Test Toyota GT 86: čas nejde vzít zpátky

(+ videa) GT 86 má na papíře všechno, co si dnes konzervativní příznivce sporťáků může přát. Jenže ve skutečnosti auto až takový zázrak není. Proč?
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Testy aut

Test Toyota GT 86: čas nejde vzít zpátky

19.10.2012 | Pavel Janda | 48 příspěvků

Test Toyota GT 86: čas nejde vzít zpátky

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) GT 86 má na papíře všechno, co si dnes konzervativní příznivce sporťáků může přát. Jenže ve skutečnosti auto až takový zázrak není. Proč?

Motor s převodovkou devastují celkovou ovladatelnost

Problém GT 86 opravdu není v tom, že by bylo špatné samo o sobě. Naopak, kompletní technický základ je ťip ťop. Potíž je v tom, jak snadno, v jakých situacích a za jakých okolností vám vůz dovolí jeho přirozené přednosti okusit. Zde museli soudruzi z Japonska udělat pár chyb, jinak si nedovedu vysvětlit, proč se vůz při normální, ale i rychlejší jízdě projevuje tak neatraktivně.

Nedokážu je přesně specifikovat, ale myslím, že tou zásadní je pocit ne z nelehké, to je u sporťáků nezřídka běžné, ale až neřešitelné neovladatelnosti auta v některých režimech. Přitom když se podívám třeba na jindy problematické řízení, to je u GT na vrcholu možností. Je adekvátně ostré, dobře naposilované a i přes elektrickou podporu pouští zpátky do rukou i nějaké informace od kol. Odolná spojka zabírá příjemně nahoře, také s tužším pedálem brzd se dobře pracuje. Co vám ale prostě nedovolí s autem za normálních okolností „srůst” je ovládání motoru a převodovky.

O tragickém chování plynu už byla řeč a nechci se k němu znovu vracet. „Normálně” se chová jen v nejvyšších otáčkách, ale na ty asi nebudete jezdit 100 procent času. Také o projevu převodovky jsem se zmínil, musíte pro ní udělat první poslední, aby pracovala jak má. Kulisa řazení je sice krátká a přesná, převodovka za ní ale pořád klade nějaký odpor, její synchronizace více překáží než pomáhá a třeba rychle přeřadit z pětky na šestku (patrně i kvůli velkému poklesu otáček, jsme tedy zase u synchronizace) vyžaduje paličku na maso.

Test Toyota GT 86: čas nejde vzít zpátky - 30 - Test Toyota GT 86 CZ 39Test Toyota GT 86: čas nejde vzít zpátky - 31 - Test Toyota GT 86 CZ 45Test Toyota GT 86: čas nejde vzít zpátky - 32 - Test Toyota GT 86 CZ 40

Obě tyto věci spolu přitom souvisejí - když ani přesnou prací motorem nemůžete pomoci převodovce k hladkému fungování, a že u tohoto auta musíte řadit skoro pořád, je jízda prostě boj. A pokud jedete pomaleji, nejde jej ani vyhrát, chování motoru, opakuji už asi posedmé, je v těchto sférách tak nevyzpytatelné a jeho projev tak tupý, že z takové jízdy nemůžete mít radost.

Když nad tím tak přemýšlím, ovladatelnosti nemohu vytknout více než tyto dvě záležitosti. Pro celkový pocit z řiditelnosti auta jsou ale tak podstatné, že ovladatelnost nelze označit jinak než komplikovanou. Únik z toho existuje jediný. Jet rychle, rychleji, ještě rychleji, než vás napadá. Pak teprve začnou převažovat pozitiva.

Malý král silničních šelem

Po prvních mizerných pocitech jsem si dal od GT 86 na pár dní oraz a přemýšlel, co s ní. Nic mě nenapadlo, a tak jsem v rámci testu vyrazil na obvyklé kolečko ve snaze dostat z ní maximum. Navíc jsem po předchozích pokusech užít si možností její klasické koncepce na suchu zatoužil poznat ji na mokru a vyrazil za deštěm. Teprve za těchto okolností se mi vůz začal zamlouvat.

Test Toyota GT 86: čas nejde vzít zpátky - 33 - Test Toyota GT 86 CZ 47Test Toyota GT 86: čas nejde vzít zpátky - 34 - Test Toyota GT 86 CZ 48Test Toyota GT 86: čas nejde vzít zpátky - 35 - Test Toyota GT 86 CZ 49

Při jakémkoli obyčejnějším přesunu prostě pořád znovu přicházejí ke slovu zmíněné neduhy a vážně se na ně nedá zapomenout. Při tempomatové stovce by i šlo pustit z hlavy na problematický plyn či řazení, ale to by věci kolem musely být zajímavé nebo komfort takové jízdy alespoň průměrný. Ale to už jsme si řekli, že není. Jedinou šancí je vytáhnout auto na technickou trať a do zblbnutí z něj dolovat maximum. Pak funguje i baví.

Jen v nejvyšších otáčkách vás bude alespoň jakž takž poslouchat motor a to vám dovolí i zpřesnit práci s řazením. Zbylé přednosti (jako řízení, brzdy či spojka) zůstávají a navíc začnete v plné parádě poznávat i klady nízkého těžiště, kvalitního podvozku, schopného samosvoru a základní koncepce auta. Se svou hmotností je tak nezáludné jako málokterá jiná zadokolka, trpí minimálními setrvačnými tendencemi a hlavně sebou samým (tedy skrze vaši pozáď...) vám dává dopředu znát, kde končí jeho limity.

Ano, je s ním spousta práce, už proto, že asi polovinu mozkové kapacity musíte věnovat práci s motorem a převodovkou. Navíc to chce před jízdou šlehnout si pár ampulek Superanabolonu, abyste zvládli na precizně ovládat všechny ty těžčeji (ale jinak přesně) jdoucí ovládací prvky. Když se vám to ale podaří a začnete tohle auto drtit na maximum, poznáte něco, co vám v těchto cenových sférách nic jiného nedovolí okusit.

Situaci navíc umocní, pokud vyrazíte na mokré silnice. Je to jako by vám na suchu přibylo sto koní, prostě trakce ubude a plavnosti přibude. Opět je parádní zábavou vodit vůz na hranici možností relativně čistou stopou, nebo si dopřát více laciné zábavy a vodit jej bokem. Na dvojku nebo trojku je to tak snadné, tolik si i bez větších zkušeností troufnete s máločím. Jen pořád platí zmíněné - musí to být naplno, jinak GT 86 nefunguje. Je to takový malý král silničních šelem. Ne co do rychlosti, ne co do síly. Ale v tom smyslu, jak drsně s ním musíte zacházet, aby ukázalo, co v něm opravdu je. A co vám za takové situace dovolí zažít. Jestli je vám to blízké, nebo ne, to už si musíte říci sami.

Diskuze 48 příspěvků

Všechny články na Autoforum.cz jsou komentáře vyjadřující stanovisko redakce či autora. Vyjma článků označených jako inzerce není obsah sponzorován ani jinak obdobně ovlivněn třetími stranami.