Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) BMW 7 F01 už má svá léta, a tak se loni dočkalo faceliftu. Na kráse mu moc nepřidal, kvalitu i dynamiku jízdy ale citelně zlepšil.

Citelně kvalitnější jízda

Už v pasáži o interiéru jsem zmínil, že na slova o rafinovanosti dojde řada ještě jednou. A mělo to být právě tady, při pojednání o kvalitě jízdy, neboť změny mířící tímto směrem vytvářejí velmi podobný dojem. Ony jsou to tedy trochu spojené nádoby. Pocity z interiéru se na dojmech z kvality jízdy pochopitelně podílejí a když jim zdatně sekunduje naladění podvozku, odstínění od aerodynamického hluku a další podobné, už čistě technické aspekty, je výsledné představení velmi působivé.

Co na mě udělalo asi největší dojem, je nové naladění podvozku. Jestliže sedmička byla vždy nejlepším BMW na runflatech, po přepracování hlavně zadní osy se od veškeré interní konkurence ještě více vzdaluje. Nic to pochopitelně nemění na tom, že bez nich by byla ještě lepší, použití „obručových” pneu ale bez pochyb poznáte jen v nízkých rychlostech. Řada sedm nebyla a není tím autem, které, které by se neznatelně přenášelo přes obrovské nerovnosti ve 20 km/h, na to si musíte koupit třídu S na vzduchovém podvozku. Na druhou stranu, i když tomuhle runflaty stoprocentně nepomáhají, ona by přesvědčivá v tomto režimu zřejmě nebyla ani bez nich.

BMW 7 se zkrátka stále snaží být velkým autem, se kterým jde jezdit a zatímco Mercedes (třebaže méně než dříve) tuto možnost s klidem obětuje schopnosti neznatelně překonat třeba i příčný práh, u mnichovského sedanu je to právě naopak. Ačkoli mohu s klidným svědomím říci, že lépe se ani v nízkých rychlostech na větších nerovnostech žádná s dosavadních řad 7 s runflaty nechovala, své možnosti začne předvádět teprve tehdy, když přidáte.

Podvozek je zkrátka naladěn tak, aby nerovnosti polykal při vyšších rychlostech, kdy ostatně dobře osvědčí i svůj neskromný rozvor. Projeďte si pobořenou cestu ve 30 km/h a řeknete si: budiž. Vemte ale ten samý úsek ve 120 km/h a ačkoli vám předem bude připadat až násilné vystavovat podvozek takové zátěži, po akci se budete už jen usmívat nadšením. Ta ladnost a jemnost, s jakou dokáže vůz nástrahy silnic ve vysokých rychlostech zdolávat bez ztráty trakce, je opravdu mimořádná.

Podvozek se v tomto směru dočkal citelného zlepšení a nepotěší jen řidiče, kteří budou zachování přilnavosti pochopitelně kvitovat v prvé řadě. Podvozek dokáže tuto práci předvádět i bez otřesů kabiny a bez zbytečného hluku. S testovaným autem jsem s chutí přejížděl některé větší nerovnosti ve vysokých rychlostech, dělalo to s ním tak strašně málo, že mi bylo až hloupé mu neumožnit tohle představení předvést.

Hlavně díky tomuto aspektu platí, že kvalita jízdy, ač je optikou řady 7 po faceliftu lepší ve všech aspektech, se ve srovnání s konkurencí dokáže vyjevit tím lépe, čím rychleji jedete. Napomáhá tomu i minimalizovaný aerodynamický hluk a nakonec i přítomný naftový motor - pokud jej někdy slyšíte, pak při pomalé jízdě, při dálniční dvoustovce opravdu nevíte, jakým způsobem je palivová směs v útrobách vašeho šestiválce proměňována v pohyb. Jestli jsem si jízdu se sedmičkou někdy opravdu užíval, pak to bylo v 250 km/h na alespoň trochu klikaté dálnici klidně s ne zcela dokonalým povrchem. V tu chvíli máte pocit, že všechna ta slova o vývoji na Autobahnu nejsou vůbec prázdné - takhle kvalitní jízda podobnou rychlostí nedává z hlediska její využitelnosti v 99 % míst celého světa žádný smysl. S BMW 7 je přesto k mání, v tomto režimu se budete cítit jak v kvalitním autě střední třídy ve 150 km/h, bez většího přehánění.

Pohon všech kol přidal na jistotě, ubral na čitelnosti

Až dosud jsem v tomto testu tak nějak míjel pohon všech kol, kterým nyní může být sedmička i s tímto základním motorem vybavena. Důvod je ale celkem prostý - vzhled neovlivňuje vůbec, projev motoru též ne, v případě spotřeby jsem o něj zavadil a kvalitu jízdy v jakékoli rychlosti může dodatečnou zátěží přední části vozu leda zhoršit. Ale protože jsem faceliftovanou sedmičkou bez pohonu všech kol zatím nejel, posoudit to nesvedu. Co naopak jistojistě ovlivňuje je až to, co probereme nyní - pocity vozu z hlediska řidiče. A musím říci, že na toho velký dojem neudělá, i když pochopitelně záleží na okolnostech.

Měl jsem docela štěstí na počasí, a tak jsem mohl xDrive v sedmičce vyzkoušet za nejrůznějších podmínek plných sněhu rozličného množství a míry rozbředlosti. Jestli je v něčem tenhle pohon 4x4 opravdu dobrý, pak jsou to všemožné, chce se mi říci až artistické disciplíny. Můžete si zadní kola dát na led a přední na asfalt, můžete odlehčit dvě diagonálně protilehlá kola, no můžete dělat skoro cokoli a pokud má alespoň jedna pneumatika pod sebou pevný povrch s jakous takous adhezí, auto se po malé chvíli zaváhání rozjede. Opravdu jsem nedokázal ani nasimulovat podmínky, ve kterých by xDrive neuvedl vůz do pohybu, v každodenní praxi na ně pak narazíte o to hůře. V tomto směru v Mnichově odvedli dobrou práci, jakkoli se vám může zajídat, že si na cestě k cíli auto pomáhá všemožnými elektronickými obezličkami. Účel světí prostředky i zde.

Jenže samotný přenos výkonu na silnici je jen jeden pohled na věc. V tomto smyslu je xDrive dobrý nejen při rozjezdu, ale i kdykoli později za jízdy, tímto strohým konstatováním faktické schopnosti mohu ovšem výčet jeho nesporných předností uzavřít. Za jízdy se totiž začnete potýkat s jeho jinou typickou vlastností, která se řadě sedm nevyhýbá - není zrovna vyzpytatelný.

Na sněhu jsem si toho se sedmičkou užil dost a ačkoli musím uznale kývnout před obrovským množstvím trakce na výjezdu ze zatáček, je to opravdu všechno. Při jízdě, zvlášť za proměnlivých podmínek, marně hledáte skutečnou hranici možností, k té se vám okolnostem neustále se přizpůsobující pohon všech kol nedokáže ani přiblížit. Zatímco u zadokolky přesně cítíte, kde začínají její limity a ladně vykroužíte jakoukoli šikanu na hranici adheze, u verze s pohonem všech kol je to prakticky nemožné. Na ladnost můžete zapomenout rovnou a v místech, kde si jinak můžete pohrávat s nechci říci přirozenou, ale spíše dosažitelnou přetáčivostí, rázem narážíte na nepřekonatelnou nedotáčivost.

Jistě si teď někteří z vás mumlají cosi o tom, že jsem si prestižní limuzínu spletl s drifterským náčiním, ale pozor, tohle je nátura sedmičky. To je právě její hlavní kouzlo, že navzdory své velikosti, hmotnosti, primárnímu zaměření ji prostě můžete vzít klidně na technickou okresku a bavit se hledáním mezí možností. Ona se tomu nebrání ani s xDrivem, když ale přijde na lámání chleba, zvláště pak na povrchu tvořeném něčím jako sníh, dává přednost jiným vlastnostem a od hledání limitů vás přirozeně odradí. Říkal jsem si, že by s ní na sněhu jakožto se čtyřkolkou mohla být legrace, ale prostě nebyla, tedy pokud za zábavné nepovažujete jet rychleji než 99,9 % aut kolem. V tomhle směru čtyřkolka funguje, jinak pozoruhodnou hravost řady 7 tím ale zašlapává do země, boj s nedotáčivým předkem není hrou ani v nejmenším.

Tím neříkám, že to je špatně, ono vás nadšení z hravosti rychle přejde, až si budete pod prvním kopcem cestou na hory špinit ruce sněhovými řetězy. Jen konstatuji, že xDrive je něco za něco a to druhé něco není jen částka v ceníku příplatků. Charakter auta tato technická vymoženost mění dost podstatně.

V ostatních „řidičských aspektech” nemám mnoho k sedmičce mnoho co nového říci. Řízení i přes použití elektrického posilovače precizní ovládání vozu neznemožňuje, stejně tak to nečiní ani nová osmistupňová převodovka, jakkoli má své limity - funguje stejně dobře jako v jiných BMW a pokud si přečtěte loňské testy 335i nebo M135i, budete na svém. Díky kratším a z toho důvodu rychleji měněným převodům nepomáhá jen dynamice, ale také umocňuje i komfort jízdy, kterému pomáhá také dlouhý osmý kvalt. Vážně nepředstavuje podstatný limit pro jiné než nejnáročnější řidiče, rozhodně ne v kontextu jízdních možností tohoto vozu. Příjemné byly také znovu prakticky neúnavné brzdy.

Zkrátka a jednoduše, sedmička je pořád řidičsky daleko nejlepší limuzína svého druhu a pokud vás testovaná verze bude v tomto smyslu něčím neuspokojovat, pak to bude nečitelností pohonu všech kol na povrchu s nízkou adhezí. Za jiných podmínek se pohon všech kol projevuje jen o něco těžkopánější přídí, tragédie to ale není. Trochu se za to stydím, protože se říká, že do sedmičky musí člověk zestárnout, ale přiznávám se - mně s tímto autem bavilo jezdit, navzdory všemu, co je mi cizí. Svůj vysoký komfort totiž dokázalo spojit s nebývalou řidičskou záživností a ačkoli bych dal vždy přednost verzi se zadním pohonem, ani mnou subjektivně vnímané neduhy testovaného provedení mě neodrazovaly. Asi jsem už moc starý. A nebo je sedmička po faceliftu tak dobrá.