Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Pominu-li otřesný zvuk, je Astra se 195koňovým dieselem jedním z nejzajímavějších naftových kompaktů, které jsem kdy poznal.

Potlačených 17 metráků

Opel Astra má vzhledem k situaci na dnešním trhu jednu velkou pihu na kráse. Je vrcholným dílem novodobého automobilového baroka, kdy byli automobiloví konstruktéři přesvědčeni, že svým umem dokážou potlačit projevy vysoké hmotnosti aut a na jejich bedra skládali další a další smějící se andělíčky z mramoru. Mělo to samozřejmě své důvody, snahu o co nejlevnější dosažení vysoké pasivní bezpečnosti, jenže pak vyschla káď s prostředky na umělé snižování papírové spotřeby a jinak než omezováním hmotnosti už Bruselem vynucovaným limitům dostát prostě nešlo.

Dnes skoro neexistuje žádný nový kompakt, který by nepřišel s relativně nízkou hmotností, nebo alespoň zaručeně nižší hmotností, než jakou měl v předchozí generaci. Nepochybuji o tom, že Opel jednou udělá s další inkarnací Astry totéž, do té doby ale musí na trhu vydržet s tím, co si před pár léty napekl. Vlastně je mi tohoto auta docela líto - je tu třeba takový nový Golf, krásně štíhlý, všem se líbí. A vedle něj Astra, starý špekoun, všichni jí to říkají. Testovaná verze měla pohotovostní hmotnost neskutečných 1 701 kg podle euronorem, tedy 1 626 kilogramů dle DIN. Považte, že to je třeba o 526 kilogramů více než má námi dlouhodobě testovaný Rapid TSI, což je auto o půl třídy níže, ale třeba uvnitř nabízí v mnoha ohledech více místa. Tohle prostě nechápete a voláte na infolinku, jestli vám mohou z auta vyndat ty betonové skruže. Jenže ony tam žádné nejsou, německá květinka je... prostě těžká jako prase, to se diplomatičtěji říci nedá.

Nechci ale do tohoto auta kopat, neboť za jízdy vás fakt, že váží tolik, ani nenapadne. Že jede, už jsme viděli, že vlastně moc „nežere”, už jsme si řekli, a že na silnici poletuje s až nepochopitelnou lehkostí, to si řekneme teď.

Musím říci, že jsem prvních pár desítek kilometrů ani nechápal, jak je vůbec možné, že je tenhle pohřebáček takhle hbitý. Kdyby šlo jen o pár decentních manévrů, mohl by klamat tělem, ale ne, on je takový sakra dlouho. I díky ostrému řízení a agresivní geometrii předních kol se vrhá do zatáček bez skoro až zběsile, zadní osa ji ochotně následuje v mírných, ale nezáludných náznacích přetáčivosti. Vůz je zkrátka „ohebný” a přitom nedává výrazně znát známky nestability. Nerozhodí ho ani ostré horizonty, divoké manévry ve vysokých rychlostech, je to opravdu čtyřkolý cynik, který vám na tisíc požadavků o „hodně” opáčí jen tolik, zda byste nechtěli ještě více.

Nechci přehánět, všechno má své meze a tahle Astra též. Ale jsem si jist, že 99 procent z vás bude mít potíže je vůbec odhalit, limity soudného smrtelníka prostě přijdou dříve. Musíte být trochu blázni a auto podrobit skutečně extrémnímu zacházení, aby například dalo najevo vrtkavost zádě při ostré deceleraci, nebo jistou nadváhu na přední ose. Astra BiTurbo prostě snese mnoho, velmi mnoho a dokladuje to nakonec i tím, jak úzká je nakonec hranice mezi vším a skoro ničím, slabosti začne projevovat až těsné před tím, než to vzdá úplně. Na dieselový kombík je auto až bláznivě rychlé, je to takové nepřiznané OPD - Opel Performance Diesel.

Vzhledem k hmotnosti si zaslouží uznání i velice slušné brzdy, i když jejich jejich projev se pohybuje tak trochu po sinusoidě. Studené moc nebrzdí, první ostrá decelerace připomene hrátky s karbon-keramickými brzdami starších generací nebo skutečně soutěžních aut, prostě potřebují trochu vyšší provozní teplotu. Pak dlouho fungují výborně a až po několika brzděních z velmi vysokých rychlostí zavoní a začnou to vzdávat. Stačí jim ale dát chvíli oraz a jsou zase připraveny k boji s nadváhou.

Přiznám se na tomto místě k jedné věci. Dlouho jsem nechtěl testovat novou Octavii RS TDI, protože mám obavu, že za moc stát nebude a nechci si kazit dobré povědomí o RS jako takovém. Ale Opel Astra CDTI BiTurbo změnil můj postoj, protože ukázal, že i takové auto může být jízdně velmi zajímavé. Je to hozená rukavice - buď se Octavie ukáže být alespoň takhle dobrá, nebo dostane virtuálně nakopáno od Opelu. Tak či onak to bude legrace, dieselového RS už se nebojím...

Komfort na palubě kazí jen motor

Nevím, jestli výše zmíněným způsobem bude někdo s Astrou BiTurbo, tuplem pak kombi, vůbec jezdit, ale říkám bez legrace - to auto takto jezdit chce. Kdyby mě k tomu nesvádělo, snad s ním ani takové vylomeniny nedělám, ale ono k tomu vážně svádí. Nakonec to sedí i motoru, který můžete točit klidně jen mezi skoro 4 a 5 tisíci otáčkami a mít pod pravou nohou takový „vznětový benzin”. Pokud ale těmto svodům odoláte, budete se muset smířit s komfortním talentem vozu. Ten ovšem marný také není.

Co mě na Astře opakovaně těší, je podvozek. Hlavně jednoduchá zadní náprava, třebaže podpořená relativně chytrou panhardskou tyčí, nikdy mnoho důvěry nevyvolává, ale tentokrát zase fungovala. Podvozek je na 18" kolech relativně tuhý, navzdory nastavitelným tlumičům v obou režimech docela tvrdý, přesto příliš neposkakuje a jak zvukově, tak fakticky filtruje neduhy i dost mizerných českých silnic. Musíte narazit na něco velmi bídného, aby začal ztrácet glanc, a to platí pro pomalou i rychlou jízdu.

Aerodynamický hluk není mimořádně nízký, přesto se Astra může hrdě hlásit k celkem slušné řádce kompaktů posledních let, ve kterých jet 200 km/h není něčím, co by vůz dával posádce zásadním způsobem znát. Z vozu jsme z kopce dostali až 240 km/h, to už byl větší hukot, ani onehdy bych ale stav neoznačil za problematický.

Prostě obyčejnější jízdu zvládá Astra BiTurbo komfortně, ale asi už tušíte, kde je psisko pod drnem. Je to motor, rozený traktorový typ, který je na to snad i hrdý, protože to neskrývá ani v nejmenším. Snažil jsem se najít polohy, kdy bych o něm nevěděl a řekl, bych, že v rychlostech kousek za stovkou, na šestku, na tempomat, jej (mimochodem solidní) audio na palubě bylo schopno i při rozumné hlasitosti zastínit. Ale to byl vrchol mého bádání, jinak se s poněkud ponurou atmosférou všudypřítomného dieselagregátu poblíž prostoru pro cestující musíte smířit, nelze jinak.