Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Možná se budete divit, ale nové BMW 730d pro mě představuje jedno z nejpříjemnějších bavorských překvapení posledních let. Proč?

Motor není žádná ostuda

Design BMW 7 F01 mi byl dobře znám již před testem a ani z interiéru jsem obavy neměl. Co ve mně ale předem vyvolávalo řadu otázek byl motor 30d, který se na první pohled jeví být kde čím, jen ne optimálním pohonem. Jestliže v řadě 3 lze tuto motorizaci považovat za relativně silnou a v řadě 5 za adekvátní, čím může být v řadě 7? Navíc ani po stránce zvukového projevu není naftový šestiválec BMW zrovna vrcholem současné produkce, což se k luxusní limuzíně opět nehodí. Zejména tyto dva aspekty jej předurčují být pod kapotou sedmičkové řady spíše jakýmsi nutným zlem, skutečnou základní motorizací, která si bez schopnosti jakkoli okouzlit odvede to své. Jaký omyl.

Prvním, byť ne až tak velkým překvapením je to, jak dobře je motor odhlučněn. Oproti trojce i pětce, kde o něm víte prakticky neustále, je v sedmičce utlumen tak, že vaše ouška zatěžuje jen ve velmi nízkých rychlostech nebo velmi vysokých otáčkách. Že pod kapotou vozu bije naftové srdce nezapochybujete se zdravým sluchem a rozumem v hrsti ani na chvíli, obtěžovat vás ale zkrátka nebude.

Snesitelný je i průběh výkonu stoosmdesátikilowattové verze naftového třílitru, jakkoli od ideálu má daleko. Zejména v nízkých otáčkách je naprosto impotentní a nebýt nárazové pomoci hydrodynamického měniče automatické převodovky (rozebereme dále), snad by se z této agónie nikdy nedostal. Mezi 1 500 a 2 000 otáčkami se ale probere a bez vysloveně mohutného nástupu dokáže pracovat až téměř k pětitisícové hranici. Svým chováním se zkrátka snaží přiblížit benzinovému ideálu a nebýt bezletové zóny v oblasti nejnižších otáček, snad by se mu to i dařilo.

Co je ovšem zajímavější, auto s tímto motorem až neuvěřitelně dobře jede. Poměr výkonu nejvýše 180 kW a téměř dvoutunové pohotovostní hmotnosti nevěstí vůbec nic dobrého a ani šestistupňová automatická převodovka nedává tušit zrovna dynamické jízdní zážitky, realita je úplně jiná.

Pokud alespoň trochu znáte mou práci, víte, že jsem tím posledním, koho by jakkoli okouzloval intenzivní nástup výkonu naftových motorů v nižších a středních otáčkách. O tomto dobrý dojem ze 730d v žádném případě není, toto auto zkrátka jede. Základní naftová sedma ochotně zrychluje nejen v nízkých a středních, ale i v relativně vysokých rychlostech přes 200 km/h v hodině a ani udávaná „maximálka” 245 km/h není nedosažitelným snem. Jistě, nejde o žádný supersport, ale s ohledem na třídu vozu odvážně řeknu, že pocitově ani fakticky drtivá většina zákazníků vyšší motorizaci neupotřebí. I za sebe musím konstatovat, že výkon jsem u 730d rozhodně nepostrádal.

Automat neurazí

S motorem je pevně spojena šestistupňová automatická převodovka ZF s již klasickými režimy „dopředné” jízdy D, S a M. Přidat písmeno B na začátek, mohlo by jít o pěkná muka, takto ale o žádné tortuře nemůže být řeč.

Nepatřím zrovna mezi obdivovatele samočinných převodovek a neodpustím si otázku, proč k sakru není ani jedna verze BMW 7 nabízena s přímo řazenou převodovou skříní. Jediné dostupné řešení mi ale vyloženě nevadilo. Pravdou je, že kombinací čistoty a rychlosti řazení nikdy nedosahuje toho, co je schopen zvládnout špičkový řidič vlastníma rukama a nohama, ale aspoň se o to snaží. Předně, pokud je to jen trochu možné, řadí „natvrdo” a hydrodynamický měnič zaměstnává jen když otácky na tu či onu rychlost pustíte v určitých situacích příliš nízko. I o meziplyny při řazení směrem dolů se pokouší a i když ji to moc nejde, je to lepší než nic. V neposlední řadě pak velmi rychle reaguje na pokyny vydané voličem převodů (to se bavíme o režimu M) a pokud to neodporuje reálným možnostem (tedy otáčky by neklesly příliš nízko, nebo se nedostaly příliš vysoko), okamžitě vykoná váš příkaz.

To je příjemné zejména pro nás, kteří preferujeme manuální řazení a aktivní styl jízdy, který automatické režimy D a S zvládají dosti bídně. I když jim pedálem plynu sebelépe naznačujete, co se chystáte udělat, pořád dokola opakují ty samé chyby. Třeba nedostatečné podřazení při dobrzdění do zatáčky a následnou snahu dodat vozu dostatečný výkon na výjezdu z ní v tu chvíli již nepříjemným zařazením nižší rychlosti. A to se nebavíme o žádné sportovní jízdě, jen čemkoli jiném než postupném zrychlení na zvolenou rychlost a jejím dalším udržování.

Pokud můžete dodat celému ústrojí více rozumu svými pokyny, které jsou bez otálení vykonány relativně hladkým způsobem, dá se i při aktivní jízdě s automatem žít. Proto jsem se s ním i já dokázal relativně dobře snést a jsem přesvědčen, že vyloženě na obtíž bude málokomu.

Spotřeba z říše pohádek

Celé pohonné ústrojí ale nabízí ještě jednu, pro mě opět velmi překvapivou vlastnost - opravdu nízkou spotřebu paliva. U dieselu je to přece samozřejmost, řeknete si, na to bych vám ale v žádném případě nepřitakal. Zvlášt u takto velkých, těžkých a automatem vybavených vozů je naftový motor často při chuti a to tím spíše, čím více výkonu od něj žádáte. Od 730d můžete chtít prakticky cokoli, vysokou spotřebou vás za to ale přesto neztrestá.

Efektivitu 730d jsem nechápal již po první jízdě, kdy v komplikovaném provozu nebyla ani při velmi náročném jízdním stylu s to vzít více než 13 litrů nafty na 100 kilometrů. Na něco podobného nejsem zvyklý ani z naftového Audi A4 3,0 TDI, natož pak z těžších, větších a výkonnějších limuzín. Při poněkud obvyklejším, přesto relativně náročném přesunu při obsazení vozu třemi pasažéry a snaze udržovat cestovní rychlost okolo 160 km/h se spotřeba ustálila na 9,1 litru nafty na 100 km, což opět považuji za velmi nízké číslo. Udávaná kombinovaná spotřeba má hodnotu 6,8 litru na 100 km a snad bych i věřil její dosažitelnosti. Při klidném ježdění bez vyloženého ohledu na spotřebu si o více jak 7,5 litru nafty vůz neřekl.

Když jsem 730d vytáhl na svůj obvyklých „economy run” na okresní silnici s minimálním převýšením při snaze udržovat maximální povolenou rychlost (tedy okolo 90 km/h) se spotřeba paliva dostala na neskutečných 4,1 litru na 100 km. Jakékoli pokoření pětilitrové hranice je v tomto režimu u výkonnějších dieselů dobrá, 730d ji ale pokořila téměř o litr.

Nechápajíc jsem 730d musel zkusit i na menší rychlostní zkoušce a zjistit její maximální spotřebu v nejnáročnějším myslitelném režimu. I ta byla vzhledem k velikosti a výkonu vozu nízká - jen lehce přes 20 litrů nafty na 100 kilometrů.

Ačkoli jsem nemohl každý z těchto výsledků ověřit dotankováním reálně spotřebovaného množství paliva, v globálnějších číslech vykazovala tato metrika podobné výsledky jako palubní počítač.

Pokud se mě zeptáte, jak je to možné, odpovím stručně: nevím. Musím říci, že jsem i s ohledem na dostupnou dynamiku podezíral BMW, zda motor není nějak upraven, vzhledem k okolnostem testu je to ale velmi nepravděpodobné. Tato sedmička byla zkrátka tak trochu jako z pohádky, efektivnější limuzínu podobné dynamiky a velikosti jsem v životě nepoznal.