Autoforum

/

Foto: Picciuto Francesco Antonio, publikováno se souhlasem

Nestala se z ní taková ikona jako z jiných podobných strojů té doby, stál za tím ale spíš komplikovaný osud výchozího modelu nežli neatraktivita této verze. Ta naopak dokáže rozdávat radost z řízení plnými hrstmi.

Peugeot 309 je auto s mimořádně spletitou historií. Mnozí jej vnímají jako „205 s kufrem”, tak jednoduché to s ním ale zdaleka není. Svůj život začal jako zamýšlený nástupce Talbotu Horizon, tedy levnější značky skupiny PSA, která navíc na některých trzích působila jako Chrysler či Simca. Měl si říkat Arizona, než se ale stačil jeho osud tímto směrem stočit, rozhodla mateřská skupina, že používáním tří zmíněných alternativních značek v Evropě skoncuje. Rozpracované auto ovšem do salámu poslat nechtěla.

Vznikl tak Peugeot, který navazoval a nenavazoval na model 305, proto si také říkal 309. Ačkoli zadáním pro dokončení jeho vývoje bylo použití maxima dílů z 205 (mj. kompletních dveří či prodloužené podlahové plošiny), jde v nitru více o Simcu a Chrysler než o Peugeot. Dokonce i design vozu vznikl mimo obvyklé struktury lví značky - Peugeot si nechával až do konce 90. let dělat karoserie u Pininfariny, o vzhled 309 se ale opět postarali designéři dvou výše zmíněných značek, třebaže se zadáním podobnosti s dvěstěpětkou neměli až tak složitou práci.

Z těchto důvodů není model 309 tak respektovaný jako 205, bylo to prostě o něco horší auto, třebaže pořád zajímavé a ve výsledku prodejně úspěšné. Jedna verze ale sklízela obdiv od chvíle, kdy se objevila - GTI. A je smutné, že dnes už si spousta lidí ani nevzpomene, že vůbec vznikla.

Právě aby Peugeot dopřál modelu 309 lepší image, stvořil s větší pílí variantu GTI používající techniku stejně pojmenované a dnes legendární 205. Vůz tak dostal relativně objemný benzin 1,9 se 122 koňmi, s nimiž při hmotnosti pouhých 909 kg (dnes naprosto neuvěřitelné číslo) pelášil velmi přesvědčivě - na stovce byl za 8,7 sekundy a rozjel se až na 202 km/h. I tomto směru se měřítka změnila, ostudná čísla to ale ale nejsou. A tohle auto se objevilo na trhu v roce 1987, tehdy to byla silniční stíhačka svého druhu.

I 309 GTI tak nakonec platil za jeden z nejlepších ostrých kompaktů a zejména ve Velké Británii zažil velký prodejní úspěch - ještě v roce 1995 po silnicích jezdil ve více než 10 tisících kusech. Co z nich zbylo dodnes? To vám řekneme přesně: 55 aut, tak praví britský registr. Kolik se jich dá aktuálně v Británii koupit, jsme teď líní hledat, na německém Mobile, které pokrývá značkou část „kontinentální” inzerce, se ale v tuto chvíli vyskytují jen 2 vozy. A jedním z nich je ten na fotkách níže.

K prodeji jej nabízí italský prodejce, kterému se podařilo dostat k minimálně jeté (uvádí 8 tisíc km, což nyní nedokážeme ověřit, ale vzhledem k dominantně originálnímu stavu půjde maximálně o desítky tisíc) 309 GTI ze srpna 1991. Nevíme, jak se stalo, že s ním někdo jezdil tak málo, výsledkem je ale vůz v naprosto mimořádném, až skoro muzejním stavu. Však se na auto podívejte, co všechno je v něm sotva opotřebované.

Je možná trochu škoda, že jej sám prodejce vyšperkoval drobnými funkčními úpravami typu podvozek Bilstein, semi-slicky Toyo R888R nebo výfuk prý dávající autu zvuk speciálu skupiny N. Ale vlastně proč ne, auto aspoň líp pojede, tohle nejsou žádné laciné cetky. Pojízdné muzeum také nezní špatně...

Pokud byste o tento stroj měli zájem, může být vaše za vlastně docela dobrou cenu - 17 500 Eur znamená asi 425 tisíc Kč. Na takový skvost a současné poměry to není zase tak moc. Za takové peníze ji můžete i pořádně prohánět a vzpomínat na ostré kompakty přelomu 80. a 90 let. Anebo auto dál sušit - něco nám říká, že to jedno může snadno být auto za milion.

Zdroj: Picciuto Francesco Antonio@Mobile.de

Petr Miler