Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Škoda udělala nový Rapid přesně takový, jaký jej udělat chtěla. Co nejlepší? Ne, zasazený do předem pečlivě připravené škatulky.

Trochu ošizený interiér

Jestliže provedení zevnějšku hodnotím jako dosažení maxima možného, v případě interiéru už tak pozitivní být nemohu. Na řadě míst se prostě šetřilo a myslím, že někdy až příliš.

Dojem z architektury vnitřku Rapidu je přitom příjemný. Je to skloubení trochy nových linek s tradiční škodováckou jednoduchostí, k níž patří i jakési neplýtvání plastem. Také díky němu může vůz nabídnout to, co ještě rozeberu dále - překvapivé množství prostoru ve všech směrech. Rovněž usednutí za volant potěší - sedí se relativně nízko, nastavitelnost sedadla i sloupku řízení není nikterak zásadně omezena a po ruce máte vše, co nezbytně potřebujete. Snad jen řadící páka se mi nejprve zdála být uložena dost nízko, ale to jsem během chvíle přestal vnímat. První dojem je zkrátka velmi dobrý, ale jakmile začnete zkoumat detaily...

Nejsem z těch, kteří by kolem plastů v interiéru běhali s paleontologickým kladívkem, zjevné nedostatky ale nemohu přehlédnout. Jakási základní „kostra” palubní desky z měkčených plastů je v pořádku, veškeré tvrdší výplně ale napoví cosi o příliš blízkém vztahu někoho z vedení firmy s majitelem továrny na výrobu jogurtových kelímků. Že jsou tyto plasty v podstatě hladké a tenké, to by až tak nevadilo. Ale že jsou zoufale neodolné, to už vadí. Nachází se přitom nejen na místech, se kterými těžko kdy přijdete do styku (jako obložení palubní desky), ale i na těch, která naopak budete „osahávat ”velmi často - v okolí madel dveří nebo ovládání bočních oken.

Stačí kontakt s čímkoli tvrdším (nehet, prsten...) a na plastu okamžitě zůstávají neodstranitelné následky. Sám jsem tomu snad nijak nepřispěl, ale testovaný vůz měl najeto jen 2 000 km a na několika zmíněných místech měl ošklivé, někdy až doběla vydřené šrámy. Nemyslím si přitom, že by s vozem přede mnou zacházelo nějaké „prase”, plasty zjevně neodolají ani běžnému kontaktu a odírají se, přitom tvoří dost podstatnou část vnitřku. Měl jsem jisté pochybnosti, a tak jsem se ptal lidí z automobilky jednak na to, zda jde o materiály, které se objeví i v produkčním autě. Odpověď zněla ano. A pak i na to, zda bude možné připlatit si za nějaké lepší, odolnější obložení. Odpověď zněla ne.

Kdyby ale šlo jen o to. Věcí, ze kterých čiší minimalizace výrobních nákladů, je v interiéru docela dost. Za vše zmíním třeba stropní madla, která se do původní polohy vracejí s vervou zavírání Pacmanova chřtánu, vůbec prostší materiály na stropních části interiéru nebo fakt, že zepředu nelze ovládat elektrická okna vzadu. Na místě jsem je neprozřetelně otevřel z místa zadních cestujících, rozjedu se, sahám instinktivně po levých dveřích a... nic. Jsou tam jen dva ovladače pro okna vpředu. Čeho tohle a všechno ostatní může být projevem?

Já to nekritizuji, pouze to konstatuji. Pokud auto mělo být levné, musí to na něm někde být znát, to je normální. A tak jen říkám, kde to znát je, mimo jiné. Cenu ale neznám, a tak nevím, jak moc je to přiměřené, nicméně si troufnu odhadnout, že auto v testované specifikaci s motorem 1,6 TDI, navigací, automatickou klimatizací nebo vyhřívanými sedadly (zkrátka all-inclusive, jak jinak) bude stát k půl milionu korun. A za takové peníze už bych asi podobné ústupky nesnesl.

A pokud tolik stát nebude, tak jste nám to měli říci, pánové ze škodovky, stačila by pro orientaci jedna přibližná cena jedné konkrétní specifikace, ptal jsem se na ni mnohokrát. Takto opravdu nevím, jestli jde o ústupky tolerovatelné, nebo nikoli.

Tyto plasty ve výplních dveří se odíraly skoro samy...

Zato se spoustou místa

Jestliže na detailech interiéru se tu a tam šetřilo, prostorem se v Rapidu spíše plýtvalo. Co do místa uvnitř si auto zaslouží samé desítky.

Vzhledem k jeho vnějším proporcím je skoro až k nevíře, kolik místa je uvnitř. Plných 550 litrů pro zavazadla mě nepřekvapuje ani neoslovuje, a tak se o nich pouze takto telegraficky zmíním a ze škodováckých vychytávek, kterým říkají nádherně česky „simply clever řešení”, vypíchnu raději oboustranně použitelný koberec na zavazadelníku. Jistě, obě strany má v každém autě, ale obvykle pasuje jen z jedné - tady pasuje z obou (má zkrátka i zrcadlově stejný tvar) a to mi přijde být vážně docela chytré. Z jedné strany je tkaný, z druhé gumový a každý z nás už jistě někdy vezl v „kufru” něco, čím si jej nechtěl špinit.

Co mě ale opravdu zaujalo je místo uvnitř. Jednak pro oba cestující vpředu je k dispozici nekompromisní prostor v podélném směru i na výšku, třebaže by měřili dva metry. Na šířku je znát třída auta, ale na předních sedadlech by se museli sejít Arnold Schwarzenegger s Terminátorem, aby si překáželi. Pozoruhodné přitom je, že i tak zůstává dost místa vzadu, hlavně pro nohy. Sám jsem se (a měřím 2 metry) do auta vešel čtyřikrát a to je neobvyklé i ve střední třídě, natož pak v nižší střední nebo dokonce v té, kterou představuje Rapid (vyšší-nižší skorokompaktní minitřída). Na snímcích vidíte přední sedadla nastavena tak, že na levém předním seděl dvoumetrový řidič, na pravém pak běžněji vzrostlý dospělý. Že i za nimi je místa habaděj můžete prozkoumat sami.

Jestli bylo jedním z hlavních cílů Rapidu nabídnout co nejvíce prostoru v balení co nejdostupnějšího auta, pak je třeba jen uznale zatleskat. Málokteré jiné auto této velikosti nabízí tolik.