Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dosud byl C-Max spíše decentním autem. Co se změnilo s příchodem nové generace? Vyzkoušeli jsme ji ve verzi Grand s motorem 1,6 TDCi.

Kompaktní Grand

Zajímavý design interiéru si ale vybral daň v podobě malého počtu odkládacích schránek. Kromě klasických kapes ve dveřích, prostorů pod loketní opěrkou a před spolujezdcem Ford nepřidá navíc už vůbec nic. Pravda, ve stropě je ještě jedna malá schránka na dokumenty, ta ale situaci nezachrání. Na druhou stranu musím uznat, že C-Max nahrazuje počet objemem. Jak schránka pod loketní opěrkou, tak především ta před spolujezdcem jsou nadstandardně velké. Cestující v první řadě sedadel mají k dispozici ještě dvojitý držák na nápoje. K tomu, aby vám v něm odložené lahve příliš „neposkakovaly“ slouží jakési gumové jazýčky. Dost by mě zajímalo, jak bude tato vychytávka vypadat za pár let používání...

Naše provedení se dostavilo k testu bez prostředního sedadla ve druhé řadě, nabídlo tedy šestimístný interiér (tři řady po dvou). C-Max u mne zabodoval především tvarem sedaček s nečekaně výrazným bočním vedením. Podlaha automobilu je poměrně nízko nad zemí, ale sedí se výše. Výsledkem je příjemné nastupování a vystupování. Pro zadní sedadla to platí díky dvojici posuvných dveří dvojnásob. Ta jsou výsadou pouze větší verze Grand a zákazník je dostane v rámci standardní výbavy.

Se sedadly ve druhé řadě můžete provádět veškerá možná kouzla (sklápět, nastavovat opěradlo, posouvat, atd.), s těmi v řadě třetí už toho moc nevymyslíte, protože budete rádi, když si na ně sednete. Ano, manipulace s nimi je lehká, snadno je vyndáte z podlahy nebo je tam zase uklidíte, jenže nový C-Max je skutečně velmi kompaktní a nejvíce se to projevuje právě na zavazadelníku, respektive na prostoru pro cestující ve třetí řadě. Kromě malých dětí si zde „udělají pohodlí“ leda tak vaši obveselení kamarádi při návratu z párty.

Čeští chalupáři nebudou nad zavazadelníkem skákat radostí, protože krátký C-Max nabídne v základním uspořádání 432 litrů, což je číslo sotva průměrné. Jeho „velký bratr“ je na tom pouze o sedm litrů lépe. Výsledná hodnota 439 l působí vedle slova Grand jako malá, nezapomeňte ale, že celých 140 mm navíc jde na vrub pouze rozvoru náprav. Více místa by měli mít zadní cestující, jenže ani oni se nemohou příliš roztahovat. Za řidičem vysokým necelých 190 cm se stejně vysoký člověk sice usadí, ale moc velkou rezervu především kolem kolen nečekejte.

Tiše a ochotně

Ford připravil pro své nové MPV spravedlivou nabídku motorizací. Zájemci o benzínový i dieselový motor si mohou vybírat shodně ze čtyř možností. Zážehové jednotky začínají na výborné jedna-šestce Ti-VCT naladěné na maximu 77 kW, respektive 92 kW, následuje přeplňovaný EcoBoost o objemu 1,6 litru nabízející výkon 110 kW nebo dokonce 134 kW. Pokud toužíte více po naftě, opět jsou k dispozici dvě verze jedna-šestky (70 kW, 85 kW) a dva dvoulitry TDCi (103 kW a 120 kW). Zajímavé je, že automatickou převodovku PowerShift je možné pořídit jen ve spojení s dieselem. Ani k nejsilnějšímu benzínu si ji objednat nemůžete.

My se v dnešním testu zaměříme na výkonnější verzi motoru 1,6 Duratorq TDCi (85 kW). Náš zájem není úplně náhodný, dá se předpokládat, že právě tato jednotka se bude těšit největší prodejní přízni. Je relativně cenově dostupná a svými schopnostmi na automobil, i když to na první pohled nemusí být patrné, naprosto dostačuje. Problémy by mohla dělat kombinace výkonu 85 kW s provozní hmotností auta. Grand znamená kromě nataženého rozvoru také 114 kilogramů navíc, takže se v případě testované motorizace dostáváme přes hranici 1,5 tuny. Tomu nakonec odpovídá i jízdní dynamika, kdy C-Max pokoří stovku s pevným startem za 12,4 s. Pro srovnání například takový Grand Scénic 1,5 dCi je o 0,2 s pomalejší, Volkswagen Touran 1,6 TDI zaostává o 0,4 s.

Díky solidními výkonu v nižších otáčkách (pramení z točivého momentu až 270 Nm) dokáže testovaný motor příjemně zatáhnout, ale jak už to tak u dieselů chodí, zátah je to krátký. Nejvíce pocitové parády udělá mezi 1750 a 2 500 ot/min, kdy výkon proudící na přední kola roste nejintenzivněji, největší dynamiky se pak dočkáte v 3 650 otáčkách, kdy motor produkuje maximální výkon. To je i na dieselový motor hodně nízko a mimo rozmezí 2 a 3,5 tisíce otáček nenabídne nic, co by se dalo označit za zajímavé. Kategorie MPV ale není o rychlosti, hlavní přednosti testované motorizace musíme hledat jinde.

Agregát 1,6 TDCi na mě zapůsobil hlavně svým kultivovaným a relativně tichým projevem. Když ho porovnám s německým konkurentem 1,6 TDI, mohu směle konstatovat, že Ford nabízí o třídu lepší motor. Má totiž klidný chod, produkuje minimální vibrace a je velmi dobře odhlučněn. V praxi to všechno znamená tiché a pohodové cestování, což je u MPV mnohem důležitější než raketové zrychlení.

V pozitivním duchu budu pokračovat také při hodnocení převodovky. Upřímně mohu říci, že automatický PowerShift zas až takový zázrak není, měl jsem s ním tu čest v jiných modelech značky. Díky dvojici spojek sice provede změnu nachystaných převodů téměř okamžitě, ale jakmile přejdete k ostřejší jízdě, začne zmatkovat. Vzhledem k tomu, že testovaný manuál je příkladně přesný, vůbec mi nevadí absence automatu v nabídce benzinových motorů. Osobně bych jednoznačně upřednostnil bezchybně pracující manuální převodovku před PowerShiftem. S čistým svědomím tenhle manuál řadím mezi to nejlepší, co si dnes můžete pořídit (nejen v kategorii MPV).

No a jak to máme v dnešní ekonomicko-ekologické době se spotřebou? Normovaná tabulková čísla vypadají slibně, ale znáte to... Udávaná kombinovaná spotřeba 4,9 l/100 km je teoreticky možná, ale budete se muset snažit. Test jsem ukončil s hodnotou o dva litry vyšší, a abych byl férový, musím uznat, že dle osobní zkušenosti je agregát 1,6 TDI značky Volkswagen zhruba o 0,2 litru úspornější.