Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Také nová generace Mercedesu CLS se snaží být stylovou variací na sedan třídy E. Svému okouzlujícímu designu ale obětuje mnohé.

Motor tak akorát

Jak už jste asi vytušili, pod kapotou testovaného CLS se nacházel asi ten nejpravděpodobnější motor - šestiválcový naftový třílitr s výkonem 195 kW (265 koní) a obchodním označením 350 CDI.

Popisovat jeho vlastnosti bude asi tak přelomové jako komentovat obraz Mony Lisy, ale aspoň ve zkratce. Jeho největší předností je po mém soudu zvukový projev a kultivovanost, v obou směrech patří na samou špičku třídy, pokud ji rovnou sám netvoří. Samozřejmě je to dáno i odhlučněním a odstíněním kabiny od jeho projevů, ale to se těžko odlišuje. Buď jak buď, o motoru víte jen minimálně a i když také v tomto případě by si jej s benzinovým agregátem spletl jen automobilový Hotentot, nemůže vás obtěžovat. Ani v nejvyšších otáčkách.

Kapota motoru takhle „stojí” máločemu...

Ostatní parametry jsou spíše průměrné, přesněji řečeno poplatné třídě a typu aut, do kterých je tento motor montován. Charakter je takový rozvážný, motor nemá žádné výrazné „spodky” (tím vážně nemyslím třeba oranžové slipy) ani vršky, nejlépe se mu daří ve středních otáčkách, kde se odvděčí i rozumným přísunem výkonu. Akcelerace v nižších a středních rychlostech je dostačující, reálně dosažitelná maximální cestovní rychlost se pohybuje kolem 230 km/h, k něm limitovaným 250 km/h už to vozu trvá hodně dlouho. Asi vás málokdy napadne volat po vyšším výkonu, ještě méně pravděpodobně pak budete vykřikovat, jakou raketu vám to prodali. Motor je zkrátka tak akorát, i proto bude skoro jistě tím nejžádanějším z nabídky

Podobně by pak šlo hovořit i o spotřebě paliva - sám jsem si nějakých 1 200 ujetých kilometrů odkroutil se spotřebou 11,5 litru při svižnější, ale nijak zvlášť rychlé (CLS opravdu k k aktivní jízdě nevybízí) kombinaci. Když opravdu chvátáte, řekne si motor o 18 litrů, ke 20 (více už ani palubní počítač neukazuje) se ani střednědobě nedá rozumně dostat. Většina majitelů bude podle mě jezdit za 8 až 10 litrů na 100, zkusil jsem i skoro tradiční economy run, tedy extrémně spořivou jízdu (průměr 62 km/h) s výsledkem 4,2 litru nafty na 100 km. Ale to dodáváme jen tak pro zajímavost, co je také s tímto těžkým autem se čtyřmi hrabajícími kolečky možné dosáhnout - nemám pocit, že tahle informace zájemce o CLS nějak zvlášť zajímala.

O přenos výkonu na všechna kola se tak nějak pochopitelně staral sedmistupňový automat 7G-Tronic, který byl podobně rozvážný jako motor sám. Hlavně nic rychle, všechno v klidu, jako bych tu nebyl. Pro aktivní jízdu žádná výhra (ani v manuálním režimu převodovka není moc poslušná), pro komfort dobrá volba.

Co bych označil za hodné pozornosti - podle mě jde o jeden z mála (opravdu velmi mála) automatů, se kterým dá jezdit i v režimu D a nepřipadat si přitom jako... jako dacan. V software automatu se zřetelně zračí, že Mercedes prodává tento typ převodovek jako samozřejmost už asi 370 let a ten tak neobyčejně přesně a rychle dokáže podle práce s plynem a dalšími ovládacími prvky odhadovat, jak chcete jet a zvolit adekvátní převod. U 99 % automatů režim D přestanu po chvíli používat a raději mu domlouvám manuální volbou, protože mi nerozumí ani když jedu pomalu a tropí hlouposti. 7G-Tronic mě do manuálního režimu při klidné jízdě nenutil.

Devatenáct palců utrpení

Jízda Mercedesu vyšší střední třídy by měla být především komfortní a to se i v CLS být snaží. Motor skoro neslyšíte, hluk od kol byl minimální, i když byla ještě v létě zimní a o aerodynamickém svistu už řeč byla - nula, skoro jako by nebyl. Ve výsledku tak existenci pohybu začínáte vnímat někdy ve 120 km/h, kdy se tu a tam něco ozve. Nepřeháním, jízda do 120 je u CLS jako u obyčejných aut (řekněme něco jako Octavie) stání na místě a celou škálu si můžete posunout přesně o tento štráfek tachometru dále - ve 240 se cítíte jako v jiném autě ve 120 km/h.

To zní fajn, kdyby to ovšem platilo i pro podvozek. Ten je skvělý jen na dokonalém povrchu, jinak svou hlučností a filtrováním nerovností zdaleka nenabízí vlastnosti, které byste od auta této třídy mohli oprávněně očekávat. A jsem si - při solidních zkušenostech s třídou E - skoro jist, že za to mohou primárně velká kola.

Je pouhopouhým konstatováním smutného faktu, že podvozek Mercedesu CLS s 19" koly nedokáže filtrovat nerovnosti zdaleka tak dobře jako pouhé Hyundai i30. Nikdy a nijak. Celková kvalita jízdy je pochopitelně řádově vyšší, ale u samotného podvozku je cítit, jak by chtěl, jak by rád tu či onu nerovnost překonal bez zbytečného hluku i otřesu, že to přirozeně zvládá, umí. Ale ta velká kola s nízkoprofilovými pneumatikami mu to prostě kazí.

Je přitom celkem jedno, jestli se jedná o kočičí hlavu přejížděnou ve 20 km/h, nebo mostní dilataci přeplachtěnou ve 200 km/h. S klidem nepřejde ani jedno. Že se kola dají vyměnit? Dají, ale... Zkuste si představit nové CLS třeba na 17" kolech? Třída E vypadá snesitelně i na menších, „céeleso” ne příliš a většina zákazníků tak skoro jistě sáhne po velkých „obručích”.

Nedá se přitom říci, že by výměnou za toto, nechci říci utrpení, ale rozhodně daleký ústupek z piedestalu kvality jízdy, nabízel nějaké ohromující jízdní vlastnosti či precizní ovladatelnost.

Ovladatelnost na hranici snesitelného minima

Špatně se s CLS určitě nejezdí, ale jen do chvíle, dokud jej necháte řídit vás a nechcete sami být tím, kdo pevně vládne kormidlem. Bylo by to v pořádku, kdyby to byla třída E, ale jak už jsem zmínil, její vlastnosti CLS zahodilo uvnitř a zahodilo je i na silnici. Na 19" kolech s paketem AMG se jako komfortní limuzína nechová.

Když jste přišli o komfort, chcete sport. Nebo něco takového. Rádi byste trochu více akce, jízdního vzrušení, však i podobné očekávání může s podmanivou karoserií a dosti tvrdou jízdou přicházet. Jenže jejich reflexe se blíží nule.

CLS dokáže jet rychle, ale nejlépe rovně, nebo alespoň v pravidelných zatáčkách po kvalitní silnici. Přidejte náročný povrch a jistota se vytrácí. Auto začne vystrkovat z oken kapitulující bílou vlajku s nápisem „dvě tuny” a i když je na takovou hmotnost docela dobře stavěné, na zvlněné nebo rozpadající silnici vám ji stejně dá sežrat.

Pohon všech kol 4Matic, který jsme mohli vyzkoušet jen na suchých silnicích (jinde by se jistě předvedl lépe, ale to snad není nutné říkat) k tomu také přidává své a příď zatěžuje ještě nějakými kily a činí ji ještě méně ochotnou vydat se do ostřejších šikan. To je také vše, co vám ke čtyřkolce mohu říci, jakkoli nepochybuji, že na sněhu zajistí bezvadnou trakci a tedy i poznání příjemnější jízdu.

Ovladatelnost auta navíc zůstává Éčková, tedy omezená, chce se mi říci „snesitelně minimální”. Volant má nulovou zpětnou vazbu a než se naučíte auto vnímat jinými cestami, docela se divíte, jak auto na vaše pokyny reaguje či nereaguje. Automat 7G-Tronic je také Mr. Komfort a i když mu velíte „pádly”, do akce se nehrne. Brzdy pak docela brzdí, ale ani zde nečekejte přesné a ostré dávkování jako u jiných stuttgartských rivalů (rozumějte Porsche). ESP se zcela vypnout nedá („vypnutí” přes palubní systém je jen částečné), ale nemám pocit, že by to u tohoto auta byl nějaký zásadní nedostatek - hledat s ním limity vás ani nenapadne.

Můžete mě nazvat hlupákem, že od takového auta čekám nějaké akční jízdní vlastnosti. Ale já je nečekal, mě by stačilo „to Éčko”. Jenže ono zmizlo, a tak jsem po jízdní stránce hledal něco jiného. Nic takového ale k nalezení není, zmizel komfort a místo něj se nedostavilo nic jiného než skvělý vizuální dojem z 19" kol a paketu AMG. Pro někoho to jistě bude dost, a tak to nekritizuji. Jen popisuji stav, jaký je.