Poslední kus nechvalně proslulého sporťáku se prodal šestkrát dráž, než kolik stál nový

A majitel to přesně tak plánoval, neboť dokonale využil situace, kdy se podobné vozy do prodeje běžně nedostávají a dekády ho jen oprašoval. O poslední kus Pontiacu Fieru nestálo ani muzeum značky.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Zajímavosti

Poslední kus nechvalně proslulého sporťáku se prodal šestkrát dráž, než kolik stál nový

4.12.2020 | Petr Prokopec

Poslední kus nechvalně proslulého sporťáku se prodal šestkrát dráž, než kolik stál nový

/

Foto: Pontiac

A majitel to přesně tak plánoval, neboť dokonale využil situace, kdy se podobné vozy do prodeje běžně nedostávají a dekády ho jen oprašoval. O poslední kus Pontiacu Fieru nestálo ani muzeum značky.

O Pontiacu Fiero nejspíše již slyšel každý Evropan, byť se dvoumístný sporťák na starém kontinentu oficiálně nikdy neprodával. Kvůli siluetě a motoru umístěnému uprostřed vůz poněkud nechvalně proslul jako dostupný základ pro výrobu replik nejrůznějších supersportů, nevyjímaje ikony typu Ferrari F40. Řada lidí jej tak má zafixovaný jako „ten dárcovský vůz“, s jehož pomocí se můžete poměrně levně dobrat k vlastnictví italského supersportu. Tedy samozřejmě jen na oko, po technické stránce se Fiero nikdy Ferrari ani nepřiblížilo, pokud pomineme ono umístění pohonné jednotky.

Fiero přišlo na svět v roce 1983, přičemž Pontiac zpočátku nestíhal vykrýt enormní poptávku. Do konce následujícího roku tak bylo vyrobeno 136 840 exemplářů, přičemž Toyota potřebovala na prodej podobného množství modelu MR2 téměř pět let. Na výsluní se nicméně Fiero dlouho nehřálo, neboť záhy přišla kritika jeho jízdní dynamiky. Zpočátku byl totiž k dispozici pouze 2,5litrový čtyřválec, který posílal na zadní kola bídných 93 koní.

Dvoumístné kupé se tak do jisté míry stalo obětí vlastního, svého času atraktivního designu. Kvůli povedeným tvarům Hulki Aldikactiho a George Milidraga totiž lidé očekávali, že si skutečně kupují „skoro Ferrari”, jen podstatně levnější. Když ale poté nicméně zašlápli plynový pedál až na podlahu, zrychlili na stovku za 11,8 sekundy a na stošedesátku za 47,8 sekundy. Tato data jsou navíc spjata s manuálem, automat vše ještě zhoršoval. Ani to pověsti vozu neprospělo.

S rokem 1985 tedy přišla zásadní změna, nabídku totiž rozšířilo šestiválcové provedení. Se 140 koňmi pod kapotou a modifikovanou převodovkou tak rázem bylo možné zdolat stovku za 8,8 sekundy, což sice nadále nebyla liga Ferrari, na umlčení kritiky to však na nějaký čas stačilo. Nicméně ani tak se již Fiero nikdy nepřehouplo přes metu 90 tisíc prodaných exemplářů za rok, ba právě naopak začal zájem o něj prudce klesat.

Důvodem se stala nespolehlivost vozu, přičemž Pontiac v tomto ohledu dokonce dosáhl jednoho smutného rekordu. Vozy z roku 1984 inklinovaly k samovznícení, přičemž v létě 1987 pravidelně podléhalo plamenům dvacet exemplářů za měsíc. Kromě toho každé pětsetosmé vyrobené auto explodovalo. Důvodem byly defektní ojnice, u nichž hrozilo rozlomení a následný únik oleje, jenž vedl ke vzniku požáru. A tušíte správně, i to pověst auta jen zhoršilo.

Do roku 1988 tak Fiero vstoupilo s opravdu negativní publicitou, kterou již nepřebila ani řada vylepšení, které vozy z této éry dělají unikátními. Dorazilo totiž zásadně přepracovaný podvozek se širším rozchodem kol vpředu i vzadu. Do všech čtyř rohů se pak nastěhovala nejen větší kola v širších pneumatikách, ale také kotoučové brzdy. A aby toho nebylo málo, došlo k překalibrování řízení a lehce poladěny byly motory.

Osud tohoto modelu však byl již zpečetěn, 16. srpna 1988 tak sjel z montážní linky vůbec poslední exemplář. Šlo přitom také o vůbec poslední vůz, jaký kdy v továrně Pontiacu v Michiganu vznikl. Zřejmě i kvůli pověsti Fiera neskončil v muzeu, domů si jej odvezl zaměstnanec automobilky Mike Kelley, který si jej ponechal až do současnosti. A od začátku ke koupi přistupoval jako ke spekulaci na pozdější růst ceny.

S kupé tedy ujel za 32 let pouze 582 mil (936 km) a nikdy jej ani pořádně nevybalil. Kabina tedy byla až do letoška (a patrně stále je) pokryta ochrannými foliemi, pročež ji pomalu můžete považovat za stroj času, který vás přenese na konec osmdesátek. Pod kapotou pak má Fiero šestiválec, který je ale naneštěstí spřažen s tou horší volbou, tedy s třístupňovým automatem. To ale ve výsledku není až takový problém, neboť se nedá předpokládat, že tento vůz zamíří na silnice.

Byl totiž prodán v dražbě firmy GAA Classic Cars Auctions, a to za - podržte se - 90 tisíc dolarů. To jsou skoro 2 miliony Kč, tedy cena některých ojetých Ferrari, která byla z Fiera svého času stavěna jako levné repliky. Jak absurdní někdy svět sběratelů aut je. Miku Kelleymu nicméně jeho spekulace vyšla dokonale - auto v roce 1988 stálo podle ceníku 14 319 dolarů a prodalo se tedy dnes asi 6,5krát dráž.


Poslední kus nechvalně proslulého sporťáku se prodal šestkrát dráž, než kolik stál nový - 1 - Pontiac Fiero 1988 ilu 01Poslední kus nechvalně proslulého sporťáku se prodal šestkrát dráž, než kolik stál nový - 2 - Pontiac Fiero 1988 ilu 02
Poslední kus nechvalně proslulého sporťáku se prodal šestkrát dráž, než kolik stál nový - 3 - Pontiac Fiero 1988 ilu 03Poslední kus nechvalně proslulého sporťáku se prodal šestkrát dráž, než kolik stál nový - 4 - Pontiac Fiero 1988 ilu 04
Pontiac Fiero 1988 byl labutí písní tohoto zkraje úspěšného modelu, který nakonec musel skončit už pět let po začátku sériové produkce. Poslední vyrobený kus uzmul člověk, který na něm vydělal velmi slušné peníze. Ilustrační foto: Pontiac

Zdroje: Autoblog, GAA Classic Cars Auctions

Petr Prokopec

Všechny články na Autoforum.cz jsou komentáře vyjadřující stanovisko redakce či autora. Vyjma článků označených jako inzerce není obsah sponzorován ani jinak obdobně ovlivněn třetími stranami.