Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Zkušenost s Peugeotem RCZ R dokazuje především to, že recept na skvělý sporťák byl dávno vymyšlen. Stačí podle něj „vařit”.

270 koní v jedna-šestce kupodivu funguje

Poslední dobou si stále častěji kladu otázku, jak velký litrový výkon je u sériového silničního sporťáku ještě únosný. Jak tomu bude s životností, ukáže teprve čas, v případě použitelnosti ale s odpovědí není třeba dlouze otálet - tady už krátké zkušenosti prozrazují vše.

Subaristé mi za tuto vsuvku jistě budou chtít zapálit dům, právě oni si ale mohou myslet, že už 300 koní z 2,5 litru je tak nějak příliš. Mít oči jen pro souhvězdí plejád, uvidím to stejně, zkušenosti z poslední doby ale naznačují, že zejména dvoulitrové TSI od Volkswagenu se dokáže i při extrémních litrových výkonech chovat velmi spořádaně - svede to nejen s 220, ale i s 280 a 300 koňmi. Úplně špatně se nakonec nechová ani 360koňové dvoulitrové turbo od Mercedesu, které dnes se 180 koňmi na litr představuje úplný extrém. Vrcholná verze motoru 1,6 THP v Peugeotu RCZ R zapadá kamsi mezi tyto dva německé velikány a nemusela by se tedy chovat bídně. Ale je to jen jedna-šestka a dolovat z takového objemu 270 koní...

Může se to zdát příliš, praxe ale ukazuje, že z uživatelského hlediska motor pro řidiče zásadní komplikaci nepředstavuje. Ano, prodlevy na pokyny vydávané plynovým pedálem nejsou přinejmenším v nižších otáčkách přehlédnutelné, nejsou ale ani nikterak enormní a ve vyšších točkách jsou spíše drobné a přesné ovládání vozu zásadně nenarušující. Co naopak potěší je charakter jednotky - zapomeňte na „nic-fouk-nic”, tohle je spíše „fouk-fouk-fouk víc” a musím uznale pokývnout před tím, jak dobře dokáže motor pracovat v celém spektru otáček a maskovat svůj podměrečný objem.

Upoutávku zachycující akceleraci z 0 na 250 km/h s využitím pouze prvního a posledního rychlostního stupně jste možná nepřehlédli, naznačuje mnohé. Pokud by vám to bylo málo, podívejte se na kompletní souhrn dynamických měření, které vám naznačí, že RCZ R s tímto motorem zmůže opravdu mnoho jak z hlediska „absolutní akcelerace”, tak při pružných zrychleních na jednotlivé stupně. Motor je tak pružný, že při běžných přesunech použijete jiný než šestý rychlostní stupeň pouze ve velmi pomalých kolonách, už rychlosti kolem 50 km/h ve městě si tenhle Peugeot nechá na šestku líbit bez jakéhokoli odříkání. Jen o pružnost tu ale samozřejmě nejde, tahle schopnost jen naznačuje celkové dynamické schopnosti, které nakonec nejlépe dokazuje jedno - auto je schopno i ve výrazných dálničních stoupáních dosáhnout maximální rychlosti omezené možnostmi šestého rychlostního stupně (cca 250 km/h podle obvodu kol resp. pneu). Nastíněnou dynamiku zkrátka nemáte jen někdy a někde, máte ji prakticky vždy a všude. A to je příjemné.

Sluší se dodat, že RCZ R za svůj nesporně působivý dynamický potenciál vděčí nejen motoru schopnému dolovat ze sebe vysoký výkon v širokém spektru otáček, ale také relativně nízké hmotnosti (1 280 kg DIN) a dokonalému zpřevodování. Tímto se poprvé dostávám k tomu, co jsem otevřel v úvodu - chcete rychlé auto? Pak mu dopřejte motor s plochou výkonovou křivkou, nízkou hmotnost a perfektní, rozumějte adekvátně krátké (resp. „krátící se”) zpřevodování. Více není třeba, neexistuje žádný lepší recept a výsledek nakonec zaujme nejen dynamicky.

Navzdory tomu, že jde o turbo, se jednotka neprojevuje nikterak špatně ani z hlediska provozní efektivity. Za typickou spotřebovou hodnotu při vhodném použití vozu bych označit 13 l/100 km, s níž jsme zakončili i náš téměř 1 200kilometrový test. To už ale představuje dlouhodobě rychlé ježdění, kdy si vašim 270 kobylkám málokdo přijde... na kobylku. Svižně se dá jezdit kolem 9 l/100 km, předpisově okolo 6, economy run skončil na hodnotě 3,3 l/100 km. Při permanentním dolování posledních dynamických kapek tedy apetit šplhá až k hranici 30 l/100 km (více palubní počítač neukazuje, není to ovšem ani třeba), jakmile ale jen občas zvolníte, což vás jinde než na okruhu nemine, přes 24 l/100 km už se budete dostávat jen stěží. To jsou vzhledem k zesměšňující-protipeugeotovské-fráze-zcela-potírající-dynamice vozu nepochybně velmi solidní hodnoty. A týkají se 95oktanového naturalu, nutno dodat.

Takže „do smrti dobrý”? No, tak jednoduché to z mého pohledu není. Motor 1,6 THP je tedy nesporně funkční, skutečně výkonný, relativně efektivní, uživatelsky příjemný, prostě velmi dobrý. Není tu žádné zjevné minus, tohle je povedené dílo, pořád ve mě ale hlodá červ pochybnosti, co by se asi tak motoru stalo špatného, kdyby to byl třeba dvoulitr. Že by měl leda ještě lepší průběh výkonu a ještě lepší odezvy jako třeba ten v Leonu Cupra? A přišel by o co? Jednu, dvě nebo tři stokilometrové deci spotřeby paliva v normovaném testu? Více toho snad být nemůže, při adekvátním použití 270koňového motoru ty čtyři deci zdvihového objemu mnoho rozdílu ve 20-30litrové spotřebě nenadělají a motor těžším také učiní jen stěží. Na 1,6 THP 270 říkám: „Proč ne?”, nemám ale pocit, že by downsizing ad absurdum byl něčím, co by mě jako zákazníka mělo zajímat - mnoho dobrého mi z podstaty nemůže přinést.

Čas her skončil

Faceliftované RCZ s motorem 1,6 THP o výkonu 200 koní jsem v loňském testu počastoval slovem hRaCZka. A udělal bych to dnes znovu - jde o tak dobře ovladatelný, nezáludný a hravý vůz, že si s ním navzdory jeho strach dětem nahánějícímu dynamickému potenciálu můžete pohrávat jak s autíčkem na pouťovém autodromu, v dobrém slova smyslu. Co je tedy RCZ R, hRaCZkáRna?

Ne tak docela a nevím, jestli tomu dát lehce peiorativní nádech, nebo nikoli, dá se to vnímat různě. Na jednu stranu jde o technicky stále stejný vůz - má totožný motor, akorát výkonnější, k tomu samosvorný diferenciál, jiné brzdy a trochu nižší podvozek. Sám jsem kolegovi řekl, že tohle není nové auto, je to RCZ THP 200 „v tuningu”. Ten beránka ve vlka opravdu nemění, na jinak sněhobílém kožíšku požírače polních travin ale nechává vyrůst nemálo černých vlčích štětin, které jeho nevinnou povahu jednoznačně mění.

Přičiňuje se o to v podstatě vše, co padlo výše. O motoru už jsme si sice řekli, že je uživatelsky přívětivý, vedle dvousetkoňové verze je ale charakterově přece jen o něco „tvrdší”. Plyn tak není vyloženě mazlivý a také spojka pracující s jinou zátěží není vysloveně lehká a jemná. Brzdový pedál pracující s o poznání vážněji se tvářící technikou rázem vyžaduje více síly, aby třmeny přiměl oddat se maximální zátěži a snad jsem nebyl jen příliš vysílen stářím, když se mi rázem i pohyb páky v kulise řazení zdál být o něco méně samozřejmý. Tou největší změnou je ale řízení - samo o sobě je snad stejné, klasický mechanický samosvorný diferenciál se ale stará o to, že se s řízením či přinejmenším se synchronizací práce s řízením a plynem o dost více nadřete.

Výsledkem je jediné - čas her je u konce. Tohle není hračka ani hračkárna, je to sporťáček, který vyžaduje vaší pozornost a energii, aby dělal přesně to, co žádáte. Není to boj, není to rvačka, je to stále tanec, ale máte při něm pocit, jako by vaše včerejší partnerka přibrala 20 kilogramů - spojce, brzdovému pedálu, řízení i řazení, tomu všemu musíte darovat více síly svých končetin.

A nejde jen o to, chce to i více umu, citu, pozornosti. Hlavně „staroškolský” samosvor, který si nehraje na mazlíka známého z OPC či Cupry, vás snadno vytrestá, pokud dospějete k přesvědčení, že průjezd zatáčkou na dvojku zvládnete pod plným plynem odřídit rukama. Nezvládnete, skončíte ve škarpě na vnitřní straně zatáčky, pokud si včas neuvědomíte, že jen řízením s velmi ostrým převodem už tady nezatáčíte - své dělá i diferenciál, který zamyká poměr otáčení kol v jistém poměru a změníte jej elegantně jen tehdy, když současně přestanete práskat bičem umístěným pod vaší pravou nohou.

Je to špatně? Chraň bůh, alespoň já mám rád auta, ze kterých si musíte jejich potenciál vydřít, pokud to „vydírání” má nějaký smysl a není jen daní za odfláknutý vývoj. U RCZ R to marnost rozhodně není - právě za svou „práci navíc” dostanete k dobru zásadně lepší trakci samosvoru nebo o parník schopnější brzdy, to za to stojí. Jen musím dodat i B - musíte o to také stát vy, při exhibicionistických průjezdech po Václavském náměstí vám to nebude k ničemu a těch pár vizuálních artefaktů verze R vám u Peugeotu jistě prodají i ke skromnějším a takové nároky na řidiče nekladoucím verzím. A tím se konečně dostávám k tomu, jak RCZ R vlastně jezdí.