Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Clio RS prošlo změnami, které mu značně pošramotily reputaci. Verze Cup se v našem testu pokusila o zázrak - tento stav změnit.

Efektivitou nenadchne, převodovkou řidiče zklame

Pokud koukáte s hřejivým pocitem na cifru 6,3 l/100 km a přičítáte obligátních 1,5 litru, prozradím vám, že pak pro vás asi bude lepší koukat po dCi a raději se oprostit od tužeb po rychlosti. RS se totiž umí pěkně napít a to nejen v situacích, kdy mu stojíte na krku (tedy na koberečku). Na technické trati či okruhu totiž není problém vyčarovat spotřebu s hodnotami začínající na třicítce, což znamená tankovat s ohledem na 45litrovou nádrž raději každých 120 kilometrů.

Velmi klidně se lze samozřejmě dostat i pod šest litrů (na dálnici za 8,5), ale přepokládám, že na ecorally tenhle vůz sloužit nebude. Proto vím, že se budete pohybovat o několik litrů výše. Svižnější jízda s umravněním na rychlostních omezeních obykle neskončí pod 11, rychlá okreska spíše znamená přes 15 a průměr 10,7 l/100 km při relativně decentním využívání pak hovoří poměrně jasnou řečí. Vrátím se ale ještě na skok k motoru a jeho chování. Už víme, že jede moc pěkně a rychle, že dobře zní, ale také se nezdráhá vysát nádrž s ohledem k nízkému objemu v rekordním čase. Co dál?

Asi jen bláhový člověk by si mohl myslet něco o bezprostředních reakcích nebo náruživém charakteru, který malým turbům obvykle nebývá vlastní. Clio RS tohle potvrzuje, i když zkoušíte pružné zrychlení na čtyřku, i když ho prošlápnete na neutrál, i když víte, že ho ještě nezabili plněním emisní normy Euro 6 (vyhoví pětce). A lví podíl na takovém chování a omezené ovladatelnosti má bohužel jeho dvouspojková převodovka.

Doplnění manuální skříně dvouspojkovou převodovkou v nabídce sportovně laděného auta pochopitelně neodmítám, abych ale připustil její úplné nahrazení automatem jako alespoň možné či myslitelné, musí být splněny dva předpoklady. Za prvé by měla pokud možno minimálně ovlivňovat ovladatelnost a za druhé dělat v nejrychlejším čase, co po ní žádám. A jedno ani druhé EDC u Clia nezvládá. Při přenosu výkonu na přední kola není skříň od Getragu bohužel ani taková jako obyčejné DSG, které se dává už nějaký ten čas takřka do všeho včetně produktů domácí automobilky, už vůbec se nemůže poměřovat se skříněmi v dražších autech německé výroby.

Jistě si pamatujete, jak jsme si stěžovali na DSG v Golfu GTI Performance, kde celkem citelně docházelo k poklesu dynamického talentu motoru. Tady u RS sice podobné srovnání nemám, ale stačí, že reakce na kickdown není ani ve sportovnějším režimu bůh ví jak oslnivá. S podřazením takřka vždycky čeká na řekněme „bezpečnější“ otáčky, kdy by motor snad už šel do červeného pole, občas se jí nevydaří meziplyn, a vůbec působí trochu ospale. Mezi šlápnutím na plyn a první reakcí motoru nezřídka čekáte i sekundu a to celkovou ovladatelnost sebelepší pohonné jednotky dost pošramotí.

Problémem přitom není samotná rychlost změn převodů ani dlouhé zpřevodování. Jednička je pryč hned, dvojka znamená maximálně 75, trojka 120, čtyřka 160 km/h... Nebýt delší pětky, kterou ale vůz díky pružnosti ještě využít v pohodě zvládne, a šestky, Renault bych za krátké zpřevodování poplácal s úctou po rameni. Chápu však, že tam, kdy dvoulitr předchozího RS už na dálnici točil uším nesnesitelné otáčky, je tohle poslední při stotřicítce zavěšeno u mety tří tisícovek a nedělá téměř žádný randál.

Situace při rychlé jízdě je s převodovkou lepší v režimu Race, který aktivujete stiskem magického tlačítka a následným posunutím voliče v kulise do dráhy pro změnu stupňů. Pak už je rázem nejen rychlejší, nechá dokonce motor pěkně pocuchat omezovač, dokud jí nedáte povel k řazení, při vícenásobném zatažení za pádlo minus pak zasadí požadovaný stupeň mnohem svižněji. Pak se jí také lépe daří dávkovat meziplyny, které doprovází střelbou a prskáním z výfuků. Rázem je to prostě jiná show, koncert, který už nesledujete od plotu, ale přímo z kotle.

Problémem však může být, že Race nejste schopni aktivovat bez toho, aniž by došlo k úplné deaktivaci stabilizačního i dalších systémů, které jistě méně zkušení řidiči ocení. A bude na vás při ideálním okamžiku řazení pípat. Pro ty pravověrné piloty v RS neexistuje použitelnější režim, v součtu ale zkrátka dvouspojka není tak dobrá, abych jí mohl vyseknout poklonu, v průběhu testu mě nejednou nechala vzpomínat na gumovější manuál jen v dobrém. Dobré pro neřidiče a příznivce relaxace levé nohy, pro všechny ostatní je jen „špuntem gejzíru“. Snad by pomohlo jen lepší ladění jejího softwaru, kdo ví, tohle už řešit nehodlám. Přejdu raději k odpovědím na otázky, jak to funguje celé dohromady se zbytkem auta.

Cup je tvrdý, na našich cestách až nepříjemně

Zatím jsem měl zkušenost pouze s verzí RS v běžném, rozumějte necupovém provedení, které se sedmnáctkami dokázalo vyvolat dojem mnohem pohodlnějšího auta na každý den. Bylo poddajné a příjemné i do města. V tu chvíli jsem musel dát automobilce za pravdu, že takový vůz nemusí jen stát v garáži a čekat až přijde jeho chvíle. Jenomže Cup posazený na nízkoprofilové osmnáctky s tužšími pružinami (o 27 % vpředu a o 20 % vzadu), tlumiči obohacenými hydraulickými dorazy a o tři milimetry sníženou světlou výškou je docela jiná písnička - na českých silnicích je to přímo brutal death metal.

Pamatuji si minulou generaci jako Cup a musím říct, že na mě z hlediska schopnosti tlumit nerovnosti působila lépe než tohle auto. Tady se však rázy přenášejí do karoserie takřka na sebemenším nedostatku vozovky a v zatáčkách projížděných rychleji neváhá vůz na roletě o něco uhnout z vámi zvoleného směru. Na českých silnicích bylo zkrátka RS až příliš prkenné, takřka nevyužitelné. Daleko lepší dojem bez senzace zanechalo na hladkém asfaltu, ale zase dlužno říct, že nešlo o výkony, které by vám vyrazily dech.

Předpokládám, že u testovacího kusu hrály jistou roli opotřebenější pneumatiky (Dunlop SP Sport Maxx RT), ale nešlo se zbavit dojmu, že Clio při rychlejší, nikoliv extrémní nájezdové rychlosti často unikalo ze zatáček po těčně ven. Pokus o nápravu této nedotáčivosti třeba ťuknutím do brzdy nebo rychlým ubráním plynu ale rychle přešlo zase do přetáčivosti, o zábavu tedy bylo postaráno. Abychom si rozuměli, zmíněné neberu jako konstrukční chybu ani nedostatek, tohle Clio dělalo až na větší odolnost vůči nedotáčivosti vždycky. Pouze tím chci naznačit, že Cup se chová v reálu ještě jinak než standardní verze a že ne vždy a všude je to pro dobro věci.

Asi už čtenář pochopil, že pro čistou stopu tohle auto vyžadovalo opravdu hodně citlivé zacházení a navíc také deaktivovanou stabilizaci, bez které jsem si nebyl schopen užít lautr nic. Tuším, že na okruhu půjde o talentovanější verzi, jenomže na českých okreskách jsem po většinu času bojoval spíše než s trefováním apexu s vyhýbáním se dírám a tančící zádí s jednoduchou nápravou.

O velké přesnosti se hovořit nedalo, třebaže zábavy ve stylu „tanči, dokud můžeš“ byl za volantem po většinu času kopec. Z uvedeného se zdá, že je Clio RS zákeřná potvora, co vás chce omotat o strom. Tak to není, jen od vás vyžaduje větší míru pozornosti a včasné korekce. Nápovědu vám vždycky dává prostřednictvím sedadla, a tak je cítit, na co zrovna dostalo chuť a na co byste měli být připraveni.

Jeho brzdy mají rychlý nástup, dlouhotrvající účinek i se dobře dávkují, ale jakmile nejedete po hladké rovině, dokážou lehký vůz při razantní deceleraci pěkně rozkolíbat. Z těch lepších stránek je nutné ještě zmínit řízení, které třebaže není z nejkomunikativnějších, patří rozhodně mezi strmější (2,67 otáčky mezi dorazy) a přesnější řešení - kam se na něj hrabe to z klasického Clia. Ku větší spokojenosti by prospělo, kdyby nebylo místy tak přeposilované a kdyby za něj přední kola tolik netahala. Když ale vezmeme v potaz absenci konstrukčně dražší přední nápravy s oddělenými těhlicemi, není se až tolik čemu divit.

K dobrému dojmu ostatně přispívá i klasická ruční brzda nabízející další způsob, jak ke hře s charakterem přistoupit. Mezi mé nejoblíbenější přesto všechno patřily korekce brzdovým pedálem, které ústí v průjezdy zatáček ve smyku. Ti, co si netroufají na puritánský režim Race s ESP off, mají k dispozici Sport, v němž funguje elektronická náhražka samosvorného diferenciálu, která přibrzděním předních kol pomáhá zatáčet o něco čistěji. Jak ale zaznělo v úvodu, Clio RS nebylo stvořeno jen a pouze pro rychlou jízdu.

Při zcela normálním stylu vás vyjma tuhého podvozku neruší ničím zásadním. Horší odhlučnění se ukazuje až při dálničních rychlostech, což je s ohledem na třídní příslušnost negativum ospravedlnitelné, zbytek vozu pak funguje jako každé jiné Clio. V tomto ohledu se Renaultu skutečně podařilo stvořit univerzálnější vůz, byť s horší provozní efektivitou a ne zrovna lákavou cenovkou pro masy. Když vezmeme, že stojí v testovací variantě s 30 tisícovým paketem Cup a dalšími příplatky dokonce 700 tisíc korun, nelze nevzpomenout už jen nepatrně dražší Mégane RS, který bude po mém soudu zajímavější po všech stránkách. Pro úplnost na závěř přidám oficiální ceník (PDF, 1,6 MB).