Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hyundai i30 je i jako kombík s levnější benzinovou 1,6 velmi dobrým autem. Auru výjimečnosti ale vedle naftového hatchbacku postrádá.

Příjemný motor zarmoutí hlukem ve vyšších otáčkách

Docela mě překvapilo, že Hyundai vůbec půjčuje vůz vybavený motorem 1,6 CVVT, když má k dispozici schopnější GDI, jehož cena je pouze o 15 tisíc vyšší. Předem říkám, že těchhle 15 tisíc nemusí být dobře ušetřenými penězi, záleží ale na tom, co s autem hodláte provádět.

Rozhodně vás od 1,6 CVVT zrazuji, pokud od i30 očekávate jakoukoli jinou než stádní dynamiku. Že by nebylo dost rychlé? To vůbec, naopak bych řekl, že i30 s ním jede překvapivě dobře, jakkoli je vhodné v takovém případě udržovat otáčky nad hranicí 3,5 tisíce. Pozitivním pocitům pomáhají i excelentní odezvy na plyn, tohle je atmosféra jak z poloviny devadesátých let - stačí naznačit vaše přání plynem a motor okamžitě letí tam, kam má. Otáčky jdou rychle nahoru a relativně živě i klesají, sypat v tomhle autě meziplyny je radost až na kost. Opravdu jen drnkáte o plyn a motor pigluje jak mravenečci, kterým někdo do sídla nastrouhal fermetrazin.

A ještě jedna věc je příjemná - převodovka. Její zpřevodovaní prostě normální, šest racionálně dlouhých kvaltů končících kousek za dvoustovkou, to dává smysl. Tak kde je sakra problém? Je jeden, a to pořádný - zvuk.

Zvučící benzinový motor, to nezní špatně, jenže tohle není zvuk, ale hluk. Je to úchylná vysavačová symfonie, která vám vytáhne bubínky z uší a na jejich místo namlátí hřebíky. Tak otřesný zvukový projev jsem u auta nezažil, ani nepamatuji a začíná se projevovat už docela brzy. Když pak motor nutíte vystoupat až k omezovači, přivedete z té šílené kočičárny celou rodinu k slzám.

Nechápu, jak mohlo tohle konstruktérům uniknout, nevypadalo to jen na problém testovaného kusu. Pokud jedete „normálně”, motor skoro není slyšet, jenže to jsou místa, kde ani moc nejede. Hluk při akceleraci do nějakých vyšších středních otáček ještě nárazově snesete, ale trvale rychlejší jízdu zvládnete jen se zvukovým postižením - buď ho už máte, nebo vám ho tohle Hjondé přivodí. Řekněme, že do 140 km/h je klid, 160 km/h už je malá tragédie a pokus o maximálně rychlou jízdu, které auto jinak nebrání lautr ničím, je pouze pro druhou polovinu klubu příznivců S/M.

Je docela dobře možné, že si této vlastnosti někteří majitelé ani pořádně nevšimli, protože bez nároků na dynamiku je motor tichý. V pořádku, ale pokud od něj něco chcete, řve jak Michael Jackson v kosmu (i to se poslouchalo mnohem lépe...) a devastuje dobré pocity z jakékoli rychlejší jízdy. Ve srovnání s dieselem (jaký paradox) kvalitu některých jízdních režimů drtivě ničí, i když všechno ostatní v autě funguje. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Smutné je to zvlášť proto, že vedle požadavků na dynamiku a ovladatelnost by obstál i v nárocích na palivo. Předpisovou mimoměstskou jízdu v pohodě zvládal do pěti litrů benzinu, kombinaci do 6,5. Zkusil jsem i economy run, který vyšel na 3,8 a neodpustil jsem si ani menší rychlostní zkoušku, ve které se spotřeba jen horko těžko šplhala nad dvanáctilitrovou hranici.

To jsou sympatická čísla a myslím, že výrazně přes sedm se podívají jen ti, kteří budou chtít okusit hranici věčné hluchoty. Poslední snesitelnou rychlou jízdu (tedy aktivně rychlostmi do 140 km/h) zvládla i30 kombi 1,6 CVVT za 7,6 litru benzinu. Prostě tenhle motor má jen jednu velkou slabinu, bohužel je ale tak významná, že tolerovatelná bude jen pro část klientely. Tady soudruzi z Jižní Koreje udělali chybu, smůla.

Nadále skvěle ovladatelný

V čem je i30 i jako kombík s benzinovou 1,6 výtečný, je ovladatelnost. A nemám na mysli ani tak schopnost asistovat nějaké šíleně rychlé jízdě, to by asi potenciální majitelé takového auta neocenili, ale jakousi snadnost a čitelnost ovládání všeho podstatného. Spoustě aut se dnes musíte přizpůsobovat pro jejich tupé plyny, stupidní zpřevodování nebo totálně nečitelné „elektrické řízení”. Do i30 prostě sednete a máte pocit, že tohle auto udělali pro vás, ať už do něj zamíříte z čehokoli.

Sám jsem tento pocit měl a zkusil jsem to i na pár dalších řidičích. Problém měli vlastně s jedinou věcí - příliš poslušným plynem. Dnes už jsme ze všech těch přidušených aut natolik zdeformovaní, že při snaze zvýšit otáčky, zejména pak při meziplynech, máme nutkání preventivně zadupávat červa. Tady to prostě není třeba. Takže problém? Ne, na lepší se zvyká strašně snadno, po třech přeřazeních jste doma, no dnes spíše v říši divů.

Ale plyn by nestačil. Velmi příjemně se pracuje i s čitelnou a lehce jdoucí spojkou a co je báseň pro pravou ruku je... ale no tak, mluvím o řazení. Krátká, přesná a jakékoli „meziodpory” kompletně postrádající převodovka je z těch, které jako by přisávaly řadičku do krajních poloh. Převody báječně zapadají, jako by toužily být uvedeny do chodu a ačkoli někomu může být protivný cvakavý zvuk při zapadnutí rychlosti (ja třeba takový projev mám rád), samotná mechanická funkčnost tohoto ústrojí je na samé hranici dokonalosti.

Pak tu máme řízení, které sice není zázračné, ale na dnešní dobu je nadprůměrně dobře naposilované i jakž takž čitelné a podobně by šlo hovořit o pedálu brzd, který mimochodem ovládá prakticky neúnavné ústrojí čtyřech kotoučů, stejného množství třmenů a dvojnásobného kvanta desek.

S tímhle autem je radost jezdit, je radost ho řídit. Ne pro rychlost, ne pro nějakou „akčnost” (i když...), ale pro tu snadnost a samozřejmost, troufnu si říci vstřícnost. V tomto směru asi bude umět i30 udělat dojem v jakékoli verzi.