Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Slibuje schopnosti hodné velmistrů hned několika automobilových tříd a prodává se jako housky na krámě. Je ale opravdu tak dobrý?

Všemi mastmi mazaný...

Pokud mě Captur něčím rozhodně nalákal k dalšímu zkoumání, pak designem, za který dostává jednoznačně body navíc. Ti, kteří ho považují za příliš kýčovitý a falešný, jistě najdou vzhledově umírněnější modely a přímo se jim pak i bude nabízet levnější Clio - ostatně i u něho lze volit různé barevné komponenty a polepy, navíc za velmi podobné ceny. Captur vychází bez ohledu na další individualizace v závislosti na motorizaci až o 60 tisíc korun dráž, a tak se musím ptát, zda se tento nárůst nějak otiskl i v kabině. Věřte, že ano.

Už při nastupování nabývám dojmu, že to není tak nepromyšlené auto, za které jsem ho v hloubi duše považoval. Může pršet, mohly by padat z oblohy klidně trakaře, ale vy se neušpiníte, jelikož má Captur dveřmi kryté nástupní prahy. Velmi jednoduchý a také efektivní zlepšovák. Dále je tu celá řada vychytávek skautského ražení, které by se (nebýt škodovky) klidně mohly nazývat „Simply Clever“, zde asi spíš něco jako „Simplement Genial“, ať to trochu zní. První vytanou na povrch klasické i skryté suché zipy látkového čalounění, s jejichž pomocí můžete zašpiněné povlaky stáhnou ze sedadel a hodit do pračky. Výtečné.

Mladé páry, které by chtěly prožívat slastné chvilky přímo v Capturu, nemusejí zoufat, pokud se sem tam objeví nějaká ta skvrna. Nemusejí panikařit ani v pozdějších rolích rodičů (pokud se třeba nepovedlo i něco jiného), jakmile se jim potomek projde po sedadlech v zablácených botách. Když je ovšem budete prát na více než doporučených 30 stupňů Celsia, zřejmě se srazí. Velmi dobře jsou v tomto ohledu řešeny i zadní strany předních opěráků, které pokrývá docela odolný a lehce omyvatelný plast. Už žádné stopy malého yetiho.

Další vychytávkou je jedenáctilitrová schránka před spolujezdcem, do níž lze naházet vše včetně nápojových lahví. Ani při náhodné explozi těch perlivých, nejlépe sladkých, se člověk nemusí bát těžko odstranitelných škod, protože jde v podstatě o plastový šuplík bez vnitřního čalounění. Na druhou stranu se vyvarujte vozit v tomto prostoru kovové a jiné předměty, které budou rozehrávat velmi nepěkný orchestr. Odkládacích ploch tu je ovšem více včetně nové schránky na vrcholu palubní desky, a tak není žádná panika při skrývání žádoucích i nežádoucích předmětů tak úplně na místě. Jen ty nápojové držáky by zasloužily revizi. Zůstanu-li ještě stále u pozitiv, v Capturu se sedí o 10 centimetrů výše než v Cliu, což znamená spolu s promyšlenými okénky u A a C-sloupků citelně lepší výhled ven.

Dále jsou tu dva centimetry navíc do šířky pro lokty cestujících, které však neskrývají, že je Captur stále nejužším vozem svého segmentu. Daleko více lze ocenit nárůst zhruba deseti centimetrů pro kolena pasažérů vzadu, kteří sedí pěkně vzpřímeně. Ovšem jen v základní poloze. Zde se velmi rychle dostáváme k odkazu na Modus, kterého Captur do jisté míry svojí univerzálností nahrazuje. Celistvá zadní lavice totiž nabízí podélný posuv v rozsahu šestnácti centimetrů, lze tak zvětšovat základní objem zavazadelníku až skoro o 80 litrů. V poloze zcela vpředu ovšem můžete dospělého vzadu připravit o nohy - pak už si tam ani podprůměrně rostlý jedinec prostě nesedne.

Abych zcela neutekl od prostornosti, vpředu se sedí takřka bez obav a pohodlně, zatímco sedadla druhé řady poskytují prostor jen osobám do 180 centimetrů. Kdokoliv vyšší se může připravit na následné nošení páteřového krunýře. Maximální možná přepravní kapacita poslouží leda pro dvě dospělé osoby a jednoho mrňouse uprostřed, nebo pro dvě ratolesti v dětských sedačkách na krajích s hračkami. Více od Capturu nežádejte. Zavazadelníku s tak nějak adekvátními rozměry, pravidelným tvarem a objemem o 77 litrů vyšším než v Cliu nechybí snadný přístup ani dvojitá podlaha, která ve vyšší poloze vytvoří se sklopenými sedadly plochu bez schodu. Scházely mi v něm ovšem lepší háčky na tašku, zejména když uvážíme, že se jedná o vůz do města, s nímž se bude jezdit pravidelně na nákupy.

...bohužel i plastový a negativy nenabažený

Pokud jsem zmínil A, a sice pozitiva, musím se vrátit a dodat také B - věci, kterými mě Captur někdy až neúnosně iritoval. Mezi ně patří v první řadě zcela plastový interiér. Říkáte si, že jsou vozy běžně z plastu a samozřejmě máte pravdu. Jenomže panda v pohorkách je tvrďák každým coulem, poněvadž měkčí materiál byste v něm našli leda na pedálech. Místy to ve mně vzbuzuje obavy, že tu začne něco velmi snadno povrzávat. Neříkám, že se z palubní desky ozývaly v době testu pazvuky, ale něco jsem čas od času zaslechl a to měl vůz nakrouceno tolik kilometrů, jakoby právě sjel z výstavní plochy. Navíc se na prapodivné kontuře palubní desky objevovaly už první nevratné oděrky, které nenapovídaly nic o extrémní odolnosti.

Spolu s jen lehce pozměněnou palubní deskou z Clia přišel do Capturu také volant s plastovým dekorem, který může řezat do prstů všechny, kteří nedrží volant zcela předpisově. A že je takových jedinců opravdu dost. Dále tu je ovladač převodovky, který nepůsobil příliš kvalitním dojmem a trošku lacině vypadal ostatně i lesklý dekor s o nic honosnějšími a v pravdě ani o mnoho kvalitnějšími ovladači. Aby toho nebylo málo, otáčkoměr evidentně hodlal zapůsobit svojí hravostí, jenomže ty čáry, kterým ho ve Francii poseli jak zorané pole, mohou řidiče leda mást. Dále je tu dlouhá ručička palivoměru, která sebrala spolu s diodou ekologického stylu jízdy místo pro větší palubní počítač, nebo nepodsvícená tlačítka na volantu - za tmy neviditelná. Titěrný přepínačem funkcí tempomatu a omezovače mezi sedadly raději nerozpitvávat.

Ergonomie přitom tak špatná vůbec nebyla. Dvě tlačítka palubního počítače na páčce stěračů jsem ocenil, stejně jako tlačítko centrálního zamykání a výstražných blikačů nad hlavním displejem. Klimatizaci také nebyl jediný problém nastavit dle potřeb ani pro osobu, která jede autem úplně poprvé v životě. Centrální dotykové rozhraní R-Link pro rádio, navigaci, přes Bluetooth sesynchronizovaný telefon či přes USB spárovaný multimediální přehrávač také nezpůsobovalo žádné obtíže. Reagovalo rychle a zobrazovalo šikovně i zácpy na naplánované trase. Navigace od TomTomu ostatně asi znáte.

Jen nechápu, proč vás Captur informuje o kvalitě okolního vzduchu a proč ho jednoduše nespárujete s chytrým telefonem vybaveným Androidem. Stejně tak bych pokáral osobu, která umístila port na paměťovou kartu s mapovými podklady na místo, kam si položíte třeba peněženku nebo telefon, abyste rázem přišli s jejím nechtěným vysunutím o trasu, po které jste navigováni. Stále ale bohužel nejsem s námitkami u konce - například tlačítko hlasových povelů jakoby tu bylo jen na ozdobu.

Vůz nedisponuje ani dojezdy stahování oken, takovou „finesou“ totiž obdarovali jen a pouze to řidičovo. Zvuk vyluzující koncovky zadních pásů bouchající o plast, na kterém tráví maximum jízdního času a obnažené úchyty předních sedadel mě donutily k puštění jedné skladby od Mandrage (Šrouby a matice), jenomže rádio s hlasitostí skončilo někde na polovině možností běžných audiosoustav. Captur mi také uměl „připravit horké chvilky“, to když jsem se posadil na místo řidiče, kde bylo spuštěno vyhřívání - ovladačem skrytým tak dokonale, že už to snad lépe nešlo. Vždyť indikaci zapnutí jeho výhřevu měla Laguna už před mnoha lety. Pokud ale nemám jen rýpat do detailů, nedá mi se nezmínit ještě minimálně o kratších sedácích a bočním vedení prostém výraznějších bočnic.

Ano, vím, že jde o malý vůz, který nedosahuje kvalit a ani měkčených materiálů vyšších kategorií, ale nedostatky u něho pocítí i dost nenároční uživatelé, kteří třeba jeli v některém z městských mrňat. Bohužel, většinu negativ má Captur společných s Cliem ale nemyslím, že by se jeho úctyhodně nízká cena prostě musela majiteli zjevovat tak často. Ještě jsem stále nezmínil tak úplně všechna negativa, jenomže to už by pak mohla od Renaultu přilétnout atomová bomba.

Jen tedy dodám, že jinak je Captur na prvních metrech docela pohodové auto s lehkým ovládáním všech funkcí, které přitahovalo pozornost okolí, a v němž může bez problémů cestovat klidně celá rodina s úsměvy na tvářích. Třeba do zoologické na prohlídku krmení pandy. Nechtěl jsem být nějak přísný, ale napsat to, co se zkrátka jinde nedočtete. Prozradím, že tahle panda prošla výcvikem v paláci Šaolinů, jelikož si umí vystačit s minimem potravy. A pod tímto veřejným tajemstvím je podepsán motor 1,5 dCi.