Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jaký je nový Citroen C4? Odpověď na tuto otázku jsem hledal v testu modelu s naftovou jedna-šestkou. V lecčems mě příjemně překvapil.

Barva na výběr

Dalším avantgardním řešením minulé generace byl displej suplující přístrojový štít umístěný uprostřed palubní desky. Novinka od toho upustila a přichází s klasickým provedením. Tedy s klasickým... Nový přístrojový štít je klasicky umístěný, ale netradičně řešený. Obsahuje pouze jeden analogový ukazatel, kterým je tachometr. Na „plnoformátovou“ ručičku ale zapomeňte, rychlost vám ukazuje pouze její malinký zbytek. Něco podobného najdeme třeba v o třídu větší C5.

Všechny ostatní informace s k vám dostanou prostřednictvím displejů, což platí jak pro otáčkoměr, tak pro ukazatel teploty chladicí kapaliny nebo stavu paliva. Největší displej umístěný uprostřed rychloměru je multifunkční a kromě jiného si na něm můžete zobrazit aktuální rychlost. To se vzhledem k čitelnosti tachometru docela hodí. Na digitální řešení přístrojového štítu si budete muset zvyknout. Abyste to měli jednodušší, dává vám Citroën možnost nastavení barvy. A pozor. Nastavit lze zvlášť barva displejů a zvlášť odstín stupnic. K dispozici je škála od bílé až po nepoužitelně sytou modrou. Jedná se o zajímavé možnosti, ale upřímně říkám, že mi snad ještě nikdy nic takového v žádném z testovacích aut nescházelo.

Citroën C4 jednoznačně boduje provedením palubní desky. Celý díl je vylisován z jednoho kusu měkčeného plastu. Je vám tohle řešení povědomé? No samozřejmě, podobný postup používá třeba Audi. Vyzdvihnout musím také panel s ovladači audiosystému. Nová generace je totiž první z francouzské nabídky, která nemá starý známý panel použitý dokonce i v DS3, kde působí tak trochu jako pěst na oko.

Komfortní i prostorný

Až na pár výjimek nabízí Citroën auta zaměřená především na komfort posádky, což platí také o testované novince. Kromě naladění podvozku, účinku posilovače a dalších atributů, ke kterým se dostanu později, poznáte toto zaměření podle naprosto precizně odhlučněného interiéru. K posádce se dostane pouze hluk od motoru pouze v případě, že ho vytočíte nad tři tisíce otáček. S autem jsem jezdil až 180 km/h, což je jeho reálné maximum, a ani v této rychlosti nebylo uvnitř slyšet nic jiného, než nepatrný svist od zpětných zrcátek.

Vnějším, poměrně výrazně zvětšeným rozměrům logicky odpovídá prostor pro posádku. Vpředu ani vzadu není nouze o místo. Pouze pokud sáhnete po panoramatické skleněné střeše, budou se muset zadní cestující smířit s omezeným prostorem pro hlavu.

Korunu všem nasazuje zavazadelník. Ten totiž nabídne v základním uspořádání objem 380 litrů (při sklopených sedadlech to je 1 183 l). Větší „nákladový prostor“ v daném segmentu jen u několika málo konkurentů těžko.

Naftová klasika

Váš nový Citroën C4 si můžete zkombinovat s jedním ze šestice známých motorů. Základ obstarává povedená jedna-šestka VTi s výkonem naladěným na 95 koní. Komu by to nestačilo, ten může sáhnout po stejné jednotce s maximem 120 koní. Nechybí ani přeplňované zážehové THP (156 koní), které je spojeno výhradně s robotizovanou převodovkou BMP6. Celkem náhodou jsem s ní ujel pár kilometrů a mohu vás ujistit, že výkonný motor spolehlivě brzdí. Zájemci o naftu mají na výběr 1,6 HDi ve výkonových variantách 92 nebo 112 koní, zapomenout nesmím ani na ekologickou verzi e-HDi se systémem start-stop (a zmíněnou robotizovanou převodovkou). Na vrcholu stojí dvoulitrové HDi (150 k).

Testu jsme podrobili slabší vydání jednotky 1,6 HDi s manuální pětistupňovou převodovkou. Kromě Citroënu C4 jej najdeme v mnoha dalších modelech koncernu PSA (Peugeot Partner, 207, 308, Berlingo, ...). V kombinaci s novým hatchbackem ho označím za vhodnou volbu. Na vůz této velikosti má dostatečný výkon a nízkou spotřebu. Příplatek za 112 koní nebo dokonce za naftový dvoulitr je dle mého názoru pro běžné využití zbytečný.

Jak už jsem napsal výše, také C4 je po vzoru svých starších sourozenců především pohodlný automobil určený pro klidnou a plynulou denní jízdu. Těmto účelům naftová šestnáctistovka bohatě postačí. Řidič se může spolehnout až na 92 koní výkonu pramennícího z nejvýše 230 Nm točivého momentu dostupného při 1 750 ot./min, což stačí ke zrychlení z nuly na 100 km/h během 12,9 sekund. Daleko důležitější je vzhledem k zaměření auta projev motoru. O něm už jsem ledacos naznačil. Také jej se totiž týkají věty o výborném odhlučnění. Když přimhouřím obě oči a uši, mohu napsat, že se z hlediska kultivovanosti chodu a hluku blíží benzinové jedna-šestce. Při jízdě tak panuje v interiéru příkladné ticho, za což si francouzská značka zaslouží velkou pochvalu.

Spotřeba se během klasického týdenního testu ustálila na čísle 5,9 l/100 km. Výrobce samozřejmě slibuje nižší čísla, zajímavé ovšem je, že ta nejsou zas až tak nereálná. Podle tabulek byste si měli v kombinovaném provozu vystačit s přídělem 4,6 l/100 km. Ano, rozdíl je více než litrový, ale já jsem půlku testu strávil ve městě a tu druhou na dálnicích (a že jsem občas spěchal). Když se budete snažit, určitě se pod pět litrů dostanete. Mimo město by měl být motor schopen pracovat pod hranicí čtyř litrů, ale to už se bavíme o těžko dostupných číslech.