Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Zkušenosti s Evoquem nechávají vyvstat především jednu otázku: co vše jste ochotni obětovat tomu, že budete mít tak cool a trendy auto.

Motor je kultivovaný, charakterní už méně

A pojďme hned pod kapotu. Místo si tam našel přeplňovaný naftový čtyřválec o objemu 2,2 litru s obchodním označením SD4, tedy jeho nejsilnější provedení se 140 kW resp. 190 koňmi.

Dobrou zprávou je, že co do vyluzovaného zvuku a přenosu vibrací se neprojevuje výrazně obtěžujícím způsobem. Rozhodně o něm víte, typické naftové projevy jsou ale vskutku decentní a jemné a to i za nižších teplot v řádu jednotek plusových stupňů Celsia. Nevím, jestli je to motorem samým, nebo jeho odhlučněním, ale uvážím-li, že dostupný výkon je na takto objemný čtyřválec dosti vysoký, pak jde ve srovnání s konkurencí o obdivuhodný výsledek. Ani tak časté dunění „vyhoněných” naftových čtyřválců zde není na pořadu dne. Zkrátka motor si trochu zaševelí na volnoběh a v nižších otáčkách, jakmile jedete rychleji, prim hrají jiné zvuky. A co do vibrací si snad jen malou trošku masážních funkcí přibral volant, což ale v kombinaci s jeho vyhříváním nakonec ani není úplně na škodu...

Charakter motoru už bohužel není takový hit. Že se z nízkých otáček nesbírá nejochotněji a potřebuje alespoň 1 600, ještě lépe pak 1 800 či více ot., aby se „opřel do pedálů”, to není nic zvláštního. Poté ale přijde zátah, který vydrží tak do 3 000 ot., pak pocitově přísun výkonu stagnuje. Jeho maximum přitom leží v 3 500 ot., kde skutečně má smysl se pohybovat, pokud chcete jet rychle, v okolí této mety je ale projev motoru nezáživný. Dle konkurenční praxe přitom není problém naladit čtyřválcový dvoulitr tak, aby měl větší rozsah použitelných otáček a udržoval si v nich pozvolna rostoucí výkon, což je pro pocity z jízdy příjemné. Jenže na toto ladění u Land Roveru nevsadili, možná kvůli nižší spotřebě paliva. Zrovna v tomto směru ale úžasných výsledků nedosáhli.

Nevím, jak moc má smysl vinit samotný agregát, faktem ale je, že si musí poradit s vozem, který v testovaném provedení se všemi příplatkovými prvky vážil přes 1 700 kilogramů. To je dost bídný výsledek, zvláště pokud vezmeme v úvahu velikost Evoqu a proklamace výrobce o míře použití hliníku a akcentu provozní efektivity vůbec. Také jeho vysoká karoserie proplouvající vduchem jen o málo ladněji než cihla na kolech motoru práci jistě neusnadňuje a docela by mě zajímalo, jakým způsobem mohl vůz z testů spotřeby odejít s výsledem 5,7 litru nafty v kombinaci. Že tyto výsledky nejsou reálné není nic nového, ale obvykle se od skutečnosti rozumné jízdy liší o 15 nebo 20 procent. Evoque je ale úplně jinde a vyžaduje opravdu velké sebezapření, abyste s ním v kombinaci, při které si jen nedáváte pozor na spotřebu, jeli s apetitem pohybujícím se výrazněji pod desetilitrovou hranicí. Můžete prohlásit cosi o mém „nestandardním jízdním profilu” (to nejsou má slova, takovými dnes BMW řeší reklamace...), ale i spotřeba za všechny dosud najeté kilometry (přes 3 000) činila 9,5 litru nafty na 100 km. A to novináři obvykle jezdí s auty relativně jemně, ať už se traduje cokoli.

Jinak při opravdu hodně rychlé jízdě počítejte se 17 až 18 litry, svižné (ale vážně svižné, žádná divočina) ježdění znamená spotřebu kolem 13, většina běžných jízd se vejde do desetilitrové hranice. Neříkám, že se Evoquem nedá jezdit za méně, economy run s nízkou průměrnou rychlostí (60 km/h) jsem zvádl i pod 4,5 litru, ale i jízda za 7 chce v praxi běžného provozu obrovské sebezapření. Úsporné ježdění prostě od tohoto auta nečekejte.

Na silnici více souboj než tanec

A stejně tak od něj nečekejte mimořádně sebevědomé chování na silnici. Už jsme si tak trochu zvykli považovat za samozřejmé, že kompaktní SUV, veskrze neschopná jízdy v terénu, se na silnici svým chováním blíží méně nadaným hatchbackům stejné třídy. Ale u tohoto Range Roveru to neplatí.

Ne snad, že by jeho projev na silnici byl špatný, to jistě ne, že sedíte ve vysokém a těžkém autě vám ale bude připomínat neustále. Masu plechu a výše posazené těžištěm poznáte na jisté těžkopádnosti vozu zejména v pomaleji projížděných zatáčkách, kdy vás bude více vystavovat odstředivým silám a žádat více pozornosti při řízení. Jezdit s ním je zkrátka o něco náročnější než třeba se srovnatelným BMW, které je na silnici citelně samozřejmější a více lehkonohé. Pro Range Rover to není čisté minus, za chvíli uvidíte, že to je daní za jeho jiné schopnosti, které konkurenti nemají. Považuji to ale za nutné říci - projev Evoqu je zkrátka jiný, než je obvyklé.

Samotné jízdní vlastnosti jsou ovšem s ohledem na okolnosti velmi slušné. Zejména ve vyšších rychlostech je chování auta překvapivě jisté, lze jej používat až do té maximální (udávaná maximálka 200 km/h byla ale zřejmě změřena těsně před dopadem po svržení z Mt. Everestu, reálně se autu za 180 km/h moc nechtělo a 200 km/h nebyl s to udržovat ani po dosažení této rychlosti jízdou v táhlém klesání) a i v pomaleji projížděných zatáčkách se dlouho chová neutrálně. Na limitu pak přirozeně tíhne k nedotáčivosti, ale přechod k ní je skutečně jemný a nezáludný.

Bohužel, daní za to je tvrdší naladění podvozku, o kterém nelze říci, že by neznatelně zdolával nástrahy českých silnic. Na jednu stranu je třeba konstatovat, že je pevný a dobře odhlučněný, na tu druhou ale musím dodat, že větší silniční nerovnosti dá posádce pocítit přenesením adekvání vibrace k tělesným schránkám jejích členů. A to zejména při nižších rychlostech.

Ve vyšších se přece jen přes všemožné výmoly přenáší s větším klidem, přichází ale jiný limit. Od cca 150 km/h začal do interiéru proudit nepřeslechnutelný aerodynamický svist od řidičových dveří. Nevím, jestli to byl problém testovaného kusu (snad ano), jezdit s tímt autem dálničních 160 nebo 180 km/h ale nebylo zrovna příjemné, i když to zbytek auta zvládal s přehledem.

Na silnici se Evoque zkrátka neztratí, v málokterém ohledu ale zazáří - je s ním více práce, nemá moc rád pomalu přejížděné nerovnosti a ve vysokých rychlostech není dokonale tichý. Nic z toho není vyloženě problematické, někteří konkurenti ale umí více.