Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Po jízdě s XKR-S Cabrio vám možná začnou říkat Karle Hálo. Jiné kabrio vám vplést vítr do vlasů, tohle vaši hřívu zaručeně pošle do luftu.

Vichr. No a?

Vůz navíc nedává tolik znát proudící vzduch kolem. Pokud vytáhnete boční okna, do jakkoli rozumných rychlostí dosažitelných na technické silnici (řekněme 160 km/h - můžete namítnout, že to je na okresku hodně, ale pokud se auto k této krátkodobě dosahované cifře vyškrábe během pár sekund, je to něco trochu jiného, než když se jí po minutě modliteb zuby nehty držíte ve Fabie HTP) je jízda bez střechy nerušivá, příjemná, skoro až jen vlásky čechrající.

Potíž je trochu v tom, že tohle auto jede až 300 km/h a i když jsem to neměřil přesně, na dostřel této metě se dostane asi tak za 40 sekund. A to je sakra rychle na to, abyste pochopili, co všechno znamená jet takovou rychlostí bez krytí jakoukoli střechou.

Podobná jízda má asi tři fáze. Nejprve vám v rychlostech kolem 200 km/h začne létat lehčí nepořádek ven z auta. Praktická věc - chcete vyluxovat? Stačí sundat střechu, rozjet se k dvoustovce a rázem máte interiér tak čistý, že před ním i chlapec z reklamy na Árijec zčerná závistí. Přidejte ještě 20-30 km/h a můžete se rozloučit s čepicí a brýlemi a někde kolem 250 km/h začnete pozbývat vaší léta pěstěné kštice. V zrcátku už místo sebe vidíte Zdeňka Pohlreicha, přidejte ale ještě trochu a tvar začne měnit i ta holá kůže, co vám zbyla na hlavě.

Dobře, trochu přeháním, existuje ale jen docela málo otevřených aut, která dokážou tak rychle dosáshnout tak vysoké rychlosti a na jednu stranu vás sice postupně vysávat auta (ty pocity jsou opravdu takové, to už nepřeháním) a přesto to dělat tak, že to není ničivé a nebojím se říci - je to i zábavné. Nakonec jsem střechu XKR-S natáhl jen asi na 5 nebo 10 kilometrů jízdy a poté musela zpátky dolů. S ní to byla nuda, ten vysavač nad hlavou a zvuk symfonie pro osm hrnků mi prostě chyběl.

Kdyby ale šlo jen o to. Klíčové je, že tohle auto bez střechy i senzačně jezdí.

Skoro jako kupé. Skoro

Už jsem zmínil, že s většinou kabrioletů se nedá rychle jezdit i proto, že takové jízdě přinejmenším nefandí, nebo při ní vůbec nefungují. Jenže XKR-S jsem dobře poznal i jako kupé a musím říci, že pomyslná oběť sundavací střeše je neobyčejně malá.

Abychom si udělali jasno v tom, jak XKR-S Cabrio jezdí, je dobré začít právé u kupé. Toto auto má vážně kouzelné jízdní vlastnosti, když na jednu stranu velmi jisté, pevné, neobyčejně stabilní. Vezměte jej na závodní okruh a můžete s ním jezdit prakticky bez jakýchkoli ohledů na to, že jde primárně o silniční stroj a přesto funguje skvěle. Když jej poté vytáhnete na normální silnici, nemusí být bůhvíjak kvalitní, aby se na ní podvozek choval poddajně a nenechal vám „sežrat” každou nerovnost. Samozřejmě, roflákanou polňačku vedoucí od kravína ke konzumu milovat nebude, ale to snad ani nikdo od nejrychlejšího Jaguaru nečeká - i bez toho je šíře jím zvládaných povrchů neobyčejně široká.

Na tomto autě je ale kouzelné hlavně to, jak neuvěřitelně lehko se ovládá. I když jde o docela malý vůz, váží v otevřeném provedení přes jeden a tři čtvrtě tuny a prát se s takovou hmotností... Jenže o nějakém praní zde prostě nemůže být řeč. I přes ohromnou stabilitu třeba při ostrém brzdění z rychlostí přes 250 km/h (mluvím nyní o deceleraci na konci nejdelší rovinky Salzburgringu - kdo jej zná, ví, jak náročné místo to je) je i ve 20 km/h hravé jak štěně po misce piva. Nějaká těžkost, otylost, neochota změnit směr, to všechno je mimo realitu fungování XKR-S. Trochu mi v tomto směru připomnělo Z4M Coupe - tak daleko ve své mrštnosti sice není, docela se mu blíží a to jde o auto velikostně o třídu výše, někde na úrovni šestkového kupé BMW, které mu v tomto směru absolutně nemůže konkurovat.

Snad se nemusím stydět za to, že jsem měl nejprve před 550 koňmi posílanými na kola zadní osy jistý respekt a chvilku mi trvalo, než jsem si dovolil vypnout všechny stabilizační systémy, zapnout ten nejostřejší sportovní režim a vydal se řezat stoosmdesátistupňové zatáčky, které následují vždy po 100-200metrové rovince (ne, to není Sparta, to jsou Alpy). Jenže jak jsem rychle poznal, větší ostych byl zbytečný, Tohle auto se vodí bokem tak jednoduše a čitelně... Můžete jej držet v lehkém. táhlém smyku až do přeřazení na trojku, pak si zase přibrzdit, odpíchnout za dva, vzít bokem následující zatáčku a tak pořád dokola. Jako nic, se spoustou hluku, kouře a akcelerací, kdy výjezd ze zatáčky a dosažení stokilometrové rychlosti dělí tak 4 sekundy času.

Převeďte si tohle všechno do otevřeného provedení a nepřijdete skoro o nic. Jediné, co auto má „navíc” (je to holt minus) je trocha jakési podvozkové prkennosti, která je logickou daní za změny konstrukce dané chybějící střechou. Jenže tento faktor je citelný jen velmi, velmi málo. Musíte narazit třeba na nějakou asfaltovou „roletu” při brzdění, abyste pocítili, že auto není tak poddajné jako kupé. Ale jinak? Na kvalitním povrchu jsou vlastnosti obou provedení prakticky k nerozeznání (a to mluvím i o jízdě po okruhu) a pokud se nebudete ostře prohánět po okreskách s horším povrchem, rozdíl těžko vůbec poznáte.

Sečteno a podtrženo, tohle je po dlouhé době zase jedno kabrio, které mě vzalo u srdce. Fakt, že nemá střechu, mu dodává něco navíc a přitom tomu mnoho neobětuje. Je to velmi zvláštní zážitek, jiná realita a i když bych ve sto případech dal stokrát přednost kupé, na jízdu s XKR-S Cabrio budu dlouho vzpomínat. A v dobrém.