Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Když má být auto především levné, zázraky se od něj neočekávají. Kouzlit neumí ani nová C-Elysée, příjemně překvapit ale umí.

Robustní interiér neuráží

Jestliže považuji exteriér za poněkud promarněnou příležitost dát karoserii trochu více francouzského šarmu, kabina mě v tomto jaksi nepopuzuje. Ne že by rozšiřovala zornice, i když nasládlý odér linoucí se z lepidel to dost možná dokáže, ale za tu cenu zkrátka více neočekáváte.

Už jsem to psal několikrát, plasty v kabině pro mě nejsou bicí. Stačí mi, když si různobarevnými nástřiky nehrají na dřevo či kov, za jízdy ani při náhodném doteku nepovrzávají a přijde vhod, pokud ani v levném autě mezi jejich spárami nepropadávají mince. C-Elysée je v některých ohledech lepší, než některé dražší Citroëny, v jiných jsou ale levná řešení hnaná do extrému.

Prostorově, a tím myslím ve všech směrech, by se většina populace cítila v C-Elysée spokojeně. Zbytek bude hlavou leštit strop nad zadními sedadly, anebo si prostě sedne dopředu. Čalounění sedadel je měkčí než obvyklé, po stranách zadní lavice dokonce natolik, že se propadávají okraje a při vystupování neposkytují dostatečnou oporu. Naopak přední sedačky jsou v tomto směru nadmíru bohaté. Jistě, záleží také na tom, kdo sem složí své pozadí (pro mě je sedák trochu plochý a krátký), nicméně boční vedení opěradel ve spojení s poddajnou pěnou umí příjemně obepnout boky. Mít k tomu bederní opěrku, bylo by to na jedničku.

Na začátku zmiňované osekávání nákladů se projevilo především v zadní části interiéru. Třeba základní verze Attraction nemá dělená sedadla. Tuto vymoženost Citroën dodává až od testovaného provedení Tendance a pouze dvě zadní opěrky hlav jsou integrované do opěradel. Třetí uprostřed bezpečnostní pás dostane, adekvátní prostor na šířku ale nikoli, takže bude rozumnější uvažovat o C-Elysée jako o čtyřmístném voze, pokud vzadu nehodláte provozovat pojízdný intimní klub.

Že se v rámci úspor (patrně kabeláže a možná ještě nějakého těsnění) dostaly ovladače oken před řadicí páku, to by mi zase tolik nevadilo, dá se na to zvyknout, proč zde ale nemůžou být alespoň obyčejné koberečky nebo gumové podložky za pár set korun, jsem jaksi nepochopil. Typický majitel C-Elysée se patrně nebude pohybovat mezi rudým tepichem a svou vytápěnou garáží, takže si buď bude muset zvyknout na svinčík anebo bude ve špatném počasí s proklínáním luxovat či vysoušet vlhkost třikrát do týdne. Pozoruhodné je, že koberečky nenajdete ani v ceníku. Vyskytují se jen jako doplňkové příslušenství, a pokud vám bude prodejce (tak jako mě) tvrdit, že to u jiných značek funguje stejně, tak nefunguje. Třeba v Rapidu je zdarma dostanete až v nejvyšší výbavě, v běžném ceníku se však jako opce normálně vyskytují.

I přes některé nedostatky však převládají z vnitřku spíše pozitivní dojmy, než ty negativní. Robustně působící tapecírunk dveří se nepropadá, ani když na něj kolenem mimovolně zatlačíte v zatáčkách, středová konzole zůstává tichá i na kamenné dlažbě a jediné, co by potřebovalo pořádně ukotvit, je zadní část plastového výlisku středového tunelu. Většina dílů i jejich uchycení opravdu vypadá jako stavěná na rozmlácené silnice, i když lícování všude nesedí a ve spodní častí najdete sem tam nějaké otřepky. Jak říkám, materiály i jejich zpracování mi připadá přiměřené, dojem z usednutí za volantem by ale notně vylepšil podélně stavitelný sloupek řízení, abych nemusel sedět s příliš vystřenýma rukama, respektive pokrčenýma nohama.

Kufr jako menší jeskyně - velikostí i zpracováním

Proporce C-Elysée naznačují, že kromě dostatku místa pro posádku (mise v zásadě splněna) měli konstruktéři na paměti také velký zavazadelník. Na „jeskynních“ 550 litrů Rapidu Citroën nestačí, ale mám za to, že i 506 litrů je více než dost, aby v něm nedopatřením zabloudila nákupní taška nebo deštník. Je tady ale jiná věc, která se mi vůbec nelíbí a tím je odfláknuté zpracování kufru.

Předně byste asi měli vědět, že víko nelze manuálně otevřít zvenčí. Buďto musíte zmáčknout tlačítko na klíči, anebo druhé, umístěné vlevo pod volantem (obě bez příplatku). Nic mezi tím neexistuje. Ale budiž, autor dost možná myslel na to, že i při stání na křižovatce se dá nepozorovaně dostat do kufru, i když tady to s automatickým uzamykáním po prvním rozjezdu nějak postrádá smysl. Manipulace s kusem holého plechu bez kousku čalounění (naštěstí však alespoň s vnitřním plastovým madlem) však jde ztěžka, hodně ztěžka. A pokud o dekl náhodou zavadíte, rozvibruje se natolik, že jej na první pokus prostě nezavřete. Na paměti musíte mít navíc i to, že zahnuté profily držící víko zčásti zasahují do prostoru zavazadel, nic lepšího ale nevymyslel ani Volkswagen pro Jettu.

Co opravdu potěší, je plnohodnotné rezervní kolo v základní výbavě. Je umístěné pod podlahou kufru, také s ní si ale Citroën mohl dát alespoň trochu práce. Tvoří ji jen kus hrubší umělé látky, která se v některých místech i bez zatížení propadá, což ostatně vidět i na některých záběrech. Chápu, že zde lepší materiály ustoupily co největšímu prostoru a nízké ceně, muselo to být ale na úkor funkčnosti? Pokud podobná řešení nepovažujete za problém, čistě podle prostorové nabídky C-Elysée nezklame, zase tak moc velké retro to ale být nemuselo.