vpřed v jakékoli rychlosti na jakýkoli rychlostní stupeň, to pravé se ale začne dít až když začnete tohoto Pythóna dráždit pravou nohou. To okamžitě zasyčí a bez ohledu na extrémní hmotnost auta začne všechnu tu plechovou parádu hrnout vpřed za ohromné zvukové kulisy. Nemít tu přiložené video, které vás to nechá okusit i bez mého přičinění, popsal bych celý proces citoslovci vrrr, prásk a řach.

Tohle se pořád opakuje, pokud necháte vůz pod plynem zrychlovat a řadíte ať už sami, nebo to necháte ryze na automatu. Bylo mi docela líto řidičů předjížděných aut s otevřenými okny, neboť mít tohle u uší musí být něco jako zažít sonický třesk. Sami se ale budete smát - je to tak nepřeslechnutelné, neomalené, brutální... Navíc to vážně není jen zvuk, auto jede jako vážilo tak o tunu méně. Opět vás mohu odkázat jen na přiložené video - akcelerace z 0 k omezovači rychlosti na 250 km/h za méně než 30 sekund mluví sama za sebe.

Samotný motor není jen zvučný a výkonný, on je i docela charakterní. Nezdá se, že by měl podstatné prodlevy, silná a slabá místa, jede všude a všude skvěle, jakkoli to nejlepší odvede až v posledních 3 000 otáček. Před jeho stádem 525 koní prostě kapituluje všechno, nakonec i automatická převodovka, která v automatickém módu funguje solidně, při manuální volbě převodových stupňů ale jako by příliš dlouho přehodnocovala váš povel.

Pokud vůbec chcete zvládnout uřadit možnosti motoru, pak musíte na dvojku nebo trojku říci, že chcete výš, už někde ve středních otáčkách. Jinak to automat nestihne, motor nejprve narazí na omezovač otáček a až pak váš povel zpracuje. Tohle jsem moc nepochopil a je to škoda - stejný automat v jiných modelech fungoval v ručním módu lépe.

Nicméně jde jen o manuální režim, plná automatika je relativně chytrá, rychlá a čistá. Mercedes prostě automaty umí, to není žádné klišé, můj šálek kávy ale ani jeho interpretace přesto není.

Král dálnic a rychlých okresek

Zkombinovat přesně 2 345 kilogramů s 525 koňmi výkonu a dostat z toho něco pěkného asi není takový um, jakkoli nepochybuji, že takhle dobrý motor, pro námi testované auto sestavené Sashou Peukertem, kterého tímto srdečně zdravím, umí na světě udělat málokdo. Ale co když s tím chcete jezdit?

No, rovně to jde dobře, a to nejen z hlediska akcelerace. Předně je v autě vzhledem k jeho velikosti prakticky úplné ticho až do rychlostí přes 200 km/h a díky tomu i díky vysokému posazu začnete rychlost vnímat hlavně poté, co předjížděná auta kolem vás začnou tak nějak stát. Pozoruhodná je také kvalita podvozku z hlediska schopnosti filtrovat nerovnosti. U off-roadu samozřejmost? Co vás nemá, velká auta s vysokým těžištěm si obvykle s menšími nerovnostmi rozumí jak Klaus s Barrosem a když jsou vyladěná pro silniční řádění, působí spíše jako žebřiňák. ML 63 AMG nikoli, má tři režimy tvrdosti podvozku a ačkoli rychle se dá jezdit na všechny, zejména v tom měkkém se přes většinu děr, výmolů, povyšujících se vík kanálů a dalších součástí koloritu českých silnic přenáší s velkým nadhledem.

Když se pak pustíte do zatáček, jde to docela dobře. Shodou okolností jsem měl v čase tohoto testu po ruce i Mazdu MX-5, tak stejně mrštné ML AMG určitě není, ale že bych si v něm připadal jako po přesednutí z kola do Liazu, to nemohu říci. Auto se docela s nadhledem vrhá do ostrých zatáček projížděných nižšími i vyššími rychlostmi a nedává svou velikost a výšku tolik znát. Bůhvíjak rychlé to není, legrace to ale docela je a zkazí ji až docela nečekaná věc - ESP.

To si u Mercedesu můžete jakoby vypnout, mělo by ale zůstat v omezeném režimu. U takového auta, proč ne, jenže stabilizační systém je i po tomto pseudovypnutí vysloveně hyperaktivní. Nastavíte si tvrdý podvozek, automat do nejrychlejšího manuálního režimu, u kostela si vůz polijete svěcenou vodou a jedete. Chvíli to jde, jakmile se ale začnete blížit limitům, začne vás i na výjezdu korigovat ESP. To by nemuselo být nic až tak zvláštního, jenže ono škrtí výkon i když už jedete skoro rovně a jen chcete s naprosto nepodstatným prokluzem (však je to čtyřkolka) vypálit ven ze šikany. Děje se to občas i při velejemné práci s plynem.

Občas se přitom ESP jakoby zapomene a nechá vás vůz poslat do zatáčky v lehkém slidu a udržet se v něm až do výjezdu. Řeknete si: „To je ono!” pak se ale podíváte na palubní desku, kde najednou místo svého hypersportovního režimu vidíte znaky D (normální režim převodovky), C (komfortní řazení) a E (Eco). Jako by auto řeklo: „Ne, Ty floutku, tohle byl jen omyl, pojede se pomalu,” a prostě se přeplo do toho „nejtupějšího” režimu. Toto nastavení jde pochopitelně vrátit, ale není to tak snadné, za chvíli vás to přestane bavit a raději pojedete nahánět srnky po přilehlé louce. Při tom ML neodříká.

Jasně, tohle AMG není zrovna auto stvořené pro řezání okresek. Ale chtěl jsem zkusit, zda i to dovede, kvality auta definuje rozptyl jeho možností, třebaže extrémy jsou pro většinu majitelů nevyužitelné. Tady mám přitom z auta trochu rozpačitý pocit - vyladěné je výborně, někdo se musel u AMG přetrhnout, aby z tak nevhodné koncepce dostal takové možnosti a nechal ho tak ladně projíždět ostré zatáčky až nemístným tempem. Auto chce, umí to, ale nad reálnými možnostmi je jakási elektronická rákoska, která vás nechá ke skutečnému limitu leda přičichnout.

Pokud ale na tohle ML 63 AMG hledíte jen jako na zvýšenou limuzínu, pak je všechno v pořádku, oproti srovnatelnému modelu klasické koncepce ztrácí v typických podmínkách jen minimum, navíc stále dokáže zdolat i středně těžký terén. Na dálnici i na rychlých okreskách je z „komfortně-rychlostního” pohledu nekompromisně dobré. Možná brzdy by pro opakované decelerace z rychlostí kolem 200 km/h mohly být lepší, ale zastavujte 2,5 tuny s grácií...