Autoforum

/

Foto: Ismar Becirovic, Scandex, publikováno se souhlasem

Vídáme auta i s vyššími nájezdy, obvykle ale mají dost výkonu na to, aby vysokou kilometráž zvládly s patřičnou nenuceností. Zvládnout takovou nálož s 54 koňmi chce opravdu hodně oddanosti.

Druhá generace Volkswagenu Golf zatím nedosahuje kultovního statutu svého předchůdce, z pěkných kousků v autobazarech se ale stala rarita už dávno. Auto, které mezi léty 1983 a 1991 stále ještě budovalo kult zřejmě nejuniverzálnějšího kompaktu světa, už na silnicích nebývá běžně k vidění, třebaže počet prodaných kusů překročil hranici 6 milionů. Auto bylo už tehdy k mání s širokou paletou motorů zahrnující kde co od litrového čtyřválce přes elektromotor (skutečně, prodalo se pouhých 100 kusů) až po turbodiesely, z nichž nejvýkonnější benziny generovaly až 210 koní. O ničem takovém ale dnes řeč nebude.

Do oka nám totiž padl Golf II z úplně opačného konce nabídky - základní naftová verze 1,6 D bez přeplňování. Atmosféricky plněný čtyřválec produkoval pouhých 54 koní (40 kW) a točivý moment 98 Nm. Dýchavičná jednotka byla napojena na čtyřstupňovou manuální převodovku nikterak nepomáhající bídnému zrychlení z 0 na 100 km/h za 18,7 sekundy a maximální rychlosti jen 148 km/h.

Taková auta obvykle daleko nedojedou už proto, že prostě nejedou rychle, první a jediný dánský majitel auta na fotkách níže si ale svůj Golf doslova zamiloval. Koupil si jej v roce 1990 a jezdil s ním každý den po dalších 30 let. Vůz tak přestal používat až loni, kdy se číslice na tachometru zastavila na neuvěřitelných 560 000 kilometrech. Ujet takovou porci s výkonem Felicie muselo chtít velké odříkání, majitel ale podle všeho netrpěl.

Auto od té doby jezdilo jen sporadicky a dnes se prodává s dalšími 3 tisíci km na hrbu. A jakkoli jeho kilometráž napovídá cosi o zhuntovaném stroji, realita je ale jiná. Z vozu s takovouto historií je nyní rarita, která pochopitelně není tak ceněná jako by bylo auto s 56 najetými km, ale přesto se prodává za 14 900 dánských korun, což je asi 52 tisíc korun českých. To je za totálně ojetý vůz starý už 30 let extrémní suma, současně je ale třeba dodat, že jeho stav je vzhledem k tomu, co má za sebou, velmi dobrý.

Navzdory tomu, že téměř všechny viditelné díly jsou originální, vypadá auto velmi svěže zvenčí i zevnitř. V interiéru vidíme jen lehce otrhanou sedačku a ohmatané ovládací prvky, ale to by se jinak musel majitel vznášet. Jinak je v autě vše včetně dobového autorádia a k dispozici je i doložitelná servisní historie bez opravy po jediné větší dopravní nehodě.

Jediné, co auto očividně trápí, je koroze, která začíná být vidět téměř všude, ale co byste čekali za 30 let téměř neustálého ježdění s autem z roku 1990. Vůz vám ostatně neukazujeme proto, abyste si jej koupili - třebaže můžete - zaujala nás spíše oddanost majitele něčemu takovému. Tak si na něj vzpomeňte, až budete hořekovat nad 245 koňmi své Octavie RS poté, co s ní ujedete 20 tisíc kilometrů. I s 54 koňmi se dá ujet skoro 30krát víc a s autem do poslední chvíle s láskou a péčí jezdit.

Zdroj: Mobile.de

Mirek Mazal