Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Rapidu na Nürburgringu chybí jediné - výkon. Jinak se s náročným okruhem vypořádává až pozoruhodně snadno.

A co řekne Rapid o Ringu?

Jak už jsem zmínil, cílem celého testu nebylo jen prověřit možnosti Škody Rapid 1,2 TSI v zřejmě největším rozumném extrému, ale i podívat se na samotný okruh optikou obyčejného auta. Je třeba říci, že taková se na Severní smyčce až tak často nevídají a pokud ano, tak ne v ostrém tempu a v řadě kol za sebou - většinou jde o turisty na něčem jako je vyhlídková jízda. Musím říci, že jsem sám předem považoval ježdění Rapidem 1,2 TSI po Nordschleife za trochu nesmyslné, ale nakonec musím říci, že smysl má. A to hned ze dvou důvodů.

V prvním případě jde stále o skvělou možnost poznat auto do posledního detailu. Asi každý schopnější řidič má pocit, že 100koňový vůz není něco, co by musel poznávat jinde než cestou na chalupu, ale není to pravda, zvláště pokud jde o jízdně tak povedené dílo. Sám jsem s ním před Nordschleife nijak „netrénoval”, i proto mi teprve ujeté stovky kilometrů na Smyčce mi ukázaly jeho pravé možnosti. Nejsem zrovna člověk, který by se na bezpečných místech za každou cenu držel rychlostních limitů, ale asi těžko si někde jinde zkusíte projet rychlostmi kolem dvoustovky místa jak Schwedenkreuz nebo Fuchsröhre. Podobně zajímavých úseků je na Nordschleife řada a věřte mi - i slabé auto vám dostanou pod kůži, jak nic jiného.

Navíc musím říci, že i takový vůz vám dovolí se za volantem bavit. Celou tuto akci prezentoval jsem v redakci předem prezentoval jako čistě pracovní úkol, ze kterého jsem byl nadšen leda pro jeho úchylnost, ne pro představu jízdy stokoňovým autem v místech, kde už jsem okusil i časy pod osm minut na kolo. Jenže realita byla i tak řidičsky zajímavá, jen si holt musíte najít vlastní cíle. Není to 8 minut, nejsou to piloti vyrámovaných GT3 v rozpacích, je to prostě jiná liga z hlediska času i „konkurenčních” aut, ale pořád stejně zajímavá. Já v autě nemusím být nejrychlejší, abych se bavit, auto musí fungovat, být ovladatelné, zkrátka dovolit ze sebe vydat vše, pak se bavím bez ohledu na výkon a rychlost. A Rapid tohle svede, všechno okolo toho je na Nordschleife stejně zajímavé jako v čemkoli jiném...

Konec konců si můžete najít i zábavu, kterou vám silné auto z podstaty dopřát nemůže - trápit citelně silnější auta, akorát s méně odvážnými řidiči. Porvat se s čímkoli s výkonem mezi 150 a 200 koňmi není nemyslitelné, Ring je stejně jako kterékoli jiné podobné místo plné lidí trpících brzdofilí, plynofobií nebo v nejhorším případě obojím. Někteří lidé mi říkají, že svým přidávám řízením autu 100 koní, odpovídám na to ale jednoduše: „Není to pravda, to vy mu svým řízením 100 koní ubíráte.” Takoví se pak se diví, že si koupili třeba novou Fiestu ST (a že takových aut při našem testu na Nordschleife bylo) a Rapidu 1,2 TSI neudělí lekci. Pro vás je pak pochopitelně uspokojivé udolat někoho pílí a přesností s autem za bezmála poloviční cenu. Nakonec i proto, aby se vám tohle stalo (a nebo nestalo, záleží na úhlu pohledu), má smysl Ring s jakýmkoli autem navštívit - když budete alespoň trochu chtít, udělá z vás lepšího řidiče třeba tak, jak popisoval před pár dny kolega.

Pro mně samotného navíc bylo ježdění s takovým autem po Smyčce poučné i z úplně jiného důvodu - dovolilo mi okruh mnohem lépe poznat. Snad nejsem ignorant, vnímat trať jsem se snažil vždy intenzivně, v silném autě si ale z podstaty nevšímáte některých detailů, nehledáte drobné nuance, protože... prostě nemáte důvod. Sice vám ubrání tam či onde nebo špatná volba stopy jinde čas také nezlepší, následky jsou ale s 400 koňmi pod kapotou mnohdy minimální. Pokud ale někde, třeba ve stoupání, uděláte stejnou chybu s autem poháněným čtyřmi plechovkami od Coca-Coly, stojí vás to klidně vteřiny. To si prostě nemůžete dovolit a i proto, že máte na všechno o něco více času, zkoumáte naprosté drobnosti a posouváte své hranice dále právě odhalováním dříve neodhaleného.

Přední pneumatiky viditelně pozbyly leda část svých bočnic, s vysokým profilem nebylo možné tomu bez ohledu na tlak zabránit. Brzdy jsou na pohled (nejen po Smyčce, ale i skoro 10 tisících kilometrech) stále fit, ani desek příliš neubylo

Z tohoto jsem měl po „rapidním víkendu” na Nürburgringu velmi dobrý pocit, jsem nyní přesvědčen o tom, že až na trať vyrazím s něčím silnějším, tyto poznatky zužitkuji. Proto podobnou zkušenost doporučuji i těm, kteří si myslí, že někde „o minuty před Rapidem” hledají limity skutečných sporťáků. Možná to tak je, možná ale jen nacházejí svoje vlastní a teprve slabší auto jim je dovede odhalit. Konec konců, pokud mě někdo vyzývá na „souboj”, říkávám: Prima, vezmeme si stokoňová auta a jedeme. To se ukáže, kdo umí řídit, takové auto každou chybu potrestá výraznou ztrátou...

A je tu ještě jedno poznání, které se nehodí ani do jedné z těchto kapitol, ale někde se o něj podělit musím. Po ježdění s Rapidem, a nejen tomto, jsem se zařekl, že už nikdy nechci těžké auto. Jsem přesvědčen, že za většinu svého kouzla (byť samo o sobě by to jistě nestačilo) vděčí vůz prostě tomu, že je lehký a co jinde nejde, u něj rázem najednou jde. Má to pochopitelně i své nevýhody, a to závislost dynamiky na aktuálními zatížení (je to jedno z aut z té kategorie, kdy spolujezdci říkáte: „To auto vážně jede, ale už ne s Tebou”), všechno ostatní je ale výhodou - s jak primitivní technikou může najednou auto skvěle brzdit, zatáčet, být komfortní i jisté... To by prostě bez nízké hmotnosti nešlo. A teď si představte, že s tím samým hmotnostním ideálem spojíte tu nejlepší techniku. Něco takového musí být skvělé a jsem přesvědčen, že budoucnost efektivních, smysluplných aut stojí jen na konci kroků vedoucích po této cestě.

Zátěž pro zadní pneumatiky a brzdy je ještě podstatně menší. Oleje v motoru po 10 tkm (bez doplňování, pochopitelně) viditelně neubylo, jeho barvu vidíte sami