Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejracionálnější verze XF ukazuje, že za relativně malý peníz lze získat hezké a dobré auto. Daň v podobě projevu motoru je ale příliš vysoká.

S výkonem navíc přišly i decibely

Jak už jsem uvedl v úvodu, redakční test Jaguaru XF 2,2 D se do značné míry zaobíral otázkou, jak moc se k takovému autu hodí čtyřválcový diesel. Odpověď se dá shrnout do otřepaného nenadchne, ale ani neurazí. Sedanu motor ve spolupráci s výborným automatem naděloval uspokojivou dynamiku, uměl být střídmý a posádku neobtěžoval hlukem. Život by byl až příliš jednoduchý, kdybych to mohl odkývat a jít rovnou dále.

Nemohu, bohužel. Pod kapotou kombi je umístěna silnější verze čtyřválce, která se přece jen chová jinak. Je o 10 koní výkonnější, její vrchol je 200 k při stejných 3 500 ot/min jako dříve. Než se pustím do výčtu rozdílů, musím uvést jednu „drobnost”. Když jsem auto k testu přebíral, mělo na počítadle ujeté vzdálenosti pouhých 300 km. Leccos tak může jít na vrub syrovosti agregátu, jsou ale projevy, které dle mého názoru s ujetými kilometry už nezmizí.

K dobru motoru je možno uvést větší chuť do života na horním konci otáčkového rozsahu. V sedanu se mu nad jmenovité otáčky příliš nechtělo, v kombi ho v rozletu zastavoval až omezovač. Na opačné straně bohužel stojí akustický projev motoru. Nečekal bych, že se u auta se základní ceníkovou cenou přesahující milion českých korun setkám se zvukem, za který by se nestyděla ani první Octavia TDI.

Ať za tepla či za studena, motor vydával celý repertoár zvuků patřících k nafťákům. Duněl, nýtoval, rachtal, vše různě v závislosti na otáčkách a zatížení. Nepodařilo se mi u něj najít jediný provozní mód, kdy by mě jeho zvuk neobtěžoval. Možná snad jízda s lehkou nohou z mírného kopce byla přijatelná. Dostal jsem k testu nějaký předprodukční kousek, kterému někdo zapomněl namontovat část akustické izolace? Nebo při snaze o minimalizaci nárůstu hmotnosti došlo na úspory a izolace je méně než v sedanu?

Odpověď neznám a těžko mohu tyto otázky poslat do Coventry, odpovědí bych se těžko dočkal. Realita je prostě taková, že pokud si do XF Sportbrake pořídíte čtyřválec, rozhodně o něm bude vědět při každé jízdě.

Hodnotit spotřebu u takto syrového motoru je v podstatě irelevantní, zkušenost hovoří, že se může ještě docela změnit. Pro orientaci ale uvádím, že dosažené minimum bylo těsně pod 7 l/100 km, běžná jízda mezi 9 a 10 litry na sto a mé osobní maximum pak okolo 12 l/100 km.

Lepší se zátěží v kufru

Dříve testovaný sedan se dal charakterizovat jedním slovem - komfort. To u kombi naštěstí zůstalo zachováno. Přišlo mi až neuvěřitelné, co dokáže spolknout konvenční podvozek s tlumiči klasické konstrukce kombinovaný s 19" koly obutými do pneu profilu 245/40 R19. Díra, nedíra, podvozek zůstává klidný a hlavně tichý. Stále platí, že zadní náprava pracuje o dva chlupy hůře než přední, ale to by se mohlo změnit při alespoň částečném zatížení.

Jak uvádí kolega v prvním testu, cituji: „Sportbrake je naladěn nedotáčivěji než sedan. Při jízdě neobsazeným vozem je tak jízda méně příjemná než u sedanu, ze strany Jaguaru je to ale záměr. Předpokládá, že vůz bude častěji jezdit naložený alespoň nějakým nákladem, s nímž se se chová podobně jako čtyřdvéřová verze. To nám Jaguar neváhal dokázat na nejstarším skotském okruhu East Fortune - jakmile se dodatečných 50 kg (šlo o ledničku, vážně...) naskládalo nad zadní nápravu, došlo k neutralizaci chování.” Bohužel jsem v době testu zrovna ledničku či něco podobného stěhovat nepotřeboval, předpokládám ale, že zátěž se pozitivně projeví nejen na jízdních vlastnostech, ale také ve schopnosti zadní nápravy izolovat pasažéry vzadu od hrbolů českých cest.

Jak naznačuje citovaná pasáž, v nezatíženém stavu kombi v jízdní jistotě za sedanem zaostává. V principu se chová poněkud nečitelně. Příď má lehce nedotáčivé tendence, které umocňuje řízení s „pomalým” převodem, záď zase stačí jen správný impuls, aby se začala hrnout vpřed. Horké chvilky může řidič zažít při rychlejší jízdě v kopcovitém terénu, na horizontech se přední náprava odlehčuje a přední kola velmi rychle ztrácí kontakt s vozovkou. Se zátěží bude situace asi jiná, znám ale jen málo řidičů, kteří s rodinou na palubě hledají apexy a ideální stopu.

V konečném důsledku to tak není problém. Nejde o sporťák, je to rodinně orientované kombi a s ohledem na své zaměření jezdí výborně. Vozu nechybí jistota doprovázená nevídaným komfortem. Jediný problém vidím v brzdách. V testované konfiguraci je provozní hmotnost 1,8 tuny, které rozhodně není lehké ubrzdit. Při větším zatížení bude nutno brát do úvahy, že brzdový pedál je opravdu potřeba pořádně zašlápnout a ani tehdy to nebude jako u parašutisty, kterému se právě otevřel padák.