Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Japonský comeback do nižší střední třídy se nese ve znamení prostorné kabiny. Ač Není jediným plus, Pulsar o první pozice segmentu neusiluje.

K řidiči daleko, pohodářem hned

V úvodu jsem hovořil o různorodých požadavcích zájemců o kompaktní hatchbacky a právě tuhle myšlenku hodlám rozvést. Třebaže si většina lidí v souvislosti s tří a pětidveřovými vozy obdařenými minimálním zadním převisem vybaví peprné hot-hatche nebo alespoň jejich odvary v podobě warm-hatchů, ne všichni do takových aut po zvážení veškerých „pro a proti“ nakonec mohou naskočit. Omezený rozpočet, hlavně nízká spotřeba a ne zrovna vysoké preference zábavy za volantem spolu s potřebou měkčího podvozku postaví i běžný Golf a Leon zcela mimo hru.

Výběr se tak zužuje na německy laděnou Astru s adaptivními tlumiči (dech nevyrazí), neutrálnější Focus (nejlepší už má dávno za sebou), popřípadě japonské, korejské a francouzské zástupce, kteří povětšinou nahrávají komfortnímu projevu a rozvážnějšímu řidičskému stylu. A Pulsar patří podle mých zjištění jednoznačně do poslední skupinky. Ledacos o jeho jízdních vlastnostech naznačuje použitá platforma z Qashqaie, která od počátku nahrává spíše pohodovému tempu a maximálnímu pohodlí na palubě. Takže jaká je v reálném světě?

Na běžných českých silnicích je to praktický pohodář připomínající projevem jeho nevlastního bratra Mégana. Není to jakákoliv výtka, ale jen varování, že Nissan z nového povozu očividně neměl v plánu vytvořit trénovaného desetibojaře, nýbrž pohodáře určeného primárně na žehlení ošklivých rozbitých cest či měst plných kanálových poklopů a kočičích hlav. Nečekejte ale raději ani bezchybné chování v takových revírech, jelikož na zadní nápravě mají všechny dosavadní verze jednoduchou klikovou nápravu s torzní příčkou, která svojí konstrukcí bezchybnému projevu zkrátka nenahrává. Klidně si s ním sjeďte a dáte mi zapravdu.

V kombinaci s relativně velkými koly, měkčími tlumiči a o nic tužšími pružinami se nejednou z Nissanu stává vůz s lehce odskakující zádí, který na výraznějších příčných nerovnostech neváhá zalomozit od podběhů. Nebudu nikomu tvrdit, že to auto je jízdně naprosto volšové, ostatně jeho zadek nepůsobí tak napruženě jako v Peugeotu 308, avšak při první jen trochu akčnější jízdě poznáte, jakým tempem jeho akcie klesají s každou další zatáčkou. Nechápejte mě špatně, v klikatějších úsecích naprostá kapitulace nepřijde, ale vyšší míra nedotáčivosti kombinovaná s výraznějšími náklony karoserie a jistou odtažitostí se dostaví při první pobídce. Vypněte si následně jeho panicky a spíše zmatečně zasahující ESP a čas od času vás bude chtít předběhnout v zatáčce záď. Jak takové chování shrnout?

Představte si třeba Qashqai s velmi podobně naladěným podvozkem, nižším těžištěm a hmotností a jako výsledek dostanete Pulsar v plné nahotě se všemi jeho klady a zápory. S tuhostí karoserie přitom žádné problémy nebyly. Odprostíme-li se od jakékoliv potřeby jízdy „brzda-plyn“, znamená to v překladu průměrně odhlučněný hatchback preferující své cestující a jejich příjemný pobyt na palubě před vším ostatním - včetně řízení, které není z nejpřesnějších a ani nejcitlivějších elektrických řešení na trhu.

Pokud rádi řídíte, nebude tenhle gentleman pro vaše choutky tím pravým, na druhou stranu ale nikdy nelze říci, že by jeho charakter měl být při výběru překážkou. Ono to auto ve finále jezdí vlastně hodně podobně jako Auris, ale v řadě ohledů je mi podstatně sympatičtější, protože si na nic nehraje a protože to, co dělat chce, zvládá více než obstojně. Jet s ním daleko není rozhodně žádné utrpení a ve finále by tak mohlo vadit jen docela průměrné odhlučnění, které vytane na povrch ve chvíli, kdy pojedete delší dobu 160+. Ale i tak z něho cítíte, že preferuje raději klidnější proplouvání krajinou, kdy se není třeba honit za ztracenými minutami.

Dáváte-li tedy přednost nadmíru prostorným hatchbackům preferujícím pohodlí a jednoduchost, pak bude Pulsar snad ještě vhodnější variantou než Mégane či zmíněná Toyota, což platí zejména při jízdách po městě. Tam vás totiž bude bavit jeho nenáročnost, dobrý výhled na okolní provoz i agilita a grácie, s jakou se popere s prvním větším parkovištěm. A že v něm odvezete opravdu ledacos, to už by bylo jen opakováním napsaného. Rozhodovat tedy bude spíše suma, kterou něj žádají dealeři...

Pulsar se kupuje rozumem, nikoliv srdcem

Asi už jste stihli pochopit, že tedy máme ve finále čest s dalším povahově typicky japonským autem, které se rozhodlo vsadit většinu žetonů na pohodu. To, že na oplátku navzdory pojmenování puls vašeho srdce nezrychlí, to mu bude nakonec vyčítat jen málokterý potenciální zákazník. Soudím tak už podle nastavení cenové politiky, která z něho dělá volbu racionálněji smýšlející klientely žádající za ještě relativně dobrou cenu co možná nejvíce muziky.

Kontrolu mrtvého úhlu, předkolizní systém a vše, co vidíte na fotografiích, má vůz v nejvyšší výbavě Tekna zcela standardně. Připlatit tak můžete jen za metalický lak (14 tisíc korun) a kožená sedadla (27 tisíc), popřípadě prodlouženou pětiletou záruku omezenou nájezdem 150 tisíc kilometrů (16 170 Kč). V absolutních číslech se bavíme o Pulsaru za 539 tisíc korun, což není zrovna nejvýhodnější částka, na druhou stranu je však nutné brát v potaz, že podobnou výbavu u jeho německých soků za takové peníze zřejmě nebudete schopní pořídit.

Problémem se tak stává na evropském trhu spíše naprosto minimální výběr karoserie (jen hatchback) a také motorizací, neboť naftové agregáty zastupuje pouze testovaný naftový motor a benzinové pak v závislosti na výbavě o 60 či 65 tisíc levnější čtyřválcová dvanáctistovka a naopak o 45 tisíc dražší šestnáctistovka. Poslední zmíněná verze bude zřejmě tou nejzdařilejší, ale konečný verdikt bude možné vynést až ve chvíli, kdy budeme moci takto vybaveného Pulsara řádně vyzkoušet. Naftová patnáctistovka každopádně navzdory svému stáří na soupeře v řadě ohledů - například po stránce výkonu a technických parametrů - neztrácí.

Ještě by se slušelo zmínit, že jedinou volbou s výjimkou malého benzinového turba, které se nabízí i s automatickou skříní Xtronic, je šestistupňová manuální skříň. Na spolehlivost jednotlivých motorů se nás neptejte, ale vzhledem k japonské poctivosti by se vůz neměl nechat ve své kategorii nijak zahanbit. Na závěr namísto tradičního rozepisování výbavy seznamu standardní a příplatkové výbavy raději přiložím úplný oficiální ceník (PDF, 1,45 MB).