Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nový Focus s přídomkem globální udělal napoprvé poněkud nejistý dojem. Jak se jeví dieselové kombi s dvouspojkovou převodovkou?

Od rozjezdu vytříbený

Pokud se nepletu, u prvních Fordů vybavených tlačítkem Power bylo nutné při startování jej podržet až do naskočení motoru, takže příplatek moc komfortu - kromě možnosti ponechat si klíček v kapse - nepřinesl. Nezaregistroval jsem, kdy přesně došlo ke změně, ale dnes stačí jen ťuknout a zapomenout. U Focusu s dvoulitrovým dieselem o výkonu 140 koní je tato procedura ve chladném ránu doprovázena asi vteřinovým opožděním vynuceným žhavením, ale za ten čas si nestihnete zapnout ani pásy, takže to neobtěžuje. To samé nicméně nelze říci o zvukové kulise. Nevím, čím to je, ale stejné naftové motory montované do Peugeotů a Citroënů jsou podle mě utlumené o něco lépe. K uším drásající akustice to má ovšem daleko a po zahřátí se motor subjektivně zklidní. Navíc do kabiny nepronikají vibrace ani skrze pedály, volant nebo podlahu.

Rozjezd je krásně hladký, a přestože jde o maličkost, rád bych se při něm přistavil. Dvouspojkové převodovky mají s pomalým pohybem vpřed nebo vzad vesměs značné problémy. O koncernovém DSG je známé, že se s ním proto docela špatně parkuje. Důvod je nasnadě. Elektronika se v zájmu ochrany obložení lamely snaží pustit spojku do záběru bez zbytečného prokluzu, takže auto pak spíše poskakuje, než že by pozorně naslouchalo povelům plynu. Ford tohle vyřešil výrazným opožděním reakce, což rozhodně nepotěší třeba při potřebě rychle vyrazit z vedlejší ulice do hustého provozu, nicméně při parkování to funguje znamenitě, ne nepodobně automatu s měničem.

Getrag dělá zázraky

Celkovou spolupráci šestistupňové převodovky PowerShift s přeplňovaným dieselem nelze nazvat jedním slovem jinak, než že byla skvělá. Až dosud jsem nejel ve Fordu, kde by dvouspojková převodovka dodávaná firmou Getrag fungovala. Jednou měla opožděné reakce, jindy škubala, nezřídka ignorovala příkazy v sekvenčním režimu a většinou tohle všechno dělala najednou. Skříň v tomto konkrétním Focusu ale běžela jako pověstné Omegy.

Místo pádel pod volantem zde byl atypický kolébkový přepínač na levé straně páky voliče. Na začátku to chtělo trochu zvyku nepřehmátnout, ale po pár desítkách kilometrů mi přišel tento subtilní a na pohyb prstů velmi úsporný způsob manuálního řazení natolik přirozený, že bych se ho nebál doporučit. Svůj podíl na tom ale bezpochyby měla i jemnost přeskakování mezi kvalty, více než obstojné meziplyny a naprosté podřízení přáním řidiče. Ne že by reakce byly kdovíjak briskní, ale čilé podřazování převodovky prostě hodně pomáhalo vylepšit celkový obraz motoru.

Dvoulitrový čtyřválec přitom svými výkony spadá do průměru (v záloze je ještě verze se 163 koňmi) a ani kultivovaností nijak zvlášť nevyniká - přiblížením se k 3 500 ot./min. začne být docela hlučný. Ford tvrdí, že se na stovku dostane za 9,7 sekundy, ale budete přísahat (opět díky dvouspojkové skříni), že to zvládne spíš za osm. Každé ostřejší užití motoru se ale neblaze podepisuje na spotřebě. Palubní počítač nechtěl ve městě hlásit méně než sedm a půl litru ani při vyloženě opatrném našlapování na pedály, ale s přibývající plynulostí na dálnicích, okreskách a vyhýbání se kriminálním rychlostem poslalo průměr pod šest a půl. Opačný přístup k jízdě znamenal přibližně dvojnásobek udávaného průměru, který činí 5,3 l/100 km, i když jistý podíl na tom měly zimní pneumatiky s vyšším valivým odporem.

Před necelým rokem by mě ani nenapadlo, že zlomenou hůl lze pozvednout a opět rekonstruovat. Kombíku se to částečně podařilo. Více hmoty na zádi s úspěchem vyvážilo vyšší tíhu naftového motoru a přes vrozenou nedotáčivost Focus nepůsobí těžkopádně. V zatáčkách se dokonce nechá řídit plynem a dělá to nezáludně. Podařilo jen zčásti ale proto, že řízení stručně řečeno upadlo do kómy.

Odpor posilovače je v pořádku, přesnost a ochota vystřeďovat se též, ale že v prstech není více cítit tuhnutí volantu v zatáčce nebo odlehčování, když vám v ní dochází trakce, považuji u automobilky tolik soustředěné na ladění podvozků za neodpustitelné. V tomto případě o to více, že jsem již měl možnost jezdit v ještě více rodinně orientovaném Fordu s elektrickým posilovačem, který tyto základy zpětné vazby zprostředkuje - pokud vás to zajímá, bylo to dieselové Galaxy.

Jinak je obdivuhodné, jakou míru poddajnosti a kvality jízdy při současném zachování stability umí Ford pořád vštěpit svým vozům a že od této filosofie neustoupil ani při globálním modelu, který musí zákonitě vyhovovat značně protichůdným nárokům zákazníků (ačkoli nastavení podvozku se na jednotlivých trzích mírně liší). Focus za to vděčí relativně dlouhému propružení, vyššímu předpětí pružin a tradičně dobrým tlumičům schopných výtečně kontrolovat pohyby karoserie. Při přejezdu ostrých nerovností způsobuje toto nastavení zejména v kombinaci s většími koly akustické rány, ale na podélnou nebo příčnou stabilitu je vliv jen minimální. Což jsou přesně ty věci, kvůli kterým mají podvozky Fordu tak dobrou pověst.