Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejslabší Qashqai vypadá, jako by byl načapán na hranici mezi SUV a hatchbacky a dostal se do situace, kdy neví, jestli tam, nebo zpátky.

Nevěřte na klišé

Oblíbeným argumentem těch, kteří považují kategorii crossoverů za všestranné dobro, je to, že lze s nimi kromě jiného jezdit skoro jako s běžným osobním autem. Viděno touto optikou by se měl Qashqai na silnici chovat zhruba na úrovni Volkswagenu Golf nebo Fordu Focus. Překvapivým rozuzlením pro všechny, kteří to budou náhodně, omylem nebo zcela záměrně zkoušet i na limitu, bude, že to dokáže, ale jen do první zatáčky. Nenechte se tím samozřejmě zviklat, na poměry svého segmentu Qashqai není špatný vůz, ale na fyziku zkrátka omluvenku nedostal. Takže když máte pod sebou auto s o devět centimetrů větší světlou výšku a téměř o čtrnáct centimetrů vyšší karoserii (nemluvě o delších dráhách pružení) než VW Golf, navzdory multi-linku na zadní nápravě se to někde projevit musí.

Nejdříve tedy určitě v náklonech. Qashqai možná ani nemá skutečnou snahu lehnout si v zatáčce na bok, ale jak sedíte na tom bidle, všechno se zdá být i v menších rychlostech mnohem dramatičtější. Ochota pokládat se do oblouků přitom není marná, podvozek nesoucí lehký motor dokonce výtečně potlačuje nedotáčivost, jenže měkké pružiny způsobují na nerovnostech vlnění a tlumiče místo poddajné komprese a důrazného odskoku předvádí pravý opak. Při naběhnutí na krátkou ostrou nerovnost jsou prkenné a tak se primárně zezadu ozývají rány. Okamžitý kontakt kola ze silnicí ale také nezajistí, a proto má karoserie tendence zhoupnout se.

Spojení nespojitelného

Klíčovou nevýhodou Nissanu přitom není fakt, že jde o důkaz, že se běžným hatchbackům prostě nevyrovná, tohle každý normální člověk předem vytuší nebo záhy pochopí, ale spíše to, že mladší konkurenti se ve stejných situacích chovají lépe. Mitsubishi ASX, Škoda Yeti nebo VW Tiguan jsou tiší a jejich kvalita jízdy lepší.

Qashqai si moc nepomůže, ani když se podíváme na zbytek techniky. Elektrický posilovač řízení snad má i slušný odpor, věnec dobrý průměr, tloušťku a na dotek vcelku věrohodnou napodobeninu kůže, ale točení volantem je stejně inspirativní jako Babicovo kulinářské umění.

S motorem se to má trochu jinak. Během pěti minut dokáže zalézt pod kůži každému, kdo má jen trochu rád atmosférické motory, jenže do těžkopádného Nissanu Qashqai se beznadějně nehodí. Abyste i s řidičem 1,4 tuny vážící vůz donutili k alespoň trochu záživné reakci, nesmíte nechat otáčky spadnout pod 3 000 ot./min. Zátah čtyřválce není lineární a při 3 500 otáčkách cítíte, že se probere podruhé, aby pak rafička otáčkoměru ochotně letěla za doprovodu až nepatřičně jadrného a možná poněkud hlasitého zvuku až k 6 800 otáčkám.

Je to sice uspokojivé, jenže naprostá většina majitelů crossoveru či SUV takto nejezdí a když, tak jen výjimečně. V každodenním provozu je vítanější nenucenější způsob dodávky výkonu a to Qashqai 1,6 neumí především proto, že se jej v poměru ke hmotnosti a v nízkých otáčkách moc nedostává. V těch vyšších by i byl, ale za cenu jedenácti litrů na sto, pročež možnost připlatit si za systém stop-start teoreticky šetřící pár deci vychází stejně smysluplně, jako šaman vzývající bohy deště v tropické bouři.

Mnohem smysluplnější by byla šestistupňová manuální převodovka s rychloběhem, která by při cestování konstantními rychlostmi na větší vzdálenosti rozhodně ušetřila snáze zaznamenatelný objem paliva a hodila by se nejen pro spotřebu. Pětistupňový manuál v Qashqai je jedním slovem tristní. Zadrhává, snahu o svižnější řazení doprovází podivné křupavé zvuky, je nepřesný a vůbec. Takhle „chlapsky” snad už nefunguje ani převodovka v Navaře.