Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nová třída A působí na pohled neskutečně dynamicky a i její technika vyvolává velká očekávání. Jízdní realita ale až tak žhavá není.

Nižší, ale ne nízký

Zapůsobit zvenku umí skoro každý Mercedes, provedení interiéru ovšem v posledních letech občas pokulhává. U třídy A W176 ale nebylo nic ponecháno náhodě, v testovaném provedení tedy rozhodně nikoli.

Pocit z vnitřku je stejně okouzlující, jako ze zevnějšku, ne-li ještě více. Všechny použité materiály působí prvotřídně, a to od relativně řídce zastoupených plastů přes často se vyskytující kůži s červeným obšitím až po obložení palubní desky něčím, co má zřejmě imitovat uhlíková vlákna. Nevím, co to nakonec je, ale vypadá to když ne věrohodně, tak rozhodně velmi dobře.

Příjemné pocity ale nedovolí nové Áčko okusit jen vašim očím, ale i zbytku vašeho těla. Když budete chtít, můžete osahávat i ony pseudokarbonové spletence, příjemnější ale bude kontakt s volantem obšitým perforovanou kůží nebo parádními sedadly s integrovanými opěrkami hlavy. Sice nemají tak výrazné boční vedení, jak by si ostří hoši mohli přát, jinak ale vypadají, jako by Mercedes vykradl sklady nedaleko sídlícího Porsche.

Ale nejde tu jen o pár cetek z předražené kůže, zajímavých věcí se uvnitř najde mnohem více. Řada věcí je klasicky „mercedesích”, což má své světlé i stinné stránky (ten zploštělý volant, škoda mluvit...), řada je ale také úplně nová. Mrkněte se hlavně na výstup palubního systému, který vypadá klasicky, jeho grafika je ale o dvě generace jinde než třeba u SLK a spřízněných modelů (a mimochodem už mluví i česky). Kvituji také to, že když už se Mercedes nevykašlal na páčky pod volantem typu „vše vlevo, vpravo volič automatu”, alespoň je posunul do normální výšky a ovládání tempomatu dal pod ně. Pokud na Mercedesy nejste zvyklí, sednete skoro do jakéhokoli z nich s tím, že ovládání stěračů vpravo minete zcela (žádné tam není), ovládání blinkrů nalevo nahmatáte nejdříve napodruhé (je strašně nízko) a místo toho máte pocit, že jste právě vzali brouka Pytlíka za tykadlo (tak působí ovládání tempomatu, jenž je někde v místech páčky blinkrů). U Áčka není všechno jinak, ale stačilo pár menších změn a hned se s ním dá žít mnohem lépe.

Všechno? Kdepak, ještě vás budu chvíli trápit tím, co se mi líbilo. Interiér W176 totiž není jen velmi kvalitní a promyšlenější, než bývá u třícípé hvězdy zvykem, on je i neskutečně prostorný, tedy alespoň pro cestující vpředu. Připomnělo mi to časy BMW řady 1 první generace, ve které jsem si mohl prakticky zcela natáhnout své předlouhé nohy, což se mi nepodaří skoro v žádném autě, natož pak kompaktním. U Mercedesu je místa v podélném směru ještě více (sedadlo jsem si úplně dozadu ani dát nemohl), k tomu je ho dost i napříč a na výšku. Vzadu už je to s prostorem horší, hlavně pro hlavu dlouhánům ho mnoho nezbývá, a ani zavazadlový prostor bazénového typu o objemu 341 litrů asi neupokojí majitele Octavií. Ne snad, že by se dal čekat opak...

Pár minut jsem si takhle hověl v tom skutečně parádním interiéru plném kvality, výbavy a prostoru, záhy se mi ale něco přestalo pozdávat. Také místa mezi palubní deskou a sedadlem bylo totiž na výšku nebývale mnoho, ačkoli sedadla nějak zvlášť nízko uchycená nejsou. V tu chvíli začnete vnímat, že i když je nová třída A sakra nižší než bývala, pořád není tak nízká jako klasické kompakty či přesněji řečeno: v autě je všechno tak trochu výše. Problém? Ne nutně, jak ale později uvidíte, není jinak vlastně docela příjemný přebytek prostoru jediným znakem historických kořenů Áčka.

Herr Linear

Nemuseli jste zrovna úspěšně absolvovat bobříka bystrosti, abyste pochopili, že testovaná verze nového Áčka byla po všech stránkách „vrcholná”. Byla taková zvenčí, byla taková zevnitř, a tak nepřekvapí, že i její technika byla tou nejlepší z aktuální nabídky.

Je pochopitelně otázkou, čeho všeho se tento vůz ještě dočká (provedení A45 AMG se zdá být jistotou), do té doby si ale fajnšmekři budou muset vystačit s provedením A250, které značí přítomnost dvoulitrového turba pod kapotou. Jeho parametry jsou poněkud volkswagenovské, když nabízí úplně stejný 155 kW jako poslední Golf GTI (a řada dalších koncernových aut s tímto motorem v útrobách), mohu vás ale ujistit, že na rozdíl od některých dieselů si tento motor ve Stuttgartu vyvinuli sami. A dobře udělali.

Minimálně z hlediska charakteru je to jedna z absolutních špiček nabídky. Má především působivě linérání průběh výkonu, který začíná k předním kolům putovat v míře větší než malé od nějakých 1 200 otáček. Kolem tradičních 2 000 ot./min už má motor výkonu na rozdávání a mezi cca 3 500 a 6 400 otáčkami ze sebe vydá to nejlepší. Mezi těmito fázemi přitom neexistuje žádný ostrý přechod a motor přesto nepůsobí nudně. Výkon naléhavě, ale přitom velmi pozvolna graduje a baví vás tím, že auto díky němu zkrátka jede.

Jak moc, to můžete vidět na přiloženém videu - akceleraci do nějakých 200 km/h bych označil za dostatečně zajímavou a adekvátní tomu, co vůz naznačuje svým dramatickým vzezřením, k vyšším metám už se mu tak ochotně nechce. K udávané maximálce 240 km/h (hovoříme o skutečné rychlosti) se šplhá už docela dlouho, nějakých 80 sekund. Ale testované auto mělo najeto ani ne 2 000 kilometrů a k lepším výkonům se může ještě probudit.

K motoru, a to mi přijde být škoda, samozřejmě náleží automatická převodovka se dvěma spojkami a sedmi stupni. Její zpřevodování je tak nějak akceptovatelné, když šest převodů je efektivních a jeden „rychloběžný”, i samotné řazení je vcelku rychlé a čisté. Na dvouspojkové automaty BMW nebo Porsche sice nemá, to by ale vzhledem k charakteru auta až tak nevadilo. Potíž spatřuji hlavně v její komplikovanější „manuální” ovladatelnosti a menší odolnosti proti vysoké zátěži. Ale k tomu se teprve dostaneme, teď ještě chvíli zůstaňme u motoru.

Spotřebou nezarmoutí, ale ani nenadchne

Nevím, do jaké míry to byl určující faktor zrovna u Mercedesu třídy A, do většiny podobných aut se ale podobné turbomotory montují hlavně kvůli své nižší papírové spotřebě. Zrovna ve Stuttgartu mají větších atmosférických motorů celou partu a pod kapotu Áčka by se takový 3,5litrový vidlicový šestiválec musel vejít jako nic. Leč rozhodnuto bylo jinak a maximem je (a přes matoucí označení A45 AMG tomu tak patrně zůstane i u chystané vrcholné verze) dvoulitrové turbo.

Jeho charakter ani výkonový projev rozhodně špatný není (zvukový projev není v podstatě žádný, jde jen o decentní baryton, proto o něm ani nebyla řeč) a i spotřeba paliva vypadá na papíře dobře - 6,4 litru naturalu na 100 kilometrů je u tak zajímavého a výkonného auta pěknou hodnotou. Jezdit se s s ní dá, zvládl jsem to i o něco lépe a dočkal se v předpisové kombinaci apetitu 5,7 litru benzinu na 100 km. Jenže znamená to jet permanentně 85-90 km/h na tempomat a to je jízda uspokojivá asi tolik jako procházka v dřevákách.

Jakmile se jen občas rozhodnete okusit schopnosti dvousetdesetikoňového stáda, zapomeňte na hodnoty výrazně nižší než 10 litrů benzinu na 100 km. Sám jsem se při pořád docela klidné a pohodové, jen sem tam aktivnější jízdě pohyboval se spotřebou mezi 9 a 11 litry a ani to pořád nepovažuji za jízdu adekvátní potenciálu tohoto auta. Pokud se jej rozhodnete využívat, přitom se ale stále budete držet v mezích možností daných provozem, pod 18 se nepodíváte.

Zkusil jsem pochopitelně i maximálně ostrou jízdu, jakkoli - a k tomu se dostaneme za moment - ji auto moc nefandí. Kolik při ní A250 žádá paliva podle palubního počítače vám neřeknu, ten neukáže více jak 20 l/100 km (za nápad omezovat maxima spotřeby ukazovaná palubními počítači by měl někdo viset...), podle dotankovaného benzinu to ale vypadalo na hodnoty okolo třicítky.

Nic z toho není na dvoulitrové turbo šokující, ať už z pozitivního, tak z negativního hlediska - řekl bych, že dvoulitrové TSI od Volkswagenu je na tom velmi podobně a shodou okolností v tu samou dobu testovaný dvoulitr N20 od BMW nevykazoval zásadně jiné hodnoty. Platí tedy obvyklé - pokud jedete pomalu, je turbo fajn, pokud rychleji, dá se snést, pokud chcete hodně výkonu, leze to do peněz více, než by muselo. Jestliže toužíte po jinak poskládané pyramidě, volejte Brusel, samotní výrobci aut evidentně nemají v plánu se diktátu evropských strůjců lepších zítřků jakkoli vzpírat.