Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hyundai ix35 se zdá být stylovým SUV za velmi lákavou cenu. Opravdu je tak zajímavou volbou, nebo má nabídka Hyundai nějaký háček?

Prostorný vnitřek jen s drobnými neduhy

Výbava Style zahrnuje mimo jiné polokožené čalounění interiéru. Tmavá látka je tak doplněna černou kůží. Ta je sice umělá, ale při ceně auta je to omluvitelné. Posaz v samotných sedadlech je příjemný a díky podélně i výškově nastavitelnému volantu jsem si rychle našel ideální pozici. Sedadlo zůstává i v nejnižším nastavení poměrně vysoko, to ale vzhledem k charakteru vozu nepřekvapí a ani zásadně nezarmoutí. Samotné sedadlo řidiče je pohodlné a překvapivě mělké ovšem neposkytuje prakticky žádné boční vedení. Opěrka hlavy je sice podélně i výškově nastavitelná, ale i v poloze „co nejvíce vzadu“ mi přišla příliš předsunutá. K dispozici je pak i principielně jednoduchá, ale funkční nastavitelná bederní opěrka. Potěšila mě přítomnost rychlého dvoustupňového vyhřívání sedáků (součást výbavy Style a vyšší), u kterych jsem si ale všiml vlastně jediné vady ve zpracování interiéru. Kožené čalounění bočnic sedáku totiž vrzalo o přiléhající plast a poněkud kazilo dojem z jízdy.

Kůží je čalouněna ještě řadící páka, loketní opěrky na obou stranách a samozřejmě čtyřramenný volant. Ten je hezky anatomicky tvarovaný a tak akorát široký. Jeho ramena jsou vyvedena ve stříbrném plastu, ale působí kvalitně. Nachází se na nich ovládání audiosystému, tempomatu a handsfree. Nejvíce mě zaujalo tlačítko hlasového ovládání, které jsem samozřejmě chtěl vyzkoušet. Se systémem vozu jsem si však příliš nerozuměl a na mé příkazy reagoval náhodně. Zvláštní mi připadalo umístění ovládacích páček za volantem, které byly výše, než jsem u ostatních aut zvyklý. Jakoby tak výrobce nabádal řidiče k úchopu „za deset minut dvě“. Pro úplnost dodám, že nalevo od volantu se nachází tlačítko pro deaktivaci ESP a zapnutí systému asistenta sjíždění kopců DBC (standard pro všechny výbavy).

Pojďme se ale na interiér podívat ještě z trochu praktičtějšího hlediska. Z auta je díky zmíněnémiu vyššímu posazu dobrý výhled, i když předek vozu není vidět celý. Zadní vysoké a úzké okno pak úspěšně doplňuje parkovací asistent. A jak se cestuje vzadu? Byl jsem především překvapen dostatečným prostorem pro nohy, čemuž pomáhají i prolisy v opěradlech předních sedadel. Ani hlavou jsem nenarážel do stropu, což by se při siluetě vozu dalo očekávat. Stejně jako vepředu se i vzadu nachází dostatek úložných prostorů. Kromě dvou kapes na předních sedadlech najdete v bočnicích dveří stejné výplně na plastovou láhev jako vepředu. Při cestování ve čtyřech lze vyklopit středovou opěrku, ve které se skrývají dva držáky na kelímky. Překvapením byla přítomnost vytápění sedadel jako vepředu (součást výbavy Style a vyšší). Jedinou výtkou by mohl být klaustrofobický dojem způsobený zužujícími se bočními okny.

Zavazadlový prostor nabízí oproti konkurentům nadprůměrných 465 l (Ford Kuga 360 l, Nissan Qashqai 410 l) a má nakládací hranu v rovině kufru. O to více překvapí přítomnost plnohodnotného kola pod podlážkou kufru (kromě výbavy Classic standardní). Po sklopení asymetricky dělených zadních sedadel pak vznikne prostor 1 436 l, ale zadní strana opěradel nevytvoří rovnou úložnou plochu.

Točivý, ale hlučný motor

Pod kapotou naší ix35 byl přeplňovaný řadový vznětový čtyřválec 1,7 CRDI VGT. Ten dosahuje výkonu až 85 kW (115 koní) při 4 000 ot. /min. a maxima točivého momentu 260 Nm, které je dostupné už od 1 250 ot./min. Vzhledem k provozní hmotnosti 1 490 kg je výkon 115 koní tak akorát. Ix35 se s tímto motorem chová přiměřeně svižně, ale na dynamičtější jízdu by bylo zapotřebí silnějšího benzínového dvoulitru (163 koní), popřípadě nejsilnějšího dieselu (184 koní, v nabídce pouze u varianty 4x4).

Dieselový čtyřválec bohužel nepůsobí nejkultivovanějším dojmem, za studena se projevuje vyšším hlukem a příliš neutichá ani po zahřátí. Příjemným překvapením pro mě naopak byl jeho charakter. Motor se „sbírá“ přibližně již od 1 500 otáček a ochotně se nechá vytáčet až k hranici 4 500 ot./min. Při vyšších otáčkách ale začíná být zvuku nepříjemný, a tak jsem se většinou držel pod hranicí 3 500 otáček, kde je jeho projev snesitelný, dynamika dobrá a odezvy vcelku rychlé.

Motor je spárován s šestistupňovou manuální převodovkou. Mohla by být přesnější a zejména první rychlostní stupeň se mi řadil obtížně. Samostatnou kapitolou je pedál spojky, který má překvapivě lehký chod a neposkytuje řidiči prakticky žádnou odezvu. Místo jeho záběru se tak zkrátka musíte naučit.

Ix35 je jako mnoho nových vozů vybaven „kontrolkou ekologického stylu jízdy“. Ta se nachází uprostřed displeje zobrazujícího stav paliva a radí řidiči ideální zařazený stupeň vzhledem ke otáčkám motoru tak, aby se minimalizovala spotřeba motoru. Nevím, jestli mi v něčem pomohl, ale průměrná spotřeba se v průběhu testu pohybovala ve městě na 6,5 l / 100 km, což téměř odpovídá výrobcem uváděným 6,3 l. Mimo město jsem se nedostal pod hranici 6 l, ale při asketické jízdě by se mohlo dosáhnout uváděných 4,8 l na 100 km.

Kompromis pohodlí a ovladatelnosti

Zvědavý jsem byl na jízdní vlastnosti ix35ky. Přední náprava je typu McPherson se stabilizátorem a zadní je víceprvková, takže se od staršího Tucsonu zásadně neliší. Ve výbavě Styla byla ix35 obuta do pneumatik o rozměru 225/60 R17, což lze označit za kompromisní volbu.

Při nižších rychlostech bylo auto trochu tužší a nerovnosti byly znát, zejména zadní náprava na hrbolech více poskakovala. Tužší nastavení podvozku je ale výhodou při vyšších rychlostech a projevilo se nižšími náklony v zatáčkách. V těch se auto chová neutrálně, na limitu nedotáčivě. Při rychlejším ubrání plynu nebo jemném pobídnutí brzdou však velmi rychle utáhne stopu.

Zvláštní je u ix35 řízení s elektronickým posilovačem. Není ani tak nepříjemná nepřítomnost jakékoliv odezvy, jako spíše jeho citlivost kolem středové pozice. Na dálnici tedy sice stačí k přejíždění z pruhu do pruhu použít lehkých korekcí, na rovině je ale auto zbytečně nervózní. O poznání lepším dojmem působí brzdy. Ty jsou dobře dávkovatelné a i při delším dovádění nevykazovaly znaky výraznějšího vadnutí. Potěšilo mě také, že auto při prudkém brzdění dobře drželo směr.

Ix35 nemá v provedení 4x2 výraznější terénní ambice, ale vyšší světlá výška (170 mm) umožňuje zdolat nějakou tu polňačku nebo lesní cestu. Cestující uvnitř se ale díky tužšímu podvozku musí připravit na značné otřesy, žádná lesní pohodička to prostě není. Za zmínku stojí systém asistence sjíždění kopců. Pro jeho aktivaci stačí vyřadit rychlost, pustit brzdu a korigovat směr jízdy volantem. Systém přibrzďuje jednotlivá kola tak, aby vůz klesal stálou rychlostí bez nebezpečí smyku. Řidiči ho tedy ocení především v zimním období nebo na nezpevněném povrchu. Sytém je ale pro méně zkušené řidiče praktický i při normálním řízení po zbytek roku, kdy slouží jako asistent rozjíždění do svahu. I přes necitlivou spojku jsou tak kopce hračkou.