Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

125d s paketem M není nejostřejší, nejkomfortnější, ani ten nejlépe ovladatelný kompakt. V těchto i dalších ohledech je ale tak dobrý, že se mu ve výsledku nic nerovná.

Charakternější dieselový čtyřválec nenajdete

Musím říci, že motoru 25d jsem se před tímto testem trochu bál. Poznal jsem před pár lety jeho předchozí generaci v modelu 123d a shledal jsem jej tak nezajímavým, že jsem o něm odmítl cokoli psát. Byl hodně hlučný a tvrdý, výkonově sice uspokojivý, ale charakterově nepřesvědčivý a se spotřebou mířil vysoko nad 10 litrů, jakmile jste po něm chtěli jen trochu více výkonu. Tohle za dieselové ústupky nestálo, odkojen vypiplanou a nadmíru efektivní 130i mi 123d zkrátka nic neříkala.

Co mohla přinést 125d? Má o dalších 14 koní více (celkem tedy až 218), takže ještě tvrdší chod, horší zvuk a vyšší spotřebu? Chyba, chyba a zase chyba. Mezigenerační posun tohoto agregátu je jednoznačně pozitivní a zejména po stránce charakteru a efektivity je až líbezný.

Mám-li začít těmi méně příjemnými záležitostmi, pak musím říci, že po stránce zvukového projevu a kultivovanosti je v celém spektru dnešní dieselové nabídky někde v průměru. Vzhledem k jeho výkonovému potenciálu lze i takový výsledek vnímat velmi pozitivně (většina podobně silných čtyřválců je někde u dna), je ale třeba říci, že zvuk je hlavně v nižších otáčkách je prokazatelně naftový a pokud motor vypnete (nebo se vypne sám, pokud náhodou zapomenete deaktivovat start stop), zatřese s autem jak mokrý kožich s bernardýnem. Je to lepší, než to bývalo, dokonce o dost, ve výsledku je to ale maximálně přijatelné. Libovat si nad krásným zvukem a nepocítitelnými vibracemi nebudete, tohle 25d neumí.

Umí ale spoustu jiných věcí. Tou první je charakter. Zapomeňte na pohádku o probuzení spící naftové princezny okolo 2 000 ot./min a její náhlé smrti někde o dva tisíce otáček dále. Tento motor se má k životu už kolem 1 200 ot. a co je podstatné - je pocitově měkký. Není to ten nadopovaný čtyřválec jako třeba 220 CDI od Mercedesu, kterému šlápnete v nízkých otáčkách na krk a máte pocit, že pukne, nebo přinejmenším „chcípne”. Ne, ve 125d můžete klidně na šestku lehce a jemně akcelerovat z nejnižších otáček a neděje se prakticky nic - žádný odporný hluk, žádné odporné vibrace.

Tím ale představení této jednotky jen začíná. Pochopitelně, ve 1 200 otáčkách netrhá asfalt, jen jede, pořádně k životu se začne mít až o nějakých 300 až 500 otáček výše. Tam nikterak náhle, ale přesto přesvědčivě zabere a odhodlaně míří k vyšším metám. Kolem 3 700 otáček už nabízí tolik výkonu, že máte i vzhledem k dieselovým zvyklostem tendenci přeřadit výše, ale to by byla znovu chyba. Tam, kde ostatní naftové motory končí, totiž tenhle teprve začíná. To nejlepší totiž odevzdá až mezi 4 a 5 tisíci otáčkami, kdy na kola pumpuje poctivých 200 a více koní. Až do nějakých 5 200 ot./min jeho výkon graduje a když je třeba, dotočí se až k hranici 5 500 otáček.

Pro někoho s benzinovým srdcem je to paráda, motor se chová lépe než leckterý přeplňovaný benzin. Pracuje v rozmezí 4 000 otáček a podává během nich naléhavý a postupně gradující porci výkonu. Ani zvuk jednotky není ve vysokých otáčkách nějak nepříjemný, méně zkušení spolujezdci jej snadno označili i za benzinový, jakkoli sám bych si jej určitě nespletl.

První tři stupně manuálního šestikvaltu jsou trochu krátké, a tak motor neprojeví svůj talent v celé šíři, ale zařaďte v 90 km/h čtyřku, dejte plný plyn a motor vás krásně vynese bez přeřazení skoro o 100 km/h výše během mžiku. Bez větších prodlev, kopanců, hluku i odříkání. A nakonec také bez zbytečné lačnosti po palivu.

Pumpařům radost neudělá

Motor je na čtyřválcový diesel neobyčejně příjemný, rozdávat radost ale nakonec dokáže i u čerpacích stanic. Jen asi ne těm, kteří palivo prodávají.

Výjimečnost 125d totiž spočívá také v tom, s jakou spotřebou je s to dosahovat výše naznačené dynamiky. Ano, pokud ji budete týrat, řekne si klidně o více než 15 litrů nafty na sto kilometrů, ale k tomu prostě nebyla stvořena a podobné jízdě nevolá ani svými zbylými vlastnostmi. Pokud ale jen lehce slevíte z představy o tom, že jste právě osedlali dieselovou 130i, pojedete pořád sakra rychle a budete mít co dělat, abyste se se spotřebou vůbec dostali na dvouciferné hodnoty.

Velmi rychlý dálniční provoz s pravidelnými ataky mety 240 km/h zvládá auto kolem 9,5 litru, při velmi rychlé kombinaci, při které dáte všanc řidičské oprávnění po prvním kilometru jízdy, bez problémů zvládnete do 8. Pokud pojedete prostě podle pravidel, uvidíte nejčastěji číslo kolem 4,5. To jsou všechno velmi nízké cifry, přibližně poloviční ve srovnání se stejně rychlou jízdou s nedávno testovanou 328i F30. Ale to není všechno.

U takto úsporného auta nikdy nemohu odolat nutkání vydat se s ním na obvyklý, bezmála čtyřicetikilometrový economy run. Čekal jsem při výše zmíněných hodnotách spotřebu lehce nad tři litry nafty, 125d ale dokázala překvapit apetitem ještě nižším. Při průměrné rychlosti 62,5 km/h si řekla jen o 2,6 litru nafty na 100 km jízdy. Jde pochopitelně o takřka laboratorní, v praxi dlouhodobě neudržitelné číslo, o schopnostech motoru ale leccos naznačuje. Však si vemte, že dříve testované, mimořádně úsporné Hyundai i30 1,6 CRDI si na úplně stejné trati vzalo jen o 0,3 litru nafty na 100 km méně a to jde o mnohem skromnější vůz s menším motorem a téměř o 100 koní nižším výkonem.

Vězte, že na trhu byste marně hledali jiné auto, které dokáže spojovat dynamiku téměř 220koňové pohonné jednotky se schopností jezdit za méně než tři litry paliva. Efektivita motoru od nejpomalejší až po velmi rychlou jízdu je až neuvěřitelná a přitom je spojena se snesitelným zvukovým projevem, příjemným charakterem a na vznětový agregát neobyčejně širokým spektrem použitelných otáček. Ať už si dieselových motorech nebo úsporném ježdění myslíte cokoli, za tohle prostě musíte lidem z BMW zatleskat. Motor nemusíte milovat, ale nemůžete popřít, že funguje. Akceptovat dieselové slabiny za tuto efektivitu prostě dává smysl.