Autoforum

/

Foto: Auta Brno, Tipcars

Svět autobazarů je zvláštní místo, ve kterém se pravda, upřímnost nebo otevřenost stává přítěží a lež, přetvářka a zatajování skutečnosti vítanou ctností. Ne všichni jsou ale takoví.

Pokud jste někdy kupovali ojeté auto, museli jste to poznat. Vyrazíte na některý z inzertních webů, zadáte kýžené parametry a vyjede vám pár aut, která se blíží vaší představě. Z nich si pochopitelně vyberete to nejlépe odprezentované, u kterého nezřídka svítí fráze jako „top stav”, „po velkém servisu”, „bez investic”, „nikdy nebourané”, „původní lak”, „servis jen [dosaďte si značku]”, „zaručené km”, „1. majitel ročník 1937”, „plná výbava”, však víte sami. A nabídka je doprovázena fotkami, na kterém auto vypadá, jako by včera sjelo z výrobní linky.

Můžete být obezřetní a prodávajícímu zavolat, ten vám ale do telefonu potvrdí všechno výše zmíněné. K tomu dodá, že na auto se zrovna byl někdo podívat a odpoledne má dát vědět, jestli ho bere. Ale když prý dorazíte dříve, dá ho klidně vám, protože byznys je byznys a rychlejší vyhrává. Tak se seberete a kvaltujete k prodejci, kde jste konfrontováni s krutou realitou.

Auto v top stavu vypadá od pohledu jako složené dvou, onen velký servis proběhl loni v červnu a z autorizované opravny se stal neoficiální servis s razítkem. Investice za desítky tisíc do elementárních věcí jako jsou pneumatiky nebo brzdy jsou patrné na první pohled a na „původním laku” nedrží ani váš magnet z neodymu. Asi byste se ani nemuseli zajímat dál, ale když už, ze sportu si s autem sjedete a po rozsvícení kontrolky motoru vám prodejce řekne, že do včera „bylo všechno v cajku”. 1. majitel ročník 1937 auto prodal před 15 roky, plná výbava rovná se klimatizaci a navigaci a dokumentace „zaručených km” má pětileté rozestupy mezi návštěvami servisů pochybných jmen.

Je to v podstatě odporné, ale tak to prostě chodí. Nevím, jestli na toto existuje nějaká akademie Horsta Fuchse, ale takto to dělají skoro všichni. Možná někteří ani nechtějí, ale tuší, že kdo nepřehání, neprodává, protože na pravdivě odprezentované auto - a upřímně, většina 15 nebo 20 let starých ojetin po X majitelích bude na kaši tak nějak z podstaty - by se prostě nepřijel podívat nikdo. Protože proč by to dělal, když se už na internetu předem dozví, že vůz nestojí za nic?

Je to taková podivná hra, podivný sport, jehož pravidla musíte přijmout a do hledání té správné ojetiny jít s vědomím, že se vás někdo bude snažit „natáhnout” a vy si to nesmíte nechat líbit. Není to přátelský kšeft, je to boj, ve kterém je třeba zvítězit nad těmi, kteří chtějí vaše peníze skoro za každou cenu. Pak jsou tu ale výjimky potvrzující pravidlo a té níže zdokumentované stále nemohu uvěřit.

Narazil jsem na ni úplně náhodou a zaujala mě už slovem „špatný” v označení inzerátu. To se nedělá, takové slovo se v bazarech nepoužívá, „špatný” přece neprodává, každé auto je nanejvýš různě dobré. Je to z desítek tisíc inzerátů ojetin v ČR jeden jediný, který používá slovo „špatný”, žádný další skutečně neexistuje. Tak jsem ho rozklikl a divil se jen více.

Na fotkách je velmi pěkně vyhlížející Porsche Cayenne Turbo ve vysoké výbavě z roku 2003. Tyhle původní Cayenny Turbo jsou většinou vraky přes statisícové cenovky, odježděné hajtry, u nichž už třetí majitel v roce 2012 přestal mít dost peněz na pravidelný servis a od pohledu vypadají na odpis. Toto ne - má hezký modrý lak, zachovalá kola, nemá ani zlikvidované brzdy nebo sjeté pneu. Interiér vypadá na 241 tisíc km velmi zachovale, uvěřili bychom mu i o 100 tisíc méně. A motorový prostor? Z toho by se snad dalo i jíst.

Tohle auto prostě na první pohled nemá mnoho chyb. Samozřejmě, není nové, opotřebené části se najdou, ale 17 let a čtvrt milionu km s autem něco udělá, i kdybyste byli tím nejpečlivějším majitelem na světě. Stojí ale jen 120 tisíc korun a je „špatném stavu”, co za tím stojí?

Patrně rozličné problémy s technikou, jejíž pořádné opravení může snadno přijít i na sedmimístnou částku. Prodávající dokonce nafotil chybové hlášky hovořící o defektu pohonu všech kol a dalších elektronických nedostatcích, mj. s airbagem, brzdami či jízdními režimu. Říká, že v pořádku je jen převodovka, takže možná ani motor nebude fit. Ale stejně, „špatný stav”? U takto vyhlížejícího auta?

Jsme přesvědčeni, že 99,9 % jiných bazaristů by tohle auto prodávalo v „top stavu”, vynulovalo chybové hlášky, stočilo tachometr, někoho by přimělo zamaskovat i jinak patrné neduhy a tradá, pryč jde za dvojnásobnou cenu i se skvělým lakem a prvním majitelem z doby napoleonských válek. Tady ale prodávající dokonce hovoří o „kosmetických vadách”. Nepochybujeme o nich, ale znovu - pořádně ani nejsou vidět.

Je to prostě férový inzerát popisující auto v takovém stavu, v jakém je - slušně vypadá, má pár dílů nejspíše použitelných jen jinde, ale jinak je to prostě zralé na odpis. Člověk by čekal, že takový přístup bude norma, ale je to opak, naprostý extrém, jediné auto v oficiálně „špatném stavu”. Prosíme tedy potlesk za upřímnost a raději si poznamenejte VIN WP1ZZZ9PZ4LA83180, až někoho napadne udělat s ním přesně to, co popisujeme výše. Protože to je v ČR ta pravá norma, bohužel.

Smutné je, že vypadá lépe než většina těch v „top stavu”. Jen si prodávající vzal sérum pravdy, nebo prostě dělá věci, jak se má. Foto: Auta Brno, Tipcars

Zdroj: Tipcars

Petr Miler