Autoforum

/

(+ videa) V40 XC s pohonem všech kol je malý allroad se vším všudy. Jeho akcie rostou s klesající rtutí venkovních teploměrů.

Na silnici i pobaví, v terénu se neztratí

Myslím, že kdybych V40 XC testoval v létě, řeknu, že to je příjemné silniční auto, které vás s nadhledem doveze na chatu lesní cestou. Jenže V40 měla štěstí a prakticky celý test spadl do tradičně jediného (nebo jednoho ze dvou...) skutečně zimního týdne, který v Česku každý rok panuje. To jsou ty chvíle, kdy na silnice v celé zemi padá sníh s takovou intenzitou, že se na nich několik dnů alespoň částečně udrží a na cestách nižších tříd jej zůstane celá vrstva ještě s vyjetými kolejemi či jinými nechutnostmi. Právě v těchto podmínkách ale V40 XC s pohonem všech kol ukazuje svou nejlepší tvář.

Právě tyhle chvíle nechají vyniknout univerzalitu celého auta. Striktně silniční naladění, nízká stavba, hravá zadokolka, to všechno je vám za podobných podmínek k ničemu, tedy pokud se v prvé řadě potřebujete snadno a rychle dostat z místa A do místa B. Pohon všech kol, mimochodem řešený s pomocí nového Haldexu 5, předvádí výbornou práci. Nevěřím nikomu, kdo se nejmenuje Loeb nebo Schumacher, že pozná jakékoli zpoždění v přiřazení pohonu zadní osy. Tím neříkám, že připojitelný pohon nepoznáte vůbec, to jistě poznáte, ale pokud se nesnažíte napodobit účastníky švédské rallye, pak bych řekl, že leda v dobrém.

Elektronika používá Haldex jako jakési „první ESP” a dříve než začne cokoli odpojovat od přívodu paliva, se snaží situaci vyřešit přesměrováním výkonu na jednu či druhou osu resp. některé z kol. Systém se vám zkrátka snaží pomoci dostat auto do té pozice, ve které jej potřebujete mít, a když ESP „vypnete”, budete se opravdu divit, jak moc jej tuto možnost nechává využít. Můžete na místě na sněhu dát plný rejd, přidat plyn a auto se otočí skoro na místě, tak moc výkonu umí poslat dozadu a tak moc omezit jeho přenos na předek.

Prodírat se s touhle čtyřkolkou sněhem je prostě radost - limity trakce zdánlivě neexistují, akceleraci z klidu na maximální rychlost jsme točili na sněhem lehce pokrytém povrchu a s časem to neudělalo prakticky nic. A to je vážně jen začátek. Příjemná je rázem i mírně zvýšená stavba, které jednak nevadí nahrnutý sníh na středech či krajích silnic vyšších tříd, ale i zmíněné hluboké sněhové koleje na cestách tříd nižších. A zájemce o trochu intenzivnější požitky za volantem pak může oslovit také to, že s autem se za takových podmínek můžete i velmi slušně bavit.

Opět to není nepochopení, spíše dokreslení onoho kontrastu proti běžným autům - tam, kde jiní zapadají, si vy nejen jedete jako králové, ale za vhodných podmínek si můžete tak trochu zahrát i na onu rallye. Zejména na sněhu překvapí, jak moc je auto přetáčivé pod brzdami - elektronika vážně dovolí hodně, úplné přetočení ale nikoli, a tak si něco podobného může troufnout opravdu kde kdo. Prostě se k zatáčce přiblížíte houpajíc se ze strany na stranu, ve správný moment to do ní „ohnete”, v relativně ladném, pouze místy přece jen méně vyzpytatelnou připojitelnou zadokolkou narušovaném průjezdu ji projedete a s na dané podmínky ohromnou akcelerací vypálíte ven. Tohle vážně V40 XC na sněhu dovolí a i když švédská zábava se prý obvykle provozuje ve třech, tady si ji můžete dopřát i úplně sólo.

Možná, že na tohle nemusíte mít Cross Country, tedy pomineme-li ony „sněžné koleje”, auto ale i mimo silnici dokáže hodně. Pochopitelně to není žádný offroad, ale takřka všehoschopný pohon všech kol a přece jen zvýšená stavba dovolí autu brodit se v neskutečných kvantech čerstvého sněhu i po lesních stezkách. Polní cesty, kam byste si s normálním autem netroufli ani v létě, pokoří V40 XC i pod desítkami centimetrů sněhu a jednu takovou situaci jsme rovněž zdokumentovali. Podívejte se na další přiložené video a uvidíte jízdu lesem zapadaným znovu decimetry čerstvého sněhu. Navíc po cestě, která sama o sobě není ani trochu rovná a ještě vede do strmého stoupání. Nebýt před jejím koncem spadlý napříč menší strom, Volvo by s ní nemělo prakticky žádný větší problém, i když si občas muselo „máknout”.

Rozhodně jsem nesedl do podobného auta poprvé a tím spíše jsem na silnicích poprvé neokusil takové podmínky. Upřímně řečeno, nemám je moc v lásce, přesto jsem si drsnou zimu ve V40 XC skoro i užíval. Tohle auto bylo zrozeno ve Švédsku, asi pro švédské zimy. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Jezdit s ním v těchto podmínkách bylo naprosto přirozené, neobtěžující.

Kvalitu jízdy omezuje jen hlučnější podvozek

Musím říci, že po stránce jízdního projevu mě V40 mile překvapila. Určitě to není ani silniční superauto, ani schopný off-road, jako kompromis mezi mezi těmito dvěma extrémy mi ale dává smysl. Nabízí v podstatě všechno to, co dokáže SUV, přitom vás tím nikterak nepenalizuje. Dnešní esúvéčka více než V40 XC nedovedou, v podobné třídě nejsou ani prostornější, zato jsou vyšší a těžší. Co z toho máte? Vyšší spotřebu, horší dynamiku, komplikovanou ovladatelnost, to jsou nějaké výhody?

SUV mi nic neříkají, ale pro allroady asi mám pochopení. Pokud „na tu chatu potřebujete dojet” a silniční auto na to nestačí, pak je vhodné sáhnout po něčem, co to dovede a při obvyklé, tedy silniční jízdě vás za to nechá nejméně pykat. Pokud se navíc častěji než po jeden týden v roce potýkáte se zimními podmínkami, bude vás toto Volvo těšit i jindy než na té kilometrové lesní cestě.

Zatím jsme se ale věnovali spíše tomu, jak se auto ovládá, jaké má jízdní vlastnosti, schopnosti, spotřebu... Ale jak moc kvalitní je jeho jízda? Když si dáte dokupy dosud zmíněné, asi už máte jasno v tom, že špatně z toho vyjít nemůže, jeden limit by tu ale přece jen byl.

Mám-li nejprve zmínit to pozitivní, musím vyzdvihnout hlavně minimální aerodynamický hluk a vůbec utlumení všech rušivých vstupů plynoucích ze zvyšující se rychlosti. Snad jen pneumatiky byly na suché silnici slyšet více, ale po nových „zimácích” nemůžete chtít v tomto směru zázraky. Ani to však nebylo limitující a jet třeba po dálnici rychlostmi kolem 200 km/h zvládá V40 jako nic.

Kde je tedy potíž? Je to zvláštní, ale i když podvozek není extrémně zvýšený a je naladěn tak, že vás spíše pohoupe než vytřese, s většími příčnými nerovnostmi se úplně dobře nevypořádává. Jednak to narušuje přilnavost podvozku k povrchu, to by ale možná nebylo až tak problematické jako jeho zvukový projev v takových situacích. Testovaná V40 XC přitom používala 17" kola, což není zase tolik, přesto na špatném povrchu projevovala jistou nervozitu, kterou podtrhovala ostřejšími zvukovými ránami.

Aby bylo jasno, bavíme se o opravdu hodně rozbitých cestách. Jenže těch, zvlášť v zimě, není v Česku zase tak málo a od auta zvládajícího i lesní terén byste mohli očekávat, že asfaltové výmoly bude zvládat s grácií. Realitu ale takto popsat nemohu, zejména pak ne po stránce akustického komfortu.