Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je to dnes největší, nejrychlejší, nejluxusnější a nejdražší škodovka. Může se český automobilový sen stát noční můrou konkurence?

Motor jak má být

Automobilový svět je dnes plný paradoxů. Zatímco ještě na začátku minulé dekády byste u nového auta ohrnovali nos nad tím, že má pod kapotou motor, který roky dobře znáte, nyní ve většině případů platí pravý opak. Zejména evropské regulace jsou dnes tak přísné a jejich nenásledování nemožné, nebo velmi drahé, že většina automobilek vyvíjí techniku pro ně a nikoli pro zákazníky.

Jen tak se může stát, že jsou prakticky dokonalé motory nahrazovány jinými, jenž jsou ve většině ohledů horší, přičemž vítězí v jediném - mají nižší normovanou spotřebu, tedy i nižší emise CO2 a tím pádem musí automobilky platit méně peněz na pokutách za jejich prodej.

Postihlo to samozřejmě i koncern Volkswagen, který minimálně u značky, kde objemnější motory patřily k prodávaným (Audi) postupně zamířil s jejich objemem směrem dolů a s přeplňováním směrem nahoru. Třeba atmosférické šesti- a osmiválce byly postupně nahrazeny motorem 3,0 TFSI, o němž se můžete více dočíst třeba ve starším testu Audi S4. Výhrou podle mě rozhodně není.

Naštěstí u Škody (a zatím stále i u Volkswagenu) patří atmosféricky plněný šestiválec spíše k exotickým volbám, a tak je pro koncern levnější ponechat starý motor na svém místě, než jej nahrazovat jiným, papírově úspornějším. I proto si nyní jak do Superbu, tak třeba i do čerstvě inovovaného Passatu CC stále můžete pořídit motor 3,6 V6, který sice nikdy nepatřil ke špičce, za postupné likvidace podobných motorů u konkurenčních aut ale jeho akcie strmě stoupají. A do Superbu L&K se báječně hodí.

Slova „starý dobrý”, která kdysi byla tak trochu omluvou, se rázem stávají velmi přesným hodnocením skutečného stavu věci. Nedá se říci, že by tento agregát měl nějakou vyloženě silnou stránku, nemá ale slabin - má naprosto lineární charakter, skvělý zvuk, dostatečný výkon a nakonec i docela rozumnou spotřebu.

Vzhledem k jeho objemu byste mohli čekat, že vám pod kapotou točí klikou kus Porsche, ale z toho vás projev motoru rychle vyléčí. Tento šestiválec nikam nechvátá a i přes velký objem lze jeho projev v nižších a středních otáčkách označit za docela decentní - jede, ale pokud je potřeba více výkonu, je nutné se podívat za hranici 4 000 ot./min. Teprve tam začínají dít zajímavé věci a motor žene vůz rychle vpřed.

Vzhledem k hmotnosti přesahující 1 700 kg se do stovky Superb V6 projevuje vcelku nevýrazně, nad hranicí 100 km/h ale hmotnost přestává hrát tak velkou roli a s odporem vzduchu si 260 koní zvládá poradit vcelku samozřejmě. Je docela příjemné zařadit kolem 100 km/h čtyřku a nechat se během takových 12 sekund vynést až k hranici 180 km/h. To všechno za utlumeného, ale přesto uchulahodícího projevu šesti ojnic, pístů a šál. Kdo by řekl, že tohle bude někdy nějaká sériová škodovka umět?

Mám pocit, že luxusně pojatý Superb si lepší motor ani nemůže přát. Tento má přesně takový charakter, který se hodí k limuzíně či kombi zaměřeném na dlouhé a přesto komfortní přesuny. K závodění nesvádí, k tomu ale nesvádí ani zbytek auta, a tak se vše zdá být v přirozené rovnováze.

Co do spotřeby je to typický atmosférický šestiválec - při pomalé jízdě je jeho lačnost po benzinu relativně vysoká, při rychlé relativně nízká, žádné ohromné rozdíly mezi extrémy neexistují. Při pohodové pomalé jízdě, při které výkon motoru využijete leda při předjíždění, se apetit pohybuje kolem 10 litrů. To není málo, ale při už hodně rychlé jízdě, kdy se budete ručičkou tachometru pravidelně pohybovat mezi hodnotami 180 a 210 km/h, se nedostane výrazně přes 15 litrů. Sám jsem při jakékoli delší rychlé jízdě neviděl na palubním počítači větší číslo než 18. A zkuste o tom vyprávět majitelům Audi s motorem 3,0 TFSI...

Pokud si tedy koupíte takto motorizovaný Superb k alespoň trochu svižnějšímu ježdění, bude to docela efektivní stroj. Pokud ale jezdíte pomalu, je třeba se připravit na jistý poplatek za komfort v podobě vyšší spotřeby. A nebo si prostě koupit menší motor, který je při pomalé jízdě adekvátně úspornější.

Výjimečně snesitelné DSG

Motor 3,6 V6 je v koncernových autech bez ohledu na výkon pevně spjat s pohonem všech kol a převodovkou DSG. A nejinak je tomu v případě Superbu. K pohonu 4x4 se ještě dostanu, automatu DSG se ale budu krátce věnovat nyní.

Pokud alespoň trochu sledujete mou práci, víte, že jsem si tuto převodovku zrovna neoblíbil. Nabízí sice úžasně rychlé a čisté řazení při postupné akceleraci, při všem ostatním ale má své kaňky. I u Superbu je s prvním rozjezdem všechno krásné, když DSG pěkně přeřadí vždy na další, předem připravený stupeň, pak se ale začne tento komplikovaný stroječek poněkund zadrhávat.

Úskalí jsou známá, ale nemohu je nezmínit. Je jedno, jestli používáte zcela automatické řazení, nebo ruční volbu převodových stupňů, převodovce „to jde” jen tehdy, když správně odhadne, jaký převod bude následovat a ten si připraví na druhé spojce. Pokud se netrefí, čekáte a někdy se i klátíte. Platí to jak při řazení nahoru, tak při řazení dolů, nejtragičtějším momentem je ale zřejmě pokus o další podřazení v momentě, kdy převodovka očekává řazení nahoru. To se reakce ústrojí pohybuje v řádu sekund a přeřazení s jinak ještě obstojným meziplynem nahradí docela tvrdý „zásun”, který zacloumá s vaším majestátem.

Aby se tohle nedělo, je třeba řídit podle převodovky a dávat jí předem jasně najevo, co od ní budete dít. A to je něco, co se mi příliš nezamlouvá - auto se má chovat, jak chci já, nikoli naopak. Ale toto už jsem si zvykl akceptovat, neakceptovatelný je ovšem fakt, že někdy prostě nemáte možnost něco naznačovat, potřebujete jednat. Vy nutně ihned potřebujete trojku, převodovka má ale připravenou pětku a alespoň sekundu se nic neděje. Smutné.

Další věcí je, že i když se všechno odehrává v klidu a podle vašich předchozích náznaků, k dokonalosti stále něco chybí. Například meziplyny při brzdění jsou opravdu podivné, poněkud přehnané a s vámi v nejnevhodnější moment cloumají dopředu a dozadu. Občas se elektronika „trefí” a je z toho přesný meziplyn (i tomu se dá při manuální volbě stupňů vycházet vstříc), ale je to něco tak výjimečného, že se vyplatí s sebou vozit láhvinku Moëtu a při takové příležitosti si ji otevřít.

Kapitolou samou o sobě by pak byla snaha o rychlou manipulaci s vozem při popojíždění vpřed a vzad, třeba při otáčení v místech, kde to nezvládnete na jeden zátah. S manuální převodovkou jednoduchý úkon na pár vteřin. S DSG se připravte na chvíle strachu a pocity, které jste naposledy zažili v autoškole. Je to jako byste neuměli řídit - změna chodu ze zpětného na dopředný a naopak je pomalá, trhavá, vůz navíc při snaze se rychleji rozjet spíše poskakuje než se ladně posouvá. Vidět někoho při takovém manévru z jiného auta, snad raději volám policii s podezřením, že se na silnici pohybuje řidič v silně podnapilém stavu.

To je jen pár případů, kdy DSG dělá věci jinak než byste chtěli nebo mohli dělat. Těch, které raději nezmiňuji, je ještě mnohonásobně více. Říkám naprosto jednoznačně: tuto převodovku bych do auta nechtěl, ani kdyby byla o 50 tisíc levnější než manuální, natož když je o tolik dražší. Přesto ale konstatuji, že v autě jako je Superb Laurin a Klement pro mě byla snesitelná.

Vůz, který chcete co nejvíce řídit, jako je třeba Porsche 911, strhává toto ústrojí třídu níže. Ale v Superbu, který se s klidem kolíbá, pohupuje, brumlá si a vůbec vás spíše hladí a laská se slovy „pěkně to se mnou jedeš” než ze by vás kopal křičíc „tak už to sakra osol” mi zkrátka nevadilo. Ano, jsou situace, které jsou nepříjemné i zde (třeba ono otáčení nebo nepřesné meziplyny pro zpomalování), ale jinak vás jakási „neakčnost” DSG dostane spíše do nálady, kterou správné řízení Superbu vyžaduje. S celým autem pak tím spíše zacházíte jak je třeba, a proto nemám pocit, že by DSG v tomto případě představovalo překážku koupi.

Podvozku něco chybí. A nebo přebývá

Doposud jsem Superbu vystavil samé dobré známky. Řešení exteriéru považuji za povedené, interiér je sice „nevýjimečný”, ale jinak velice příjemný a prostorný (nepovažoval jsem za nutné to v tomto testu více rozebírat, to už snad každý ví), motor je parádní a převodovka výjimečně snesitelná. Nad čím ovšem pozdvihuji obočí je chování podvozku.

Začnu-li tím pozitivním, pak musím říci, že na testovaném Superbu jsou zajímavé minimálně tři věci: ne jednu stranu je vyloženě plavný, přitom je jízdně až neobyčejně agilní a s pohonem 4x4 se zvláště v době testu odvděčoval neutuchající trakcí na jakémkoli povrchu. Byla by s ním na sněhu snad i legrace, nebýt nevypínatelného ESP, které zhatí i jinak přirozenou snahu Haldexu pomoci vám v zatáčce příjemnou přetáčivostí.

Hořce úsměvné bylo, že když jsem se po vypnutí ASR (krátký stisk patřičného tlačítka) pokoušel vypnout i ESP (dlouhý stisk), systém po pár desítkách sekund došel k závěru, že jsem se asi zbláznil, znovu zapnul ASR a jakýmkoli stiskem už nedovolil vypnout nic. Tedy do „restartu” motoru. Nebudu na tomto místě opakovat mnohokrát řečené, jeden axiom ale znovu říci musím: žádný rozumný důvod, proč by ESP mělo být absolutně nevypínatelné, neexistuje. Přesto budu ještě chvíli pozitivní.

Pokud totiž vůz vytáhnete na kvalitní silnici, budete s ním spokojeni na dálnici i na docela technické okresce. Nechci tím snad říci, že by se toto auto hodilo na nějaké řezání zatáček, když ale budete citlivě zacházet s jeho měkčím podvozkem a logicky více se naklánějící karoserií, budete schopni vůz ladně pokládat do zatáček ladně jako Rossi svou Ducati. A on nebude říkat ne, i přes těžší motor před přední osou není vůbec nedotáčivý a vzhledem ke své velikosti se nechá až neobyčejně prohánět. Ale za jakou cenu, chce se mi dodat.

Nedokážu přesně říci, čím to je, ale podvozek měl docela velký problém s tlumením nerovností. Je to až nepochopitelné, protože jinak je opravdu měkký, ale pánové z Boleslavi zjevně někde udělali chybu a i za tohoto stavu s jejich dílo jen s obtížemi zvládá popasovat zejména s většími příčnými nerovnostmi. Podvozek odskakuje a je i docela hlučný a to komfortnímu autu této velikosti vůbec nesluší.

Je možné, že za to mohou jen 18" kola (ale ta se mi nezdají tak velká), možná se o to zasloužily i všelijaké zimní Continentaly (na rozdíl od auta nebyly nové) a je také možné, že to je daň z držení těžšího motoru na uzdě. Nevím, nemám srovnání, se Superbem V6 jsem dosud vždy jezdil jen v Rakousku, kde něco jako českou silnici mají jen v muzeu. U nás je to bohužel denní realita a omezená schopnost testovaného vozu poradit si právě s ní byla poněkud nepříjemná.

Jinak je Superb za jízdy přesvědčivý i v jiných ohledech - snad jen více slyšitelné kamínky narážející do podběhů kazí vynikající akustický komfort, který neustává až k rychlostem 250 km/h. Aerodynamický svist i hluk od kol jsou minimální, motor hlučet neumí, ten buď laská vaše uši, nebo nedělá nic.

Ovladatelnost auta je poplatná jeho třídě a koncernovým zvyklostem - vše jde spíše zlehka a raději bez zpětné vazby. Zejména řízení by si bobříky mlčení mohlo obšít celý věnec a to co dělá s autem si zkrátka musíte postupně zažít. S brzdami je to jen o málo lepší, nicméně alespoň co do funkce jsou velmi přesvědčivé - při jakémkoli smysluplném brzdění (tedy klidně i několikrát z +200 km/h někam ke stovce) pracují s nadhledem.