Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V minulé generaci dal VW legendárnímu jménu Beetle docela nový náboj. Ta další se jej drží, jak si stojí jeho limitovaná edice s 211 koňmi?

Stylu méně, ale přesto dostatek

Zatímco zvenku budou všichni vědět, že tohle není jen další tuctový Volkswagen ze showroomu, uvnitř se už tak rapidní změny nenajdou. Pro broukaře je v poslední inkarnaci i tak působivým retrodetailem minimálně volant velkého průměru s tenkým věncem, který ovšem chytl moderní či spíše módní nemoc zploštělého spodku. Snad nestačí chvílemi zatáčet jakoby s autobusem, ještě si občas sáhnete s leknutím na ten proklatě rovný segment. Ale to vem čert, jde zkrátka o daň za styl. Mezi odkazy minulosti patří i placatá palubní deska, jenž se na rozdíl od ostatních VW snaží velmi úspěšně nabudit dojem prostorové nenáročnosti. No, co naplat, že už není z kovu. Snaha o originalitu se cení.

Jisté jinakosti odhalíte na výplních dveří s dekorovanými lesklými plasty nebo při pohledu na přístrojový štít, kde se skrývá obří rychloměr a jen velmi malý, v pravdě o nic praktičtější otáčkoměr. Úlitbou stylu je do jisté míry i vnitřní zpětné zrcátko skromných rozměrů, avšak madla dveří a pružné záchytné pružné pásy se spolu s nastavitelnou barvou orámování reproduktorů na druhou stranu nezdají být takovým přešlapem, poněvadž praktičnosti kabiny neubližují. Na retrostrunu zabrnká Brouk v neposlední řadě horní schránkou před spolujezdcem a svisle umístěným čelním oknem, skrze něž koukáte na dění příjemně od podlahy.

Odkaz na zbytek portfolia Wolsfburgu lze vypátrat v ovladačích klimatizace, dále v páčkách (a pádlech) za volantem a rovněž na dobře známém dotykovém displeji - tady koncern nepřekvapil. Vůbec nechci naznačovat, že by snad Broukovi chyběla jistá dávka originality, ale zdá se mi, že přes těch několik pěkných detailů bude pro určitou skupinu až moc patrné, odkud a hlavně, z jaké doby pochází. Použitá sportovní sedadla by o tom mohla sepsat zpověď, i když na ta jsem v průběhu testu pěl pouze chválu - ať už kvůli pohodlí, snadnému nastavování, nebo dostatečné opoře v zatáčkách.

Totéž se dalo tvrdit o prostornosti. Pocitová stísněnost se projeví leda ve zhoršeném výhledu ven, protože nedostatek centimetrů pro hlavu ani lokty vyčítat poslednímu dějství skutečně nelze. Brouk je vhodný bez jakéhokoli přehánění i pro dlouhány. Zvláštní dojem při prvních jízdách může vzbuzovat kombinace černého čalounění střechy a vysokého pontonu karoserie, jehož zásluhou se horní hrana bezrámových dveří nachází pomalu nad rameny. Zde se však nesmí hodnocení obejít bez důležitého dodatku... Zmíněné platí jen a pouze vpředu.

Příprava k nástupu na zadní lavici se u vyšších (nad 175 centimetrů) a plnoštíhlých pasažérů vyrovná i s pomocnými popruhy rozcvičce na táboře, jim vyhrazené místo navíc není dost oslnivé - jak v oblasti hlavy, tak místech, kam by si třeba docela rádi složili kolena. Více než „nouzovka“ to samozřejmě je, ale prostor Golfu a možná ani Pola tenhle okřídlenec nazdory dlouhé karoserii nevyčaroval. Děti tam naštěstí nasáčkujete bez obav. Tak co tu máme dál? Bezrámová okna, slušná zpětná zrcátka, dostatek odkládacích ploch i sympatickou pozici za volantem. Nutno dodat, že se tu díky příkladné ergonomii v ničem neztratí ani nezkušená žena, protože je to ještě jednodušší než nastavení Nokie 5110.

Stále hledáte stopy výjimečnosti aktuálně nejsportovnějšího Brouka? Pak vás musím lehce zklamat. Aura GSR se totiž omezuje pouze na několik drobností. Nápis GSR nesou vstupní prahy, palubní deska a odlišností jsou například žluté švy prošívání sedadel (plus mlýnského kola před řidičem). A dál? Pak už zbývá pouze plaketa se sériovým číslem na volantu, která nezapomíná připomenout, že tenhle hmyz, co šel na maškarní za čmeláka sportovce, vznikl v rámci edice 3 500 kusů. Přeci jen se ještě jedna věc najde. Trojice budíků na palubní desce ukazuje aktuální teplotu oleje, plnicí tlak turbodmychadla a také digitální čas, popřípadě ho můžete použít jako stopky. Podobné řešení skýtá třeba kabina Focusu ST.

GSR vychází z výbavového stupně Sport, který tvoří nejvyšší verzi ceníku. Té v základní výstroji nechybí tempomat, dvouzónová klimatizace, rádio na CD a MP3, elektrická zrcátka, kožený volant a ani hliníkové pedály. Za výkonný audiosystém Fender s dotykovou obrazovkou, Bluetooth, USB, multifunkční ovladače, dešťový a parkovací senzory se přesto muselo ještě něco připlácet. Kabina je v konečné sumarizaci prostě dobrá a nikoho tak snadno neurazí. Má styl, je šik, a nebýt drobností, byla by bez připomínek. Tak teď už konec řečí a rychle hurá do akce...

Výkonem blízko k GTI, spotřebou ale také

V posledních měsících se to v redakci jen hemžilo rychlými Golfy, které nejsou z hlediska výkonů motoru „brzdami“ provozu, zvědavý jsem byl o to více, jak se popasuje v podstatě stále stejný - s přibývajícími roky jen více a více ždímaný dvoulitr (EA 888) se 1 412 kilogramy čmeláka agresora. Na papíře zmíněná cifra nevzbuzuje až tak velké nadšení, ale zaprvé jde o hodnotu s eurořidičem, a za druhé má Beetle o pětašedesát kilogramů nižší hmotnost než navážíme poslednímu Golfu GTI s platformou MQB. Od počátku jsem tedy logicky očekával, že to s Broukem bude pěkně cvičit.

Použitá jednotka pochází z populárnějšího GTI minulé, šesté generace, a tak je pod plným plynem k dispozici skutečně pěkně vypadajících 210 koní. Matně si ještě vybavuji novodobý Beetle, jenž jsem sedlal o dva roky nazpět po jeho premiéře. U něho mi přišlo 2,0 TSI poměrně jadrné, navíc okořeněné docela uspokojivým zátahem ve středních otáčkách i slušnou ochotou dobrat se svižně omezovače. Stejným dojmem na mě s odstupem působí tahle jednotka, přesto s jedním rozdílem. Chce se jí s přibližujícím omezovačem táhnout vůz za přední kola o něco déle a hlavně trochu naléhavěji.

Jasně najevo to dává nepatrně protažená výkonová křivka i širší rozsah otáček, při nichž je k dispozici maximálních, třebaže o nic vyšších 280 newtonmetrů. A reálné zážitky odpovídají přesně papírovým předpokladům. GSR se vydává napříč otáčkovým spektrem už od nízkých otáček, řekněme už volnoběhu, zcela ochotně, bez citelnějšího turboefektu a otálení, aby vás už pod hranicí dvou tisíc hezky elegantně zasunulo do sedadla a nepolevilo v nátlaku do chvíle než proženete rafičku pidiotáčkoměru hranicí šesti tisícovek. Naléhavost posledního Golfu GTI tohle GSR docela určitě postrádá, přesto se z hlediska akcelerace nenechává tak jednoduše zahanbit.

Na stokilometrovou rychlost se dostane za zcela uvěřitelných 7,3 sekundy a pokud dokážete s plynem u podlahy vydržet, během několika málo okamžiků cestujete dvoustovkou, abyste následně museli motor hodně dlouho ždímat až k dosažení udávaných 227 km/h. Samozřejmě, chápu, že Beetle není na závody od podstaty stavěný, ale nadmíru solidním rozsahem efektivně využitelného výkonu k nějakému ploužení řidiče nenabádá. Je to naopak provokatér profesionál. V průběhu testu jsem nepostrádal pružnost při předjíždění, i když minimálně jednu vada na kráse bych přeci našel. No, vsaďte se, že jich bude nakonec víc, ale vezměme si je na paškál postupně.

Řeč se stáčí nejprve k akustickému projevu. Při poklidné jízdě se kultivovaná jednotka projevuje minimálně, ale hned při první akceleraci byste nejradši odstartovali nikoli na výlet, ale zpátky k dealerovi. Proč, když má tak fešně bručivý zvuk, absolutně odlišný od Octavií se symposerem - nutno říct prostě líbivější a připomínající chvílemi pětiválec, ptám se proč musí být při nejtvrdší akceleraci tak přísně ztlumený. Máte tu budík, signalizující nárůst tlaku turba na maximálních 1,7 baru, výkonu dost, abyste vyprášili ledacos a něco uchu lahodícího v dáli, co se ne a ne přiblížit. Škoda. Přitom výfukové potrubí z hlediska vylouděných tónů není z venčí vůbec nulové, není prostě takové, jaké jsem si ho původně představoval.

Od ždímání maximálního potenciálu může odradit neoslnivá provozní efektivita. Ta se zcela běžně pohybuje nad hranicí devíti litrů a pod ně klesá jedině po vymanění se ze spárů města. Jenomže to by si pak člověk nesměl chtít alespoň částečně užít toho potenciálu. Ekologická jízda, respektive plachtění kolem polí a lesů mimo civilizaci znamená hodnoty kolem šesti, ale extrém vyžene spotřebu na palubním počítači celkem v klidu až za dvacítku, což je na můj vkus poměrně dost.

Pokud si pamatujete, stále Beetle nedosahuje vrcholného apetitu posledního GTI Performance, u něhož občas atakovala 23. Výsledných 9,7 l/100 km v testu s odběrem 9 při dodržení dálničního limitu je jen svědectvím, za kolik zhruba budete schopní jezdit s GSR dlouhodobě. Takže dynamika slušná, zvuk pěkný, i když tichý, a spotřeba nikterak oslnivá. Dosud jsem se zcela záměrně vyhýbal převodovce, a tak to v následující kapitole okamžitě napravím.