Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Norma Euro 5 nepřinesla jen konec několika zajímavých automobilů, jeden se díky ní i zrodil - česká specialita Toyota Land Cruiser Sport.

Posílený základ

Základem nabídky je pro model Land Cruiser naftový čtyřválec o objemu 2 982 ccm. Pouze pro opravdové fajnšmekry, kterých se v našich končinách najde minimum, je určen benzinový čtyřlitrový šestiválec. Jak jsem napsal na úvod, verze Sport se týká výhradně naftového motoru, žádné tovární zvyšování výkonu u zážehové jednotky možné není. Znovu zopakuji, že v testovaném automobilu pracoval motor vyladěný na 150 kW. Přidávalo se také na točivém momentu, který vyrostl z původních 410 Nm na 510 Nm dostupných v širokém rozmezí od 1 600 ot./min až po 2 800 ot./min. V nízkých otáčkách se tedy najde i slušná porce výkonu, díky němuž agregát poctivě zatahuje téměř okamžitě bez toho, aby se muselo čekat na roztočení turba. Naopak směrem vzhůru mu rychle dojde dech a přibližně od 3,5 tisíců otáček už nemá kromě vysoké hladiny hluku co nabídnout.

Je naprosto evidentní, že se nárůst základních parametrů motoru podepsal na praktickém projevu, a to dost výrazně. Sportovní provedení je svižnější, což potvrzuje údaj o zrychlení z nuly na sto. Původní verze pokořila stovku za 11,7 s, Land Cruiser Sport zvládne stejnou disciplínu v čase 10,4 sekundy. Maximální rychlost se nezměnila a má hodnotu stejných 175 km/h. Tvary karoserie podobné zakulacenému přepravnímu kontejneru zkrátka nic víc nedovolí.

Pocitově je rozdíl mezi standardem a nachipovaným akčním Sportem ještě větší, než ukazují tabulkové údaje o zrychlení. Auto dokáže svou posádku solidně zatlačit do sedaček, nicméně k pravému významu slova „sport“ to má stále hodně daleko. Dalším pozitivem, které plyne z vyššího výkonu v nízkých otáčkách, je nižší spotřeba. Když jsem před rokem jezdil s Land Cruiserem 3,0 D-4D poprvé, končil jsem na hodnotě 11,2 l/100 km, „ostré“ provedení si vystačilo s příznivějším přídělem 9,6 l/100 km.

Toyota Land Cruiser je i ve svém aktuálním vydání pořád pravověrný offroad, takže se nemůžeme divit, že velký naftový čtyřválec není zrovna příkladem dobře vychovaného jedince. Chod motoru je jednou z mála věcí, o které mohu prohlásit, že mi na testovaném autě vysloveně vadila. Hlasitost je nadprůměrná a ani po ohřátí příliš neklesne. Pokud budeme brát tento vůz jako dopravní prostředek pro zdolávání těžších terénů, pak to je úplně jedno. Hlavní je, že má dost sil na zapeklité přírodní situace. Výbavu Sport ale chápu jako alternativu určenou pro zákazníky toužící po kategorii SUV a z tohoto pohledu znamená projev motoru pro Toyotu velké mínus.

Naftový agregát může být spojen s manuální šestistupňovou převodovkou (výbava Terra) nebo pětistupňovým automatem. U Land Cruiseru Sport se setkáte pouze se samočinnou skříní, která nepatří k těm nejrychlejším. Znovu ale opakuji, že to v tomto případě nevadí. Vůz se sice může jmenovat Sport (nebo Land Cruiser RS či Land Cruiser STI), ale pořád bude určen k poklidnému a plynulému cestování. Když nebudete na automat spěchat, určitě svou práci odvede bez jakýchkoliv zmatků a nervózního přeřazování. Pokud nejste přesvědčeni o správnosti rozhodování řídící jednotky, můžete vzít změnu převodů do svých vlastních rukou. Stačí obřím voličem automatické převodovky zvolit polohu +/-, ale garantuji vám, že ho po velmi krátkém čase vrátíte zase zpět na obligátní Déčko, protože převodovka na vaše pokyny prakticky nereaguje. Poté, co dáte voličem pokyn ke změně rychlostního převodu, se dlouhou dobu nic neděje. K přeřazení dojde až v momentě, kdy otáčky dosáhnou určité hranice, tedy skoro ve stejný okamžik, kdy by řadil automat v režimu D. To platí jak pro řazení nahoru, tak pro podřazování.

Lepší v terénu než na silnici

Toyota Land Cruiser není jediným offroadem, který se snaží zaujmout také zájemce o SUV. Něco podobného můžeme říci třeba o nové Mazdě BT-50 nebo o Nissanu Pathfinder v nejvyšší výbavě se šestiválcovým dieselem. Všichni jmenovaní mají jedno společné. Jakkoliv se jim jejich přetvářka může dařit, jízdní vlastnosti dají nekompromisně najevo, kde se budou cítit nejlépe.

Pravých terénních offroadů pomalu ubývá, takže je dobře, že se stále ještě najdou výrobci, kteří se drží poctivého základu vycházejícího z klasického žebřinového rámu. Obecně platí, že jsou automobily, na které se nesahá, jenže toto pravidlo v posledních letech přestává být dodržováno. Porsche využívá diesel, Impreza WRX STI se představila jako hatchback a případů, kdy byl původní model (postavený na rámu) předělán na samonosnou karoserii, je dost a dost. Jestli někdy vyjede Land Cruiser na silnice v trendy kabátku postaveném na základě samonosné karoserie, tak dobrovolně odevzdávám řidičský průkaz a začnu jezdit na koni.

A co na to podvozek? Současná generace Toyoty Land Cruiser využívá systém KDSS. Jedná se v podstatě o elektronicky ovládaný systém hydraulických stabilizátorů, kdy vůz reaguje na povrch, po kterém zrovna jede. Na silnici se díky tomu účinně eliminují náklony karoserie, v terénu je naopak možné stabilizátory úplně vypojit. Proto i takhle velké auto při jízdě na zpevněných komunikací neurazí. Na druhou stranu ale ani nenadchne. I když je KDSS opravdu užitečným pomocníkem, stále jsou náklony karoserie dost výrazné, což vám ve spojení s necitlivým řízením na jistotě nepřidá. O Land Cruiseru Sport se dá říci to samé, co je hlášeno před začátkem dvoutisícíhoosmého dílu Kobry 11 - jeho revírem je dálnice. Když už musí vyjet na silnice, ideální budou dlouhé cesty a dálniční stotřicítka. Zde dokáže Land Cruiser zastat roli rychlého a pohodlného autobusu. Jakmile sjedete třeba jen na polní cestu, bude vám zcela jasné, že tento automobil (a může se tvářit sebevíce sportovně) jednoznačně patří do terénu. Zatímco auta typu Land Rover Defender nebo „Géčko“ Professional od Mercedesu sází na robustnost a čistou mechaniku, Land Cruiser na to jde trochu jinak. Ano, základ je přinejmenším poctivý, ale výrobce k tomu přidává obrovské množství elektroniky a všemožných asistentů. Když se dostanete do úzkých, obvykle daný problém vyřeší nějaké tlačítko, případně otočný ovladač. K dispozici je také systém, který se postará o to, abyste se prostě do úzkých nedostali.

Abych byl konkrétní, Toyota Land Cruiser samozřejmě využívá stálý pohon všech kol, řidič pomocí otočného ovladače může zařadit redukci, jedním čudlíkem pak zavře mezinápravový, druhým zadní diferenciál. S tímto arsenálem už zdoláte téměř vše. Třída G od Mercedesu sice nabídne navíc ještě uzávěrku předního diferenciálu, troufám si ale tvrdit, že v podmínkách České republiky tuto výhodu nikdy nevyužijete.

Seznamu elektronických vychytávek vévodí systém Crowl Control. Jeho prostřednictvím si řidič nastaví rychlost a automobil se už sám postará o to, aby projel požadovaným tempem bláto nebo třeba písek. Velmi praktická je sada kamer. Kromě klasické zadní se můžete spolehnout na dvě umístěné ve spodní části zpětných zrcátek a na jednu nacházející se na masce chladiče. Při prudkých výjezdech, kdy přes kapotu nevidíte, kam jedete, je hlavně ta přední neocenitelným pomocníkem. Kamery ovšem využijete nejen v terénu. Vzhledem k rozměrům auta se v městské zástavbě snadno dostanete do situací, kdy se s Land Cruiserem někam na první pohled nevejdete a kdy o vašem úspěchu budou rozhodovat centimetry. Tehdy velmi rádi stisknete tlačítko na volantu s ikonkou připomínající hrnek a pustíte si obraz kamer na rozměrný displej navigace.

S Land Cruiserem jsem v terénu vyzkoušel mnoho věcí. Je až neuvěřitelné, kde všude můžete projet, zatímco se rozvalujete v pohodlné, široké a ještě k tomu kožené sedačce. Ale nakonec jsem se přeci jen dostal do úzkých. Silniční pneumatiky a jemné bláto nejdou tak úplně dohromady, takže jsem se v jedné takové pěkné louži zastavil. Problém vyřešila deaktivace stabilizačního systému (který je až přespříliš aktivní) a uzavření obou diferenciálů.