Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Problémem jistě není tlak na čistší či efektivnější dopravu, Brusel si ale vzal do hlavy, že všem nařídí jediný typ pohonu, který zdaleka není s to nahradit a v lecčem ani vyrovnat současná řešení. Pokud to nepřehodnotí, masivní propouštění je nevyhnutelné.

Stane se elektrifikace naší záchranou, či naopak pohromou? To je otázka, na kterou momentálně nikdo nemůže mít jasnou odpověď. Nepřekvapivě se tedy na dané téma vedou diskuze od rána do večera, a to prakticky na všech úrovních. Nově se svou trochou do mlýna přispěchala Evropská asociace automobilových dodavatelů CLEPA, jež s pomocí společnosti PwC Strategy& (sic, v názvu nic nechybí) analyzovala tři různé scénáře budoucnosti. Jeden přitom počítá s mixem různých technologií, zatímco druhý se zaměřuje na elektromobilitu dle bruselského balíčku Fit for 55. Ten třetí je pak věnován extrémnímu tlaku na elektrifikaci.

Pokud se naplní hlavně poslední dvě zmíněné varianty, čekají starý kontinent značné ekonomické problémy. Momentálně v automobilovém sektoru najdeme 8,6 % všech pracovních pozic Evropské unie. Z toho dvě pětiny pracují pro automobilky, zbytek pak zaměstnávají jejich dodavatelé. Nicméně je třeba myslet i na další pozice, kterých by se vynucované změny dotkly velmi zprostředkovaně, studie s nimi ale prozatím nepočítá.

I tak ovšem prognózy nejsou příznivé. Pokud totiž výrobci začnou posílat na trh pouze elektromobily, pak do roku 2035 přijde o práci 500 tisíc lidí. To již rozhodně není zanedbatelný počet, navíc hned 359 tisíc zaměstnanců by bylo propuštěno v období 2030-2035, kdy má tlak na elektromobilitu narůstat. CLEPA pak sice dodává, že pokud dojde na lokální výrobu baterií, výrobci pro změnu najmou 226 tisíc nových lidí, ovšem 275 tisíc pracovních pozic bude ztraceno.

Asociace nicméně naznačuje, že realita nejspíše bude ještě horší, neboť najímání lidí na výrobu baterií je poměrně nejasnou oblastí, ve které figuruje řada proměnných. Rovněž CLEPA stejně jako mnozí další apeluje na europolitiky, aby nesázeli vše na jedinou kartu. Pokud by totiž Evropská unie měla stejně pozitivní přístup i k dalším technologiím snižujícím emise, zejména pak k syntetickým palivům, kleslo by CO2 do roku 2030 o 50 procent a o práci by nepřišlo tolik lidí.

Jelikož syntetickým palivům začíná umetat cestičku i nově vznikající německá vláda, stejně jako se přechodu striktně na elektromobilitu začíná obávat Francie, kde by o práci přišla hned čtvrtina lidí pracujících v branži, pak Brusel velmi pravděpodobně bude muset své plány přehodnotit. Jinak EU hrozí uzavření dvou největších finančních kohoutků, neboť jen málokdo bude volit politiky, kteří dopustí tak masivní propouštění ve jménu zelené ideologie, která je v mnohém skutečně jen ideologií.

Asociace navrhuje hned dva kroky, které plány na čistě elektrickou budoucnost víceméně trhají na cucky. Tím prvním, jenž by měl být přijat co nejrychleji, je monitoring celkové emisní stopy alternativního pohonu. Započítána by do něj tedy měla být i výroba, stejně jako doprava surovin. V té chvíli by nicméně již elektrický pohon tak čistý rozhodně nebyl, a to je třeba dodat, že ani takový záměr nepočítá se zahrnutím emisí spojených s výrobou elektřiny. Bez té se elektrická auta ani nehnou.

Druhým návrhem je pak přidělování eko-kreditů i za ona syntetická či obnovitelná paliva. Výrobci by tedy mohli flotilové emise snižovat i tímto způsobem, který by navíc přinesl okamžité výsledky, místo toho, aby se čekalo až do roku 2030 či ještě déle. Míč je tedy nyní na straně EU, jakkoliv ta nejspíše ani nadále nebude hrát fair play. Místo toho spíše čekáme další předstírání výhodnosti elektrické cesty, které s realitou nemá mnoho společného.

Zdroj: CLEPA

Petr Prokopec