Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá

(+ videa) Opel nikdy nedělal špatná auta, oproti špičkovým konkurentům jim ale obvykle něco chybělo. Nové Astře OPC nechybí nic.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Testy aut

Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá

28.8.2012 | Pavel Janda | Přidat příspěvek

Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Opel nikdy nedělal špatná auta, oproti špičkovým konkurentům jim ale obvykle něco chybělo. Nové Astře OPC nechybí nic.

Solidnímu interiéru vévodí špičková Recara

Interiéry Opelů často nepatřily k nejatraktivnějším, a to hlavně kvůli své zoufale nenápadité architektuře, která navíc nebyla vyvážena jinými přednostmi. Ergonomie? S tou změtí tlačítek na středovému panelu ani ne. A kvalita materiálů nebo montáže? Nic špatného, ale také nic, co by mělo zastínit zbylé dojmy.

Nechci říci, že se v posledních pár letech něco změnilo jako mávnutím kouzelného proutku, ale věci se posunuly vpřed. Symbolem změny přitom byla Insignia, která zašla jedním krokem možná až příliš daleko - místo totální strohosti přeskočila rovnou na totální baroko. Další modely se tohoto trendu drží a ani nová Astra GTC resp. OPC není výjimkou. Zvolily nicméně trochu ostřeji střižené a skromnější tvary a výsledek nevypadá tak... tak barokně. Linie jsou místy beztak hodně komplikované (všimněte si třeba přechodu palubní desky ve výplně dveří), což asi nebude po chuti každému, za podstatnější ale považuji, že tenhle „nábytek” nepřekáží.

Uvnitř je naopak až nečekaně hodně místa. V příčném směru i na výšku je to na jedničku a na délku si ji ještě podtrhněte. Není mnoho aut, ve kterých bych si se svými dvěma metry neposouval sedadlo úplně dozadu, tady jsem to ale ani udělat nemohl, v takové poloze jsem dost dobře nedosáhl na volant a ovladače. Celkově v interiéru nemáte pocit, že by na vás jeho obložení plasty „padalo”, což je dnes vlastní tolika novým autům, naopak se cítíte příjemně uvolněně, chce se mi říci až svobodně. Cestující vzadu už asi tak pozitivní pocity zažívat nebudou, nicméně viděl jsem jet za sebou dva stoosdesáticentimetrové kolegy a i když se ten vzadu pravidelně ptal: „Kdy už tam budeme?”, nevypadal jako sardinka v oleji. Pro zavazadla je k dispozici menší bazének, já s ním problém nemám.

Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 10 - Test Opel Astra OPC 2012 28Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 11 - Test Opel Astra OPC 2012 29Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 12 - Test Opel Astra OPC 2012 31

V případě ergonomie zůstalo vše při starém, asi v rámci hesla: víc tlačítek, víc Opel. Hlavně ovládání palubního systému s poněkud zastarávajícím grafickým rozhraním vyžaduje mimořádnou intuici, a to přesto (nebo spíše právě proto), že má spolu s rádiem a přehrávače CD k dispozici 22 tlačítek, centrální ovládání se zmáčknutelným a otočným „knoflíkem” doplněným ještě čtyřsměrným „joystickem” (joy to moc není...) a k tomu extra ovladač hlasitosti a zapínání celého systému. Něco v něm najít, nastavit, změnit je hodně složité. Ano, na všechno si zvyknete, ale pokroky jsem v případě tohoto systému dělal jen velmi pomalu.

Vůbec logika „palubních záležitostí” tomuto Opelu stále chybí. Například se mi nepodařilo zjistit, zda a popřípadě jak je možné přepnout palubní počítač zpátky na zobrazení dojezdu či jakýkoli jiných údajů poté, co se rozsvítí upozornění na docházející palivo. Opelisté možná budou vědět, ale u mě všechny obvyklé metody selhávaly, přitom právě v podobné chvíli vás takové údaje zajímají především. Překvapilo mě také, když ze slotu na kartu SD v vyjela ta s nápisem „Mapy pro Střední a Východní Evropu” - je určitě fajn mít navigační podklady na takovém médiu, to ale vyměníte jednou za dva roky, tak proč je slot před řadící pákou všem po ruce a na očích? A našlo by se toho více. Jsou to pochopitelně drobnosti, život ovšem dokážou znepříjemnit. Nicméně uvnitř Astry OPC jsou i věci, které jej naopak dokážou zpříjemnit a dovolí vám slabší stránky pustit alespoň na většinu času z hlavy.

Tou nejzajímavější z nich jsou přední sedadla. Opel jejich výrobu svěřil Recaru a to se opět předvedlo. Výsledek mi připadá být ideální kombinací mezi tím, co dokážou skořepiny (pevná opora) a běžná sedadla (komfort). O něco podobného se pokouší kdejaké auto podobného typu, málokdy ale dokáže spojit obě tyto přednosti v tak smysluplný celek. Sedadla jsou ve výsledku podobná těm z Focusu RS (mají stejný původ), oproti nim ale nabízí mnohem širší možnosti nastavení. A to je velmi příjemné.

Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 13 - Test Opel Astra OPC 2012 30Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 14 - Test Opel Astra OPC 2012 39Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 15 - Test Opel Astra OPC 2012 38

Pokud totiž nemáte zrovna konfekční postavu, do řady „zcivilizovaných skořepin” se obtížně vejdete. Pamatuji to třeba z Audi RS4 (podobná sedadla jsou tam příplatková, takže je nemusíte mít) nebo i z onoho Focusu RS - hlavně sedáky bývají příliš úzké. Recara v OPC mají nastavitelnou šířku sedáků i opěradel, separátně štelovatelnou výšku přední a zadní části sedáku, modifikovatelnou délku a velkorysou bederní opěrku, která se umí nafouknout jako balón. Výsledek je spolu s příjemným, perforovaným koženým čalouněním, dostatečnou výškou opěradla, vhodně kompromisním, tvrdo-měkkým čalouněním a celkově docela nízkým uložením sedadel jako takových prostě epes rares, jsou to jedny z nejlepších sportovních sedaček, které jsem kdy poznal.

A ještě jedno nečekaně pozitivní zjištění - když se po interiéru porozhlédnete, musíte si všimnout masivních sloupků C a nešťastně (obojí je oběť designu) řešených, dvojitých sloupků A. Vypadá to na pohled jako vražda výhledu, po prvním usednutí jsem se toho dost bál. Ale v praxi jsem se nepotýkal s tím, že by se zrovna v těchto místech pravidelně schovávalo něco, co by bylo lepší vidět. Neříkám, že se to nemůže stát, očividně ale tyto pasáže nezasahují ty nejdůležitější úhly, to si asi v Rüsselsheimu spočítali.

Velmi civilizovaných 280 koní

Život v nové turboéře nemá jen svá negativa v podobě hromadného, často zcela nesmyslného posílání atmosféricky plněných motorů do důchodu. Jistě existují auta, která s přeplňovanými agregáty fungují dobře, stejně jistě to ale nejsou všechna auta. Přesto již pomalu neexistuje výjimek - ať chcete sporťák, supermini nebo SUV, dostanete turbo.

Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 16 - Test Opel Astra OPC 2012 41Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 17 - Test Opel Astra OPC 2012 42Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 18 - Test Opel Astra OPC 2012 45

Tím pozitivním průvodním jevem je, že se konstruktéři za poslední léta naučili turbomotory dělat tak dobře, jako nikdy dříve. Nedokážu dost dobře posoudit, jak na tom dnes jsou s životností, dozajista ale vnímám neustálý posun z hlediska chování a uživatelského projevu vůbec i provozní efektivity. Jsou výrobci, kterým se mez nesnesitelnosti turba překonat nedaří, Opel mezi ně ale dnes už určitě nepatří. Astře OPC totiž nadělil jedno z nejlepších dvoulitrových turb, která existují.

V prvé řadě má pochopitelně výkon, 280 koní je na motor 2,0T stále hodně. BMW dnes končí na 245 koních, Ford má 250, Volkswagen se podívá nejvýše k 270. Nepochybuji o tom, že přijdou ještě silnější turba a „mez normálu” bude dále stoupat, dnes je ale 280 koní na čtyřválcový turbomotor vážně hodně. Nicméně dobrá pohonná jednotka se nepozná jen podle síly (dejte mi „chip” a pohnu světem), musí toho umět více. A novinka Opelu umí skoro všechno.

O výši samotného výkonu nepochybuji, vzhledem k nemalé hmotnosti (1 475 kg bez europřítěže) tohoto kompaktu bych vzhledem k dosahované dynamice hádal i vyšší číslo. Charakterem sice motor člověka odkojeného (a dále „krmeného”) atmosférickými víceválci neoslní, ale určitě ani nezklame - má docela drobné a čitelné prodlevy na pokyny vydávané plynem a také rozsah použitelných otáček a průběh výkonu jsou z nejvyšší pater dvoulitrové nabídky. Motor se začne sbírat už kolem 1 500 otáček, od kdy jej lze používat při klidné, ale už nějak dynamické jízdě, ve 2 000 ot./min „sepne” tak, že vám bude stačit i pro docela rychlé ježdění a když se podíváte za hranici 4 000 otáček, vyfoukne vám na chvíli mozek z hlavy.

Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 19 - Test Opel Astra OPC 2012 67Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 20 - Test Opel Astra OPC 2012 68Test Opel Astra OPC 2012: nepochopitelně dobrá, podobně rychlá - 21 - Test Opel Astra OPC 2012 69

Stane se tak přitom bez velkých dramat, výkon graduje postupně, jen za 4 000 otáček už ho začne být sakra hodně a projev motoru je dále podpořen zvukem. Motoru? Ani ne, ten slyšíte jen zlehka a pokud mu něco dominuje, pak je to pískot turba. Výfuků? Ano, zvuk jde zezadu, nejedná se ale o klasický turbobaryton, která udělá dojem na prvních pěti kilometrech a pak už vás jen štve. Zvukový projev bych přirovnal k situaci, kdy vám někdo začne omývat zadní nárazník wapkou a vy zůstanete sedět uvnitř. Je to takový sykot, hukot, možná i vysávání kufru by působilo stejně. Nebude se to líbit každému, ale je to zajímavé, specifické a hlavně vás z toho nerozbolí hlava.

Dynamická jízda s OPC je tak plná pozitivních vjemů. Šlápnete na plyn a máte k dispozici bez větších prodlev skoro kdykoli k dispozici spoustu výkonu, kterou motor servíruje s lehkou gradací až do 6 000 ot./min, kde postupně, ale niktera zbrkle „umře”. Výkon nastupuje intenzivně, ale ne trhavě, motor je projevuje slyšitelně, ale neobtěžuje. Takhle já si představuji civilizované turbostádo, které navíc s autem hýbe jak větrná smršť s lipovým listem.

Však se podívejte se na přiložené video se zrychlením. Motor se v relativně krátkém čase podívá až za tachometrových 260 km/h (je to asi 240 km/h) a když najdete dostatečně rychlou rovinku, nemá problém dosáhnout ani více než 260 km/h. Tachometr přitom trochu lže, auto sice nemá omezovač, více než 270 km/h ale neukáže ani ten digitální, ani ten analogovoý, vůz ovšem zrychluje dále. S tímhle potenciálem ujedete překvapíte i lecjaký, elektronicky uškrcený sporťák - auto nakonec limitují otáčky motoru (jak vidíte, při 262 km/h už je na hranici možností), blízko hranici 270 km/h se ale z pořádného kopce dostane.

To všechno je dobré, hodně dobré, ale ne skvělé. Čím mě motor opravdu zaskočil je jeho efektivita při ostré jízdě. Ta je totiž zcela mimořádná.

Diskuze Přidat příspěvek

Všechny články na Autoforum.cz jsou komentáře vyjadřující stanovisko redakce či autora. Vyjma článků označených jako inzerce není obsah sponzorován ani jinak obdobně ovlivněn třetími stranami.

Živá témata na fóru

zobrazit vše