Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Občas se stane, že profíci soutěží s amatéry. Obecenstvo se pak klidně může dočkat překvapení.

Je lepší bývalý profík nebo trénovaný amatér?

Hned v první chvíli po přesednutí z STi do RS si uvědomíte, v jak moc odlišném světě jste se octli. Zatímco do Škodovky se jen pohodlně usadíte, do poloskořepin v Subaru se musíte zasunout a pořádně se v nich usadit. Prostorově náročnější jedinci s tím dokonce mohou mít zásadní problém a vézt v STi dámu na ples hrozí při vystupování před operou velkým trapasem. Rozdíl v bočním vedení je samozřejmě neoddiskutovatelný, STi drží za všech okolností, jenže ani v RS ze sedadla hned tak nevypadnete. Přijde mi to podobné tomu vzít si při výletu na Nordschleife závodnické boty, rukavice a přilbu. Rychlejší kvůli tomu nebudete.

Srovnávat architekturu kabin nebudu. STi je čistokrevné Subaru se vším, co k tomu patří. Nechybí tvrdé plasty, levně vypadající doplňky a navigace se zastaralou grafikou. Pokud to někoho pohoršuje, tak mě určitě ne. Při jízdě je vše na svém místě a rudě zbarvený otáčkoměr uprostřed přístrojového panelu je „cool”. V Octavii to zase vypadá úplně stejně jako ve všech současných škodovkách. Osobně se mi tam líbilo víc, je to modernější, uhlazenější, propracovanější a sofistikovanější prostředí. Další rozbor interiéru myslím nemá cenu, leda snad pro ty, kteří na to od začátku čekají, dodám, že ve Škodovce je vzadu podstatně více místa i komfortu a má větší a praktičtější kufr. Ano, souhlasím, v rámci tohoto testu je to do značné míry irelevantní informace, i když u „sporťáku po každý den” není přinejmenším ohleduplnost k cestujícím vzadu úplně nepodstatným faktorem.

Jízdní dojem po přesednutí do RS je podobný pocitům, které lze zažít při offroadových výletech do divočiny. Je fajn sjet z udržovaných silnic, zažít adrenalin rozbitých necest, toho se ale každý jednou nabaží a rád se vrátí na hladký asfalt civilizace. Jízda v STi, stejně jako třeba přejezd vnitrozemí Islandu, neustále zasypává všechny smysly hromadou vjemů. Každá jízda je dobrodružstvím, které vyžaduje velkou dávku pozornosti. Nic nejde zlehka, nic nemáte zadarmo. Žádné zmáčknutí spojky, žádné přeřazení, žádné brzdění, vše vyžaduje energii. Uvolnit se při jízdě z výletu? Nene, panáčku, jen hezky pracuj, koláče si je potřeba zasloužit.

Myslíte si, že když máte čtyřkolku a pod kapotou relativně objemný turbomotor o výkonu 300 koní, že vám jen tak stačí šlápnout na plyn a jste v prachu? Omyl, i ty koně z něj musíte vypráskat bičem otáček. Motor v STi má stejný charakter jako celý zbytek auta a je laděn, tak, jak to bývalo u starých turb obvyklé. Výkon má ve vysokých otáčkách, v nízkých se mu do života moc nechce. Paradoxně z něj moc nedostanete ani kolem středu, až kolem 4 000 ot./min opravdu ožije. Aby to vše bylo ještě komplikovanější, vstupuje do hry SI-drive, jehož prostřednictvím se dají nastavovat reakce na plyn. Vsaďte na Inteligent a budete z letargických reakcí motoru šedivět. Jediný opravdu odpovídající režim je S#, neboli Sport Sharp, jenže na ten to sice jede, ale také se objeví vír v nádrži.

Ježděním v STi člověk ztrácí řidičskou jemnost. Na suché silnici ho nepotřebujete vodit čistou stopou, nepotřebujete přemýšlet, jak moc výkonu ještě můžete pustit na kola, nemusíte se bát pořádně šlápnout na brzdu. Čím pevněji ho chytíte pod krkem a čím více ran mu dáte, tím lépe bude fungovat. Stačí se jen držet jedné jediné zásady. Čtyřkolky sice prý nejdou urvat, ale pokud se to při nájezdu do zatáčky přežene, jdou po čumáku ven přesně dle zákonů fyziky. Skoro bych řekl, že je to s ním na suchu tak trochu nuda. Teprve na sněhu a ledu se láme chleba. Naučte se pár triků a konkurovat vám budou maximálně starší Eva a jiná STi. Jak vidíte, pořád narážím na to, proč na jednu stranu STi nemá konkurenci a na druhou mu stačí i výrazně slabší vozy. To auto, byť dokáže odpustit neskutečně řidičských chyb a pomoci v krizovkách, nedá rychlost zadarmo. Přesedněte z ní třeba do Astry OPC a zásluhou lehkosti jejího ovládání možná budete i rychlejší.

Octavia RS je v tomto ohledu z podobného těsta jako to OPC. Nechci tím říct, že by snad byla přímým konkurentem OPC nebo jí podobných hothatchů, jen jí zůstala lehkost ovládání běžného civilního auta. Však také vznikla jen vylepšením dobrého základu, na který bylo naroubováno pár dílů v podobě lepšího podvozku, interiéru, brzd a hlavně motoru. V té civilnosti je její největší kouzlo. Jestliže STi je sportovní vůz, se kterým se dá se sebezapřením každodenně jezdit, RS je autem pro každý den, se kterým se dá zajet i na okruh a užít si to tam.

Mé první kilometry v RS byly do značné míry poznamenány právě bezprostřední zkušeností s STi. Při prvním brzdění jsem málem políbil volant, chvíli mi trvalo, než se noha překalibrovala na „normálně naposilované” brzdy. Až na prvním zatáčkovitém úseku jsem si uvědomil, že tachometr ukazuje poněkud více, než bych v tu chvíli odhadoval. Uši zalehlé z STi si ještě nestihly zvyknout na škodovácké ticho. A navíc, ta rychlost přicházela tak snadno a bez úsilí. Zvyknout si na tu pohodu netrvalo příliš dlouho, dokonce mě přestalo bolet koleno levé nohy, a za volantem jsem se příjemně uvolnil a užíval si rychlou jízdu v pohodlném autě s dostatkem snadno dostupného výkonu, který nevyžaduje neustálou připravenost na změnu převodu.

V tom je jeden z trumfů, který může RS na STi vytáhnout téměř kdykoliv a kdekoliv. Její motor funguje v celém otáčkovém spektru, což pomůže v jakékoliv situaci. Potřebujete předjet? Stačí zmáčknout plyn. Podcenili jste zatáčku a nepodřadili si? Stačí zmáčknout plyn. Dotírá na vás na dálnici netrpělivý spěchač? Stačí zmáčknout plyn. Ani v jedné z těchto situaci v RS nemusíte nutně řadit. O to jednodušší je pak i rychlá jízda. V STi makáte, v RS se vezete. V prvním při špatně zařazené rychlosti na výjezdu ze zatáčky zažíváte pocit marnosti, v RS stačí přidat plyn a motor vás z toho rozlitého mléka vytáhne.

Podívejte se na druhou část videa níže, ve které obě auta zrychlují na šestku z nejnižších možných otáček. RS startuje na 45 km/h, STi na 60 km/h. Po 30 s zrychlování má RS na tachometru 190, STi se za ní plouží ve 130 a stále ještě není v oblasti, kde by její motor pracoval naplno. Můžete namítnout, že takto se přece běžně nejezdí. Já vám budu oponovat, že takto se běžně nejezdí v STi, RS s tím nemá žádný problém. Motor Subaru pojem pružnost nezná, ten chce mít své otáčky, jinak odmítá spolupracovat. Nakonec ale nejde jen o to - tohle srovnání jen v absurdní podobě naznačuje rozdíl, který mezi chováním obou motorů panuje prakticky v jakýchkoli otáčkách, jen v různé míře. V RS jako by dynamika přicházela hned a s nadšením, v STi s odmlkou a jen po velkých prosbách.

Tohle představuje faktor, který v běžném provozu při běžných jízdách dává rychlému rodinnému potahu vyniknout nad ryze sportovním autem. Kvalita jízdy Octavie je o řád nad Imprezou. Platí to stejné, co zaznělo už ve srovnání s OPC. Jakmile nechcete být extra rychlí, tak vlastně nechcete sedět v STi, ale v něčem civilizovanějším. Pokud si spektrum možných jízdních režimů představíme tak, že úplně vlevo bude jízda pro rohlíky s tchýní na sedadle spolujezdce a zcela pravo ostrá jízda, pak čím více vlevo, tím lépe bude v Octavii a čím více vpravo, tím porostou akcie STi. Průsečík, kde se obě auta potkají, bude záležet na osobních preferencích. Pokud by se uskutečnil pokus, ve kterém by reprezentativní vzorek populace automobilových fandů dostal zapůjčena obě auta, mohl s nimi na vlastní náklady rok jezdit a pak si jedno z nich za určenou, u obou aut stejnou částku odkoupit, jsem přesvědčen, že by většina nakonec oželela ostrost Imprezy a nechala si Octavii.

Nechci tím ale naznačit, že by RS bylo jen nudným potahem, který má shodou okolností 220 koní, a tak je i rychlý třeba na dálnici. To možná platilo dříve, s novou Octavií RS přes její každodennost není nuda, je to nejen rychlé, ale i dobře ovladatelné, zábavné a nakonec řidičsky uspokojivé auto. Dostávat z něj 100 % jeho možností (a že oněch 100 procent v tomto případě už není vůbec málo) už není zajímavé jen pro „běžné řidiče”, kteří by byli omámeni prakticky čímkoli rychlejším. RS dokáže potěšit i srdce a hlavu nadšence, a to je něco, co v žádné ze svých dosavadních generací nesvedla.