Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nejnovější verze Octavie RS připomíná, že napůl splněná přání bývají zdrojem rozpaků.

Scout na okruh?

Když jsme kdysi publikovali test Octavie Scout s motorem 2,0 TDI o výkonu 135 kW, kolega jej nadepsal slovy „RS k táboráku” - právě kvůli motoru, který Scout už tehdy sdílel s naftovým RS. Zdálo se to být možným vnímáním, dnes ale situace volá spíše po opačné interpretaci - s ohledem na dříve zmíněné se RS TDI 4x4 jeví být spíše „Scoutem na okruh”.

Pokud jste allroadovou škodovku v této verzi měli čest poznat, víte, že to není žádné dělo. 184 koní sice není málo výkonu, zvlášť s pohonem 4x4 a automatem ale musí hnát už celkem těžké auto, které má tu smůlu, že je i docela vysoké. V nízkých rychlostech tak dynamiku zabíjí hmotnost, ve vyšších aerodynamika a ve všech ostatních sice příjemně komfortní, ale pro ostrou jízdu nepříliš vhodné nastavení podvozku. Tohle na okruh? Možná pro tahání zbytků skutečně sportovních aut z kačírku.

RS TDI 4x4 je díky bohu jiné, ale zase ne o tolik, jeho podstata zůstává pořád stejná. Motorem je ten samý dvoulitrový diesel, který rozhodně není špatný. Dokáže pracovat už v relativně nízkých otáčkách, nebrání se ani těm vysokým a neubíjí vás přebytkem hluku či vibrací. Zázračnou dynamiku od něj ale nečekejte a zejména ve vyšších rychlostech se zdaleka nevyrovná tomu, co v Octavii s označením RS můžete také zažít.

U RS s pohonem předních kol a manuálem naftový motor dynamicky - řekněme - tolerujete, s pohonem 4x4 a automatem DSG jeho akcie v tomto směru pochopitelně nestoupají, však vůz je o 130 kg, tedy skoro o 10 % těžší než základní benzinová verze. Pohon 4x4 se postará jen o to, že vůz je velmi rychlý v první asi sekundě a půl akcelerace z místa, pak už cítíte, jak vašemu 184koňovému spřežení svazuje nohy. A DSG jim je pro změnu nikdy nerozváže, třebaže u této verze musíte kvitovat - na rozdíl od jiných variant RS, té jménem 230 nevyjímaje - že automatická převodovka není obdařena nesmyslně dlouhým zpřevodováním, které zvládne přizabít i špičkový benzinový dvoulitr.

Kouzla a čáry přesto nečekejte, ve vyšších rychlostech toto auto na poměry svého označení vážně příliš neupaluje a ačkoli video dokládající jeho dynamiku nemusí dělat úplně špatný dojem, pocity z pobytu za volantem jsou jiné. Praxe běžného provozu dělá z pokusů o akceleraci v rychlostech okolo 200 km/h často marnou snahu. Stačí menší stoupání, protivítr, jiné než absolutně optimální otáčky motoru a nikam už se nejede.

Neoznačím dynamiku za nedostačující, tím spíše, je-li celkový dojem z ní lepší než u Scoutu, zřejmě hlavně kvůli lepší aerodynamice. Přesto musím říci, že akcelerací vás RS TDI 4x4 do kolen nepošle, ani omylem. A neuchvátí vás ani spotřebou, pakliže od něj budete něco chtít - při ostré jízdě počítejte se spotřebou přes 15 litrů nafty na 100 km. A to už je kvantum paliva, za které vám jiná auta nabídnou více muziky, i když budou benzinová.

Vzduchovka to není, ale zbraň... také ne

A u srdce vás tohle auto nevezme ani svou řidičskou podmanivostí. Když jsem tento test koncipoval, měl jsem v původních poznámkách kapitolu nazvanou „Odtažitá, odtažitá, odtažitá. Odtažitá”. Nakonec jsem tomuto aspektu nechtěl věnovat více než pár řádků, na výsledném dojmu to ale nic nemění.

Asi vás to teď překvapí, ale toto auto je... odtažité, což může znovu vyznívat podivně pro všechny, kdo na něm vidí v prvé řadě písmena RS. Ano, zejména benzinové RS je na poměry dnešní produkce a použité techniky docela přítulný vůz, jenže tohle je Scout na okruh, co si na RS jen hraje (možná ne, Rychlý Scout by dalo stejnou zkratku). Na přídi má těžší motor, jehož přítomnost se snaží zamaskovat nastavením řízení i podvozku tak, že se tím vzdaluje vaší vůli. Samotný diesel je málokdy vysloveně poslušný, asi hlavně proto, že u verze 4x4 je mezi vámi a pohonnou jednotkou automat, neodmyslitelně. A brzdy jsou všechno jen ne citlivé dávkovatelné a zpětnou vazbu dopřávající - je to čtyřka splašených kovových individuí s diagnostikovaným ADHD, nic lepšího.

Přesto musím říci, že na tohle všechno si lze nějak zvyknout. Za volantem si sice připadáte jako Jedi z Hvězdných válek, který spíše než řídí mávne rukou před volantem a řekne: „Zatoč”, to ale dnes není nic až tak zvláštního. A dá se s tím žít, pakliže vůz vykonává vaše příkazy s předvídatelnou konzistencí, což RS TDI 4x4 vykonává. Chování DSG je tady na poměry tohoto ústrojí ještě solidní a snaží se i vstřícně reagovat na vaše povely, takže zábavu vysloveně nekazí. Přesto je celkový dojem z ostré jízdy rozpačitý a když k tomuto autu začnete přistupovat jako k RS, začne se jeho přetvářka hroutit jak kulisy Potěmkinovy vsi.

Do jisté chvíle, označím to za 85 až 90 procent možností vozu, je vše v pořádku. RS TDI 4x4 navzdory své zkraje naznačované těžkosti ladně vplouvá do zatáček, působí lehce, mrštně, agilně. Sice nemáte pocit, že jste tak úplně pánem situace, přesto vám to není nepříjemné. Auto se snadno položí do zatáčky, nevynucuje si zbytečnou pozornost v její první polovině a v té druhé, zejména jde-li o pomalejší šikanu, okouzlí tím, co umí jen čtyřkolky - kopicí trakce, kterou budete muset dlouze pokoušet, abyste poznali, co to je „moc plynu”. Dovolí vám s nenucenou rychlostí a elegancí proplouvat provozem i relativně vysokými rychlostmi a pakliže najdete vhodnou silnici, může vás taková jízda navzdory zmíněným neduhům i bavit. Vážně.

Nesmíte ale chtít víc. Pakliže podlehnete dojmu, že toto auto je geniální výtvor převýchovy, která ze skauta udělala sprintera, se zlou se potážete. Jakmile překročíte výše naznačenou mez možností auta, začne se vám RS TDI 4x4 vzpírat a více než sekundovat vašim požadavkům bude bojovat o vlastní přežití. Připomene vám dostihového koně dvouciferného věku - ještě by chtěl, ale už mu to prostě nejde. Vůz se potýká zejména s velkou tendencí k nedotáčivosti danou jistě kombinací hned několika těžkých konstrukčních prvků v okolí přední nápravy, v tomto je koncepce diesel-4x4-automat u vozu koncipovaného jako předokolka velmi nešťastná.

RS TDI 4x4 s tím bojuje, čím jen může a zdaleka nejde jen o celkem obvyklé nastavení podvozku. Vnímáte i práci pohonu všech kol a pokusy o vektorování točivého momentu, především ale od jisté chvíle vnímáte marnost toho všeho. Po chvíli opravdu ostré jízdy začínáte mít pocit, jako by vám vůz říkal: „Tak tady máš tu půldruhou tunu železa a třeba se po...,” tehdy už opravdu neví kudy kam. A dokáže vám způsobit i horké chvilky, vlastně hned ve dvou smyslech.

Jednak na povrchu s nižší adhezí (stačí mokro) kapituluje na vjezdech do zatáček s obtížně čitelnou nedotáčivostí ještě o něco dříve a dokáže tím při jeho omezené čitelnosti nepříjemně překvapit. A že má takové jízdy po krk, poznáte i jinak. Auto si při ní rádo „zahulí” a není to analogie pohodového flámu - kouří se z něj samotného, tak často mají zejména brzdy se vším zmíněným (jakkoli stále brzdí) práce až nad hlavu. A měl jsem pocit, že ve směsici ohnivých pachů vnímám i cosi z převodovky a mezinápravové spojky...

Mohu říci jen jedno: Tohle RS tedy opravdu ne, ne jako RS. Zatímco jiné Octavie tohoto jména, nakonec i ta dieselová, dokáží při ostré jízdě potěšit, RS TDI 4x4 to umí jen pokud se dotýkáte míst, kde by něco pěkného teprve mělo začít. A to je na vůz žijící z historie strojů jako je 130 RS prostě málo, nemohu si pomoci. Kontakt s touto Octavií a následné zjištění kruté reality ostré jízdy s ní ve vás chtě nechtě vyvolá pocity Edy z Obecné školy: „Jé, vzduchovka!” Dál už to znáte...