Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hyundai i30 je i jako kombík s levnější benzinovou 1,6 velmi dobrým autem. Auru výjimečnosti ale vedle naftového hatchbacku postrádá.

Kvalitě jízdy škodí krom motoru i batoh

Zatím to s i30 kombi nevypadá až tak zle a mohu vám už teď říci, že to s ní úplně špatně ani nedopadne. Ale kvalitou jízdy se tahle verze hatchbacku 1,6 CRDi nemůže rovnat. Při klidném přesunu rozdíl není markantní, ale s rostoucími nároky se mezi nimi rozevírají nůžky až do úplného maxima. Zatímco s prve testovanou variantou můžete jezdit klidně permanentně na omezovači rychlosti, můžete střihat zatáčky pokryté torzem asfaltového povrchu a jen si pobrukovat nějakou pohodovou melodii (I Believe I Can Fly?), v kombíku s 1,6 CVVT není možné ani jedno.

O projevu motoru už byla řeč a nehodlám této čtyřválcové mrtvole zasazovat další bodné rány. Zvuk motoru je ve vyšších otáčkách opravdu extrémně nepříjemný a jakmile se dostane do svých špatných sfér, dobré pocity z auta ničí s pozoruhodnou přesvědčivostí. Je úžasné sledovat, jak si ve vyšších dálničních rychlostech přijdete jak v tom nejmizerněji odhlučněném autě třídy, přitom se o všechno stará jen motor. Hluk od kol tedy byl trochu vyšší, ale to už tak bývá, když v +12°C a máte obuté zimáky průměrných kvalit, nešlo o nic neobvyklého. Aerodynamický hluk je ale minimální, nic dalšího vás neruší, jen motor pěje svůj smrtící song a pocit z jízdy je otravný. Tak teď jsem zase chvíli bodal, pardon, k hluku motoru už ani slovo.

Druhá věc, která kombík posouvá kvalitativně pod „hábéčko” (neplést s „béháčkem” s Brendou a Dylanem) je chování podvozku. Ono je pořád výborné, zavěšení kol hodně poddajné, skvěle odhlučněné a přitom dostatečně jisté i při extrémně rychlé (na možnosti vozu) jízdě. Je tak dobré, že když jsem z i30 přesedl do Mercedesu třídy C, připadal jsem si chvíli jako v žebřiňáku, a to není zrovna nekomfortní auto. Jenže na hatch se kombík v celé šíři schopností prostě nechytá.

V přímém směru je chování podvozku velmi podobné - ticho, jemnost, poddajnost. Ne stoprocentně srovnatelná s pětidvířkem, ale jen nepodstatně horší. Jakmile ale dojde na zatáčky, odhalíte obvyklé kombíkové minus - zadní náprava je s ohledem na očekávané vyšší zatížení naladěna jinak na nerovnostech s ráda odskočí. Ne moc, na poměry i30 ale dost a je to pochopitelně tím horší, čím větší jsou nerovnosti.

A nejde jen o to. Auto je v základu naladěno o něco méně „zatáčivě”. Nechci říci, že je nedotáčivé, ono se mu celkem zatáčet chce, ale znovu - ve srovnaní s kolegou bez batohu je to prostě horší. Věřím, že se obojí zlepší se zátěží, ale to na výchozím srovnání nic nemění, hatchback je v těchto ohledech na hranici dokonalosti bez pasažérů i v plném obsazení.

Abych i30 nekřivdil - tohle není nic zvláštního, stejnými neduhy trpí skoro každý kombík a když jsem nedávno psal něco jiného o novém BMW 3 Touring, byla to velká výjimka. Je to jeden z důvodů, proč kombíky nemám rád a znovu tímto varuji před jejich neodůvodněnou koupí. Není to tak, že když si pořídíte kombi místo hatchbacku, máte totéž a něco navíc. To navíc tedy máte, ale také máte o něco méně - kvalitě jízdy provedení kombi prostě nefandí a opravdu si velmi dobře rozmyslete, jestli ho potřebujete.

Problém s motorem totiž snadno odstraníte volbou snad kteréhokoli jiného, ale tohle minus kombíku s sebou budete vláčet pořád. Asi bych si roky rval vlasy z hlavy, kdybych si místo úžasně poddajného podvozku hatche koupil tuhle narušenou osobnost a přitom mi celý „kufr” byl většinu času k ničemu. Výsledek se snést dá, ale ne poté, co zjistíte, co jste mohli mít a nemáte a co místo toho máte a mít jste třeba nemuseli.

Po 12 tisících kilometrech stále v pořádku

Co mě na této i30 zajímalo krom odlišností pramenících z nestejného typu karoserie a docela jiného motoru bylo fungování auta s 12 tisící nelehkými kilometry na tachometru. Ty už v novinářském podání dají vozu dost zabrat, však i jinak kvalitní VW Golf VI byl v testu verze R s asi dvojnásobnou porcí km dost načatý. To je prostě úděl „děvkoidních” aut, které každý... Nebudeme to raději rozebírat, je to prostě pracovní vztah. Tenhle tucet tisícovek kilometrů by prostě už měl ukázat, pokud by schopnosti i30 měly postupem času shořet jak list papíru.

Takový pocit jsem ale neměl. O stavu interiéru už zmínka padla, ani po technické stránce jsem na výrazný problém nenarazil. Snad bych jen řekl (ale může to být i odlišnost verze, hůře vybaveného vozu), že dveřní systémy nefungovaly zdaleka tak mazlivě jako u zánovního HB a lak karoserie byl místy poškozený. Ale za to asi nemůže jeho kvalita spíše jako způsob zacházení (hodně mytí, málo citu a k tomu pár ledabylých parkovacích manévrů).

Příjemné mě překvapila prakticky nenarušená schopnost podvozku zvukově odfiltrovat skoro cokoli, také aerodynamického hluku nepřibylo. Obvyklé není ani to, že by stále skvěle fungovaly brzdy (stovku na to, že na jedna-šestce po 12 tkm nikdo neoddělal ani jedny destičky, natož pak kotouče, takže nové určitě nebyly) a nakonec i řazení nebo spojka občas neodejdou bez úhony. Nebudu jmenovat jisté francouzské značky od C, ale u některých aut jejich provenience máte u novinářského vozu s podobnou porcí kilometrů chuť už jej na parkovišti akorát pohladit a klíčky vrátit se slovy: „Už toho chudáka prosím vás netrapte...” Tyhle pocity u Hyundai i30 ke slovu nepřišly ani náznakem.

V rámci přesnosti - nemohu pochopitelně vyloučit, že lidé z Hyundai jsou tak pečliví, že v autě každý druhý týden něco mění a tento stav uměle podporují. Ale i proto pro vás chceme připravit dlouhodobější test, který realitu odhalí bez jakýchkoli pochybností.