Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Opel Astra Sports Tourer bývá označován za nejelegantnější z kompaktů. Zvládne ale nový Opel nejen reprezentovat?

Pět hvězdiček pro zavazadla

Kufr dnešního rodinného auta už prostě nemusí být jen kufr. Může být vybaven všemi možnými zlepšováky, které umožní tu hromadu věcí, co se tam má vejít, pěkně zorganizovat. V základním uspořádání se do Astry vejde 500 l zavazadel, další „potřebnosti” lze ukrýt pod podlahu a do bočních kapes. V případě, že už máte rodinného života dost a budete se chtít odstěhovat, stačí vzadu zmáčknout dvě tlačítka elektrického sklápění opěradel zadní sedáků a můžete naložit až 1 550 l nákladu.

Flex-ride vs. české cesty 0:1

Když jsme loni do rodiny kupovali kompaktní hatchbak, byla nová Astra mezi kandidáty. Důvodem byla možnost zakoupení systému Flex-ride, jehož součástí jsou tlumiče s nastavitelnou charakteristikou. K dispozici máte tři režimy, Normal, Tour a Sport. Normal je ten, který je nastaven automaticky po nastartování, další dva můžete zapnout tlačítky na palubní desce. Tour by měl být měkčí, Sport naopak. Doufal jsem, že by tento systém mohl být receptem na rozbité české silnice. Astra nakonec z výběru vypadla, tak jsem měl první možnost svézt se s Flex-ridem až nyní.

Výsledek bohužel byl dalek očekávání. Možná jsem málo citlivý, ale rozdíl mezi nastavením Normal a Tour je téměř neznatelný, jízda v pravém pruhu D1 je peklo v obou případech. A Sport? Po jeho zapnutí se vám udělá rudo před očima. Nepřeháním, podívejte se na níže uvedené video. Ovšem u toho taky zůstane, žádný další účinek vnímatelný není. Neměl jsem možnost vyzkoušet auto s konvenčním podvozkem, ale téměř bych řekl, že před koupí Flex-ride bych si vzpomněl na již dříve zmíněné pořekadlo o šetření.

Obecně nelze Astře z hlediska jízdních vlastností nic vytknout, nelze ale říci ani to, že v tomto ohledu významně vynikala. Je stabilní, má neutrální projev, je však poněkud „udrncaná”. S nástrahami českých cest si rady moc neví a docela s nimi bojuje. Na druhou stranu nutno uznat, že to s vámi sice bude třepat, ale akusticky vás to obtěžovat nebude. Stejně tak vás nebude obtěžovat řízení. Je nastaveno „tak akorát”.

V souvislosti s jízdou bych chtěl zmínit jeden postřeh. Děje se tak u mnoha moderních aut, ale v Astře to bylo velmi výrazné. Nechejte zapnuté ESP a zkuste si v zatáčce rozvlnit záď. Stabilizační systém se okamžitě začne činit a vy budete mít pocit, že nebýt jej, už byste tvořili hezkou ozdobu stromu na vnější straně zatáčky. Zkuste ale totéž udělat při vypnutém ESP a zjistíte, že se nic neděje. Auto zůstane stabilní a odpustí vám i hodně nešetrné zacházení.

Málem bych zapomněl na jeden důležitý fakt. Astra má zdvojený A sloupek a připravte se na to, že se za ním může schovat i docela velký kamión. Při najíždění na kruhové objezdy či projíždění ostrých levotočivých zatáček je pak vhodné zaměstnat spolujezdce jako předsunutou hlídku.

140 koní s ohlávkou od EU

Astra Sports Tourer nejenže má kabát podle poslední módy, také motor je střižen dle posledních trendů. Přesně v souladu s požadavky doby se o pohon testovaného vozu staral přeplňovaný benzínový čtyřválec o objemu 1,4 l a výkonu 140 k.

To není špatné, řeknete si, na 1 500 kilo pohotovostní hmotnosti to přece ujde. Jenže pak sednete za volant, rozjedete se a zjistíte, že ani převodovka není nějaká vykopávka. Jak už se dnes pomalu stává zvykem, auta dostávají převody jako by měla výkon ne kolem 100, ale 400 koní. Ostatně nahlédněte do následující tabulky, ve které najdete otáčky motoru na jednotlivé převodové stupně při vybraných rychlostech.

Absurditu situace zdůrazňují i maximální teoretické rychlosti v km/h na jednotlivé stupně.

Stručně řečeno, testovaný motor v Astře se velmi nadře a rozhodně s ním nebudete mít pocit dostatku výkonu pod plynem. Musíte neustále být připraveni podřadit ne o jeden, ale nejlépe rovnou o dva stupně. Potřeba razantnějšího zrychlení v rychlosti okolo 100 km/h znamená řadit za 3 a pořádně prošlápnout pedál. Kolega Kraft z redakce charakterizoval kombinaci převodovky a motoru slovy „motor ze sekačky, převodovka z Corvette”. Je to sice trochu přehnané, situaci to ale bohužel vystihuje. Problém přitom je hlavně to druhé jmenované - takto dlouhá převodovka by „zabila” jakýkoli agregát s podobným výkonem.

Motor sám o sobě špatný není, jen jeho reakce na zmáčknutí či povolení plynu nejsou z nejrychlejších. Více napoví následující video, kde kovové cvaknutí značí sešlápnutí plynu až na podlahu, které až z citelným odstupem následuje zvýšení otáček. Povšimněte si velmi pozvolného poklesu otáček, toto naladění je bohužel Opelům vlastní už léta. V polovině videa je zapnut režim Sport.

Motivací pro zástavbu přeplňovaného maloobjemového motoru zkombinovaného s dlouhými převody je snaha o dosažení co nejnižší spotřeby. Papírově má být Astra velmi úsporná, výrobce udává kombinovanou spotřebu 6,4 l/ 100 km. Realita ale tak růžově nevypadá.

S Astrou jsem se snažil pokrýt veškeré jízdní režimy, ale k této hodnotě jsem se nepřiblížil ani na dostřel dalekonosné houfnice. Při jízdě přísně v rámci limitů a současně snaze o minimalizaci ztrát bržděním apod. jsem po 45 km v mírně zvlněné krajině odečetl na palubním počítači spotřebu 7,8 l/100 km. Stejná trasa zpět, rychlosti opět v rámci limitů, ale aktivní jízda, předjíždění, podřazování do zatáček, spotřeba vzrostla na 8,5 l/100 km.

Poté následovala 300 km cesta v pátečním provozu. Jelo se po dálnicích, městech, běžných silnicích, hodně se předjíždělo, také stálo v kolonách a výsledkem bylo 9,1 l/100 km. Zpáteční cesta v neděli po dálnici s tempomatem nastaveným na 130 - 140 km/h znamenala 8,7 l. To vše byly jízdy, kde jsem rozhodně nevyužíval všech možností motoru. Pokud jsem na to ale začal šlapat na dálnici, rychlost udržoval kolem 160 km/h, naměřil jsem 12 l/100 km. Extrémem pak byla projížďka po horských cestách, po které na displeji svítila cifra 17 l/100 km.