Autoforum

/

Foto: Mecum Auctions

I když se dynamika aut v posledních letech posunula o hodně dál, rychlost 400 km/h je pořád něco. Právě tu je schopen pokořit striktně limitovaný McLaren Speedtail Michaela Fuchse, který navzdory značné individualizaci prodává po ujetí pouhých 312 km.

Amerického sběratele aut a „krále matrací“ Michaela Fuxe už nejspíše nemusíme blíže představovat. Místo toho tedy rovnou sklouzneme k jednomu z nejnovějších přírůstků kousků do jeho kolekce, jímž se stal McLaren Speedtail. Fux jej převzal v loňském roce, jde totiž o jeden z vůbec posledních vyrobených exemplářů ozdobený pořadovým číslem 100 (ze 106 dostupných). Od té doby ale očividně za volantem častokrát neseděl, neboť britské kupé má najeto pouhých 194 mil (312 km). Přesto společnost Mecum Auctions ve své tiskové zprávě informuje, že se jej majitel hodlá za pár týdnů zbavit.

Stát se tak má v rámci lednových aukcí firmy a s ohledem na omezenou dostupnost vozu i jeho nízký nájezd je víceméně jisté, že se Speedtail prodá za pořádný balík. Přičemž Fux na něm nejspíše vydělá, i když si jej nechal nalakovat - tak jako prakticky všechny své vozy - unikátní barvou. Tentokráte nicméně nejde o purpurovou, jež by odpovídala jeho milovaným fuchsiím, nýbrž o žlutou Volcano Yellow. Ve stejném duchu je pak vyveden i interiér, přičemž zvenčí i uvnitř je zářivý odstín doplněn černě či případně šedě zbarvenými prvky.

Fux žlutou protlačil i na brzdové třmeny, jakkoliv ty přední přes aerodynamické kryty nejsou příliš vidět. Tím jeho touha po individualizaci pochopitelně neskončila, unikátem jsou tak i výšivky na sedadlech uvnitř, byť jde o logo McLarenu. I za to ovšem musel americký miliardář zaplatit, zatímco výfuk s titanovým povrchem již byl součástí standardní výbavy. Tak jako třeba hasičský přístroj, který navozuje dojem závodního vozu, přestože Speedtail je koncipován spíše cestovně a luxusně.

I přesto jde stále o jedno z nejrychlejších aut, s jakými McLaren během své historie vyrukoval. O pohon se stará dvakrát přeplňovaný čtyřlitrový osmiválec, který doplnil elektromotor a lithium-iontové baterie o kapacitě 1,6 kWh. Ta pochopitelně na dlouhé projížďky nestačí, s hybridní technikou nicméně výkon vozu stoupá na 1 050 koní. Speedtail tak zvládá sprint na třístovku za 12,8 sekundy a maximálkou 403 km/h překonává dokonce i legendární McLaren F1, jehož interiérem se nechal inspirovat.

Proč Fux vůz prodává, nebylo výslovně zmíněno, odpověď ale nejspíše padla výše - chce na tom vydělat jako na prodeji řady jiných svých vozů. Motivů ale může být více, mimo jiné fakt, že Speedtail ve Státech nemůže na veřejné silnice, neboť není osazen klasickými zpětnými zrcátky. Místo toho dostal do vínku pár kamer s vysokým rozlišením, které se po nastartování vysunou z karoserie. Jakmile nicméně aktivujete jízdní režim Velocity, opětovně se kvůli redukci aerodynamického odporu zasunou.

V důsledku toho si tedy Fux nemůže užívat vozu plnými doušky, stejně jako se mu britské kupé nemusí až tak líbit. Nesmíme totiž zapomínat na skutečnost, že celá produkce byla vyprodaná dávno předtím, než Britové vůbec přišli s prototypem. Jeho klientela se tak rozhodovala možná ani ne na základě skic, nýbrž jen na základě zmínky o příchodu nástupce zmíněného F1. Když poté došlo na odhalení novinky, nemusel vzduchem znít jen potlesk.

Ať je však důvod jakýkoliv, na samotné věci to nic nemění. My už tak jen dodáme, že Speedtail nemíří do aukce sám, kromě něj Fux prodává také Ferrari 812 GTS, F8 Spider a SF90 Stradale. Nájezd této trojice je přitom ještě nižší než u McLarenu, načež je vlastně definitivně jasné, že pro amerického sběratele tyto vozy nebyly ani tak hračkami, jichž se už nabažil, nýbrž hlavně investicí. Kolik na nich ale vydělá, se teprve ukáže.

Zdroj: Mecum Auctions

Petr Prokopec