Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Malý turbodiesel BMW z populárního japonského MPV zvláštní vůz udělat nedokáže. Po mém soudu ale stačí, že si spolu docela pěkně rozumějí.

Verso jezdí lépe, ale zaplatilo za to nižším komfortem

Když už jsem částečně pronikl do hodnocení ovladatelnosti, nebylo by od věci tuto sekci dotáhnout do konce a navázat hodlám dalším rozborem převodovky. Již padla zmínka o příjemné pozici řadičky u volantu, která vzdáleně připomíná řešení z konkurenčního krajana Mazdy 5, jak se ale projevuje? Tak dobře vymezené dráhy jako hirošimský sok rozhodně nemá a sem tam při vedení páky v kulise zadrhnete, ale rozhodně je to obsluha příjemnější než u Scénicu od Renaultu a mně vyhovovalo i více než u 5008. Je totiž přesné a prosté vůlí, vyznačuje se i adekvátně dlouhými dráhami.

S tím souvisí i pozice pedálů, kterou bych za ideální označil, nebýt toho propadlejšího plynového pedálu. Spojka jde velice zlehka, a tak na ní nemusíte trénovat stehenní svaly, aby ji bylo možné i při dlouhých cestách na dovolenou správně ušlapat. Kritice se však nevyhnou brzdy, které je problém bez předchozího tréninku dávkovat citlivě, aby vám nepřipoutané děti nelítaly čelním oknem ven. Samozřejmě, že to přeháním, protože tak razantně Verso zase nebrzdí, ale jen upozorňuji, že u rodinného auta bych si je představoval trošku jinak.

Na pohodovou povahu naopak ukazuje řízení, jehož reakce jsou chvílemi mdlé a volantem se musí točit více, než je zdrávo. Při parkování, ale i při jízdě na vesnicích. Snad je to částečně dáno tím, že jsem týden před Versem sedlal Audi S3 a Subaru WRX STI, které jsou v tomto opačným extrémem, ale věřte, že už jsem se za ty roky naučil rozlišovat.

Na dálnici jste s Versem díky tomuto řízení sice zcela uvolnění, protože pohnutí volantem o milimetry neznamená skok do druhého pruhu, druhou stranou mince je, že musíte točit více než je obvyklé, aby se vůbec něco událo - což může být na následném dálničním sjezdu dost nepříjemná vlastnost. Elektrický posilovač řízení zde zkrátka není naladěn ideálně, i když s Versem nebudete jezdit svižně.

V rozporu s tím je však naladění podvozku, který oproti předfaceliftovanému vydání trošku přitvrdil ve prospěch jistějších průjezdů zatáčkami. Mohu potvrdit, že se díky němu karoserie už tolik nenaklání a že si nechá Verso líbit mnohem více než předtím, už není tak rozbředlé a rozevláté při každé rychlejší změně směru. Jen ale prosím nečekejte okreskového borce, z něhož vám budou vzrušením vstávat vlasy na hlavě, protože tento vůz je nadále přesným opakem.

Limity dané přetrvávajícími sklony k nedotáčivosti se jen dají lépe předvídat, a jednodušší je také ovládání na hraně, na kterou ho dostane čas od času každý aniž by se o to snažil. Svižnější tempo zkrátka zvládá lépe než předtím, lépe než francouzská konkurence, ale ne tak dobře jako třeba Mazda 5, Altea XL nebo Touran. Ovladatelnost se tedy o něco málo zlepšila, třebaže na brzdách se jeho příď stále trošku utápí. Bohužel každá sranda něco stojí a Verso za ni zaplatilo menší poddajností na rozbitých českých silnicích.

Netvrdil bych, že jde o prkenný vůz schopný pro skotačivost vypochodovat ze silnice, ale o výraznějších kanálech a dírách budete dobře vědět i se šestnácipalcovými koly obutými do pneumatik s vyšším profilovým číslem. Na hladkém povrchu se Verso tváří jako polštář, kterému nevadí příčné spáry ani hrubší asfalt, jenomže na zpomalovacích prazích a silnicích, které ztratily svojí původní tvář díky kamionům se občas do kabiny přenesou od podběhů tupé rázy a vůz už rázem není v kramflecích tak jistý, působí chvílemi až zbytečně napruženě.

Přesto je pro mě z hlediska kompromisu mezi pohodlím a jistotou nad průměrem, přičemž pohodlí přikládá jako správné rodinné auto větší váhu. Nevím, zda to bylo dáno novinářským kusem s nadprůměrným kilometrovým nájezdem, ale faktem zůstává, že se čas od času ozvalo povrzávání a vibrace některých plastů z palubní desky. Tohle bych zrovna od Toyoty nečekal. Stejně tak by se tvůrci pro příště měli více zaměřit na odhlučnění od okolního provozu i od vozovky, protože tam má Verso ještě dost co dohánět. Motorem už nemusí a výbavou snad také ne...

Cena je nastavena rozumně

Nakonec zbývá zjistit, co si za tenhle rozumný celek u Toyoty naúčtují. Při pohledu do ceníku je jasné, že testujeme nejpopulárnější konfiguraci, která vychází na výsledných 565 tisíc korun. Jedná se o prostřední stupeň výbavy Active vycházející s motorem 1,6 D-4D minimálně na 505 tisíc korun, v jehož výbavě je v podstatě vše, co by mohli i náročnější zájemci žádat.

Jen ve stručnosti zmiňuji například šestnáctipalcová kola z lehkých slitin s monitoringem tlaku v pneumatikách, elektrická sklopná vyhřívaná zrcátka, světla pro denní svícení, všechna okna v elektrice, měkčenou palubní desku s chromovými dekory, manuální klimatizaci, tříramenný kožený volant s ovládáním přes Bluetooth připojeného telefonu, loketní opěrku, 7 airbagů včetně všech elektronických asistentů, parkovací kameru nebo zmiňované rozhraní Toyota Touch 2 s audiosystémem podporujícím CD a skladby ve formátu MP3.

K tomu je náš kus vybaven takzvaným Superpaketem za výhodných 27 tisíc kombinujícím tři praktické pakety. Ty přidávají například střešní ližiny, automatickou dvouzónovou klimatizaci, vnitřní zpětné zrcátko s automatickou clonou, dešťový senzor, vyhřívání předních sedadel a tempomat s omezovačem rychlosti. K tomu už je nutné připočíst jen 15 tisíc za metalický lak, 17 tisíc za navigační systém a 1 680 Kč za povinnou výbavu a máte kus, kterému nechybí v roli rodinného přepravníka takřka nic. Komu by to nestačilo, přiložím ještě oficiální ceník (PDF, 1,3 MB).

Ve finále je na tom tedy Verso s cenovou politikou velmi podobně jako Peugeot 5008, který byl po naší recenzi prohlášen za docela příhodnou koupi. Z hlediska poměru výkonu, prostoru, výbavy a konečné ceny si s ním Verso rozhodně v ničem nezadá, ba co víc, v mnohém ho dokáže v mých očích celkem snadno zdolat.