Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných

Jestli si myslíte, že auta z líhně luxusní odnože Nissanu představují něco na způsob Lexusu, šeredně se pletete. Infiniti EX vám ukáže proč.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Testy aut

Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných

5.9.2011 | Michal Borský | 4 příspěvky

Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jestli si myslíte, že auta z líhně luxusní odnože Nissanu představují něco na způsob Lexusu, šeredně se pletete. Infiniti EX vám ukáže proč.

Silný pragmatik pod kapotou

Donedávna byl pro pohon vozů Infiniti charakteristický výhradně zážehový šestiválec 3,7 litru známý z Nissanu 370Z, případně pětilitrový osmiválec montovaný do typu FX, obojí samozřejmě s atmosférickým plněním. Příchod na evropské trhy ale vyvolal ve výrobním programu nutnost v podobě třílitrového turbodieselu, což je motorizace jakou disponují všichni konkurenti. Nissanu resp. Infiniti tak bylo najednou pendrek platné, že umí jako jedni z mála posledních mohykánů vyrobit opravdu dobrý zážehový šestiválec a museli se popasovat s naftovou výzvou - třílitrové diesely od Audi, BMW ale třeba taky Peugeotu nasazují laťku hodně vysoko.

Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 15 - Test Infiniti EX 30d 71Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 16 - Test Infiniti EX 30d 72

Výsledek spolupráce Nissanu a Renaultu je ale taky parádní a motor s označením V9X tak patří mezi to nejlepší, co v současnosti mezi naftovými šestiválci seženete. Oproti motoru, se kterým jsem jezdil v Renaultu Latitude, dostal ten v Inifniti například nové turbodmychadlo, z čehož mimo jiné rezultuje točivý moment až 550 Newtonmetrů zajišťující solidní porci výkonu v nižších a středních otáčkách. Na první pohled byste mu to asi nehádali, ale Infiniti EX váží bez mála dvě tuny, takže jsem si o jeho dynamice dopředu udělal vcelku střízlivý odhad zvláště po zkušenostech s nepříliš výbušným Latitude a majestátním Infiniti M.

Oproti zástavbě do typů FX a M, nedisponuje bohužel turbodiesel v EX aktivním uložením potlačujícím přenos vibrací motoru do karoserie a na jeho chodu je to znát. Vznícení paliva iniciované tlačítkem na přístrojovce je vždy doprovázeno lehkým otřesem a zřetelné mravenčení prostupuje celé auto i při ustáleném chodu ohřátého motoru na neutrál. Na rozdíl od „eMka“ si zde ani po sluchu rozhodně nespletete, jaké že palivo motor konzumuje. Hlučnost se nicméně nikterak nehorší ani s rostoucí rychlostí resp. otáčkami, kdy se projevuje vrozená kultivovanost šestiválce a ucho příliš nerozlišuje, jestli právě jedete 120 nebo 200 km/h.

Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 17 - Test Infiniti EX 30d 48Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 18 - Test Infiniti EX 30d 45

Na druhou stranu mi ono mírné vibrování ke sportovnímu střihu auta docela sedělo minimálně proto, že nebylo nepodobné třeskutou energii nabytému vrnění agregátů boxer ve vozech Subaru. Hutné dunění mocného výfukového potrubí vás oblaží zejména při prudké akceleraci a ve vysokých otáčkách. Příjemným zjištěním pak bylo, že třílitr v EX nejen vyhrožuje, ale dokonce opravdu jede a to i docela svižně. Malý mastodont reaguje živě na přidání plynu a od minimálních otáček se rychle sbírá k úprku za vyššími metami. Lineární síla graduje od nějakých 1 500 otáček s velkým elánem až do „červeného“ bez znatelnějších výpadků, až jsem si chvílemi říkal, jestli ten motor nemá turba dvě.

Zásadní efekt na překvapivě dynamický projev jednotky má sedmistupňový automat, z kterého jsem si ale nedonesl úplně jednoznačné dojmy. Když jsem mluvil o promptní reakci na plyn, musím říci i pověstné „B“, a to, že motor jde sice skutečně prakticky okamžitě do otáček, samotný přenos hnací síly ke kolům ale převodovce trvá trochu déle. Markantní je to hlavně při snaze o rychlý rozjezd, kdy se několik zlomků vteřiny nic neděje, aby až následně auto vypálilo dramaticky vpřed. Samotné řazení je dokonale plynulé a ani jeho rychlost za evropskou konkurencí výrazněji nezaostává. Ve městě a vůbec při pomalejší jízdě jsem nebyl příliš nadšen z odstupňování prvních čtyř kvaltů, kdy převodovka nechává motor při sebepohodovější jízdě zbytečně vytáčet a bez výjimky řadí až za hranicí 2 000 otáček. Navzdory tomu, že výrobce inzeruje, že převodovka je vybavena funkcí „učení“, které by mělo její chování přizpůsobit vašim zvyklostem, se našemu kousku do „učení“ moc nechtělo.

Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 19 - Test Infiniti EX 30d 41Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 20 - Test Infiniti EX 30d 44Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 21 - Test Infiniti EX 30d 43

Zcela pofiderní jsem pak shledal možnost manuálního řazení vychýlením voliče šaltpáky do kulisy směrem k řidiči. Nejen, že za mě převodovka podle její libosti podřazovala, ale navzdory tomu, že to otáčky dovolovaly mě v některých momentech ani nenechala přeřadit „nahoru“. Ke cti je naopak nutné automatu přičíst, že se málokdy nechá vyvést z míry a nezmatkuje překotným řazením ani při nenadálých změnách rychlosti. Sportovní mód pak neznamená nic jiného než jemné zvýšení akceschopnosti už beztak dost akční převodovky a větší vytáčení jednotlivých rychlostí. Můžete si tedy být jisti, že se v běžném provozu nesetkáte se situací, kdy by se vám za volantem mnohoživelníka od Infiniti nedostávalo výkonu potřebného k bezpečnému předjížděcímu manévru nebo jinému úniku z nebezpečné dopravní situace.

Velice sympaticky se vzhledem k hmotnostním dispozicím a výkonu jevila i spotřeba. Při dálničním jezdění, pro které je EX z velké části stvořen, se apetit začne přelévat přes desítku až nad stošedesátkou, zákonné maximum hravě zvládnete pod devět, což zhruba odpovídá i spotřebě ve městě. Klidná jízda venkovem pak stáhne žízeň k sedmičce. Dosažené výsledné hodnoty jsou tedy velmi blízké továrním údajům, často však i lepší. Při vědomí osmdesátilitrové nádrže tak lze při vhodném „econommy-runu“ dosáhnout i na bájnou metu 1 000 km ujetých na jednu nádrž bez natankování.

Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 22 - Test Infiniti EX 30d 42Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 23 - Test Infiniti EX 30d 49

Jeho rajónem je asfalt

Jestli nějaké auto dovede do absurdna teoretickou možnost využití mimo zpevněný povrch, pak je to malé SUV od Infiniti. Už žádného jiného modelu jsem se totiž nesetkal s takovou převahou imidžové stránky věci nad případnou myšlénkou na rajtování na mezi. Pohon všech kol převzatý koncepčně z Nissanu GT-R je tu primárně k zajištění přenosu výkonu na asfalt a maximálně tak k výjezdu čerstvým prašanem zapadanou cestou k horské chatě. Uznejte prostě sami, že tohle auto by se na „outdoorových“ snímcích moc přirozeně nevyjímalo.

U zvoleného systému pohonu všech kol (ATTESA-ETS) je každopádně pozitivní standardní preference zadního náhonu, která řidiči vozu propůjčuje v reálu velice věrohodné připodobnění k opravdivému sporťáku s náhonem na zadek. Systém pracuje zcela neznatelně a připojení předku tak můžete de facto sledovat jen z okénka při laboratorním pokusu na trávě a se zájmem přihlížet, zda vás vyrýpnutý drn trefí do oka či nikoliv. Na suchém asfaltu jdou přední kola do akce prakticky jen při maximálně prudkém rozjezdu nebo při výjezdech z ostrých zatáček pod plynem. V nich sice těžké Infiniti poněkud zaklekává, ale stopu drží zuby nehty obdivuhodně dlouho a v případě potřeby jí umí i patřičně utáhnout. Okamžik ztráty adheze bývá nenásilný a snadno kontrolovatelný volantem či plynem, podle toho zda se auto zrovna chová neutrálně nebo už přechází do přetáčivého smyku.

Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 24 - Test Infiniti EX 30d 17Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 25 - Test Infiniti EX 30d 18

Řízení je poměrně tuhé už od nízkých rychlostí, především však řidiči zprostředkovává velmi slušné informace o aktuálním dění pod předními koly, což se u podobných mastodontů jen tak nevidí. Jeho živé bezprostřední reakce by mu mohl závidět lecjaký neposilovaný hot-hatch nižší střední. Ve městě byl sympatický také relativně malý poloměr otáčení. Vyvážením jízdních vlastností patří EX vůbec k tomu nejlepšímu, s čím se můžete u malých a středních SUV setkat.

Těžký japonský ingot nejen sedí v zatáčkách, ale s noblesou leští i rozmlácený povrch, když do kabiny s výjimkou vyložených kráterů pronikají jen velmi tlumené rázy a otřesy, pokud vůbec nějaké. Výtečnou izolaci podvozku jsem ocenil hlavně na dálnici, kde Infiniti na rozdíl od mnoha jiných aut neruší třeba tolik typickým svistem odvalujících se kol.

Nejlepší výbava obsahovala i armádu aktivních asistentů bezpečnosti jízdy. Ve městě a na dálnici je velmi užitečný hlídač objektů v mrtvém úhlu (BSW), stejně jako systém sledování jízdního pruhu (LDW - nedařilo se mi jej vypnout a v jednom kuse pištěl). Zásadním příspěvkem k bezpečnosti je však zejména systém varování před čelní srážkou propojený s brzdovým asistentem, který aktivuje brzdy pro úplné odvrácení nebo zmírnění následků srážky - jistě chápete, že do praktických zkoušek jsme se nehrnuli. Hojně jsem naopak využíval adaptivní tempomat, který mi nicméně přišel zbytečně přecitlivělý a neduchaplný, když auto zpomaloval v některých momentech, kdy to vůbec nebylo potřeba, čímž značně utrpěla plynulost jízdy. V praxi to potom bylo tak, že jsem měl při náznaku podobné situace připravenou nohu na plynu, abych zamezil zbytečné deceleraci.

Infniti má špičkové brzdy, asi vůbec nejlepší, co jsem u japonských aut do běžného provozu zažil. Jsou vysoce účinné, dobře se dávkují a jejich účinek je navzdory úctyhodné hmotě auta takřka nekonečný.

Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 26 - Test Infiniti EX 30d 26Test Infiniti EX 30d: pošetilost mocných - 27 - Test Infiniti EX 30d 28

Diskuze 4 příspěvky

Všechny články na Autoforum.cz jsou komentáře vyjadřující stanovisko redakce či autora. Vyjma článků označených jako inzerce není obsah sponzorován ani jinak obdobně ovlivněn třetími stranami.