Autoforum

/

Foto: Manhart

Tohle auto moc krásy nepobralo, strach z něj ale jde a po technické stránce mu není moc co vyčíst. V obou ohledech nyní pod taktovkou Manhartu zašlo ještě dál, vypadá až brutálně a jeho technické parametry nejsou jiné.

Přiznám se, že kdykoli na silnici zahlédnu současné BMW M2, musím odvrátit zrak. Nehodlám zpochybňovat techniku mnichovského kupé, ovšem vzhled se značce opravdu těžce nepovedl. Vůz totiž do jisté míry působí jako štíhlý atlet, jenž se nasoukal do trenýrek boxera v těžké váze. Vlastně tak lze jen uvítat, že se o tento model v nemalé míře zajímají tuningové firmy. Pokud by mu totiž dodaly slušivý bodykit, rázem by se mohlo jednat o jedno z lákavých aut.

Příležitost zanechat svůj otisk na M2 druhé generace si nenechala ujít ani společnost Manhart, která se na BMW specializuje. Nejsme si nicméně jisti, zda lze po stránce designové mluvit o posunu k lepšímu. Auto vypadá ještě drsněji, to ano, třeba horizontální linka vedoucí uprostřed čelní ledvinky ale navozuje dojem, že za masku chladiče je zodpovědný Ram či Dodge, nikoli BMW. Boční otvory přivádějící vzduch k brzdám pak pro změnu působí jako vstup do rozměrných šachet klimatizace z amerických filmů.

Dá se předpokládat, že veškeré doplňky zahrnující čelní splitter, boční prahy či zadní difuzor a rozměrné křídlo, jsou funkční a nikoli jen pro ozdobu či daleko spíše další zhyzdění dvoudvířka. I kdyby ale nakonec neprodukovaly pár desítek kil přítlaku navíc, stejně bude řada lidí na kreaci Manhartu hledět s větším zalíbením v oku než na tovární produkt. Úpravce totiž poklepal na zoubek i motorovému prostoru, kde původně třílitrový šestiválec produkoval 480 koní a 550 Nm.

Tuningová firma se nicméně vytasila s novým sáním, jehož box je z karbonu, stejně jako veškeré venkovní doplňky. Zároveň dorazil také nový výfuk osazený katalyzátorem s vyšší průchodností, stejně jako došlo na instalaci jednotky Manhart Mhtronik, která upravuje tovární mapu motoru. Výkon tak poskočil 728 koní, zatímco točivý moment se zvednul na 900 Nm. Jak moc to ovšem změnilo dynamiku, úpravce již nezmínil - stovka za zhruba 3 sekundy ale nejspíše nebude problémem a maximálka bude muset dalece překonávat 300 km/h. Tohle auto si bude dávat mnohé supersporty k svačině.

V zemích s benevolentnější legislativou pak nejspíš bude možné počítat s ještě působivějšími čísly, neboť onomu výfuku již nebrání v dýchání filtr pevných částic či zmíněný katalyzátor, kromě toho je pak osazen i závodními svody. Kromě toho Manhart dodává, že pokud vám tato základní nabídka stále nestačí, je možné v případě motoru sáhnout ještě po úpravách druhé a třetí fáze. Co přesně je jejich součástí, zatím nebylo upřesněno, výkon ale nejspíše ještě o 100 či 200 koní vzroste.

Zajímavé je, že jakkoli došlo na změny na podvozku, který profituje ze snížených pružin a tužších tlumičů firmy KW, brzdy zůstaly ve standardním stavu. Něco takového ale opravdu není krok správným směrem, zvláště pokud byste nezůstali jen u 728 koní, ale zamířili ještě o patro či dvě nahoru. Ostatně na vyšší výkon úpravce zareagoval i v takovém interiéru, do kterého se nastěhovala ochranná klec či daleko více karbonu než u továrního kousku.

Tovární M2 v základu startuje na 1 879 800 Kč, v případě kreace zvané MH2 700 II tak počítejte s úpravou minimálně nějakých 2,5 milionů korun. To pořád není vyložený majlant, což by ve finále mohlo vést k tomu, že u Manhartu pořídíte jen úpravu motoru a v případě vzhledu raději zamíříte jinam. Třeba k takové tuningové firmě, která bude mít na skladě i odpovídající karbon-keramické brzdy, M2 totiž není žádný lehký atlet, v základu váží 1 765 kg.

Zdroj: Manhart

Petr Prokopec